Evropský soudní dvůr v Lucemburku dvěma nedávnými rozsudky dále posílil práva migrantů. Dřívější rozsudky z jiných států EU je třeba vždy brát v úvahu. Především to znamená více práce pro německé orgány.
Osoba, která již byla uznána za uprchlíka v některém členském státě EU, nemusí být automaticky uznána za uprchlíka v jiném státě EU, ale má právo znovu požádat o mezinárodní ochranu v novém místě pobytu, pokud by návrat do první země znamenal „vážné riziko“, že tam bude vystavena „nelidskému nebo ponižujícímu zacházení“. Rozhodl o tom velký senát Soudního dvora Evropské unie (SDEU) v Lucemburku 18. června 2024.
V tomto případě musí stát, do kterého se uprchlík přestěhoval, individuálně posoudit, zda se na něj obecně vztahují podmínky pro přiznání statusu uprchlíka. Přitom je třeba zohlednit zjištění zahraničního orgánu, který již status uprchlíka přiznal (věc C-753/22, PDF).
Německo musí zohlednit rozhodnutí Řecka
V konkrétním případě Syřanky, která nejprve úspěšně požádala o azyl v Řecku a poté neúspěšně v Německu, musí nyní příslušný orgán „provést nové individuální, úplné a aktualizované posouzení podmínek pro přiznání postavení uprchlíka“, rozhodl ESD.
Německá strana přitom musela „plně“ zohlednit jak předchozí rozhodnutí řeckých orgánů o přiznání statusu uprchlíka, tak důkazy, na nichž bylo toto rozhodnutí založeno. Německý orgán musí nyní „neprodleně“ kontaktovat svůj řecký protějšek a vyměnit si informace, požadoval ESD. Německo nemá žádný manévrovací prostor:
„Pokud žadatel splňuje podmínky pro uznání statusu uprchlíka, musí mu orgán tento status přiznat, aniž by měl v tomto ohledu možnost volného uvážení.“
BVerwG chtěl mít jasno
V pozadí případu byla syrská státní příslušnice, která v roce 2018 oficiálně získala status uprchlíka v Řecku, ale poté se přesunula do Německa. Tamní správní soud jí pravomocně rozhodl, že se nemusí vrátit do Řecka, protože by jí „hrozilo vážné riziko nelidského nebo ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“, jak se uvádí v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Spolkového správního soudu (BVerwG) v Lipsku (PDF).
Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) však 1. října 2019 zamítl žádost Syřanky o plné postavení uprchlíka a udělil jí pouze méně rozsáhlou „doplňkovou ochranu“ podle § 4 zákona o azylu (AsylG).
Žena, která se narodila v roce 1999, se proti tomu ohradila a odkázala na zjištění řeckých orgánů. Správní soud v Cáchách však 19. srpna 2021 její odvolání rovněž zamítl: ve své domovské zemi Sýrii ženě pravděpodobně vůbec nehrozilo pronásledování relevantní pro uprchlíky. Žádost žalobkyně o plnou uprchlickou ochranu proto nebyla důvodná (sp. zn.: 1 K 2968/19). Podle německého práva proto neměla automaticky nárok na plné postavení uprchlíka.
Rozsudek však nenabyl právní moci. Dne 7. září 2022 1. senát Spolkového správního soudu přerušil řízení o skokovém odvolání z důvodu složitých rozporů mezi vnitrostátním a evropským právem a rozhodl, že Soudní dvůr EU by měl v předběžné otázce poskytnout právní jasnost (spisová značka: 1 C 26.21). To bylo nyní splněno.
Na tiskové fotografii je komplex budov Soudního dvora EU v Lucemburku. Foto: Soudní dvůr Evropské unie
Vydání do Turecka zamítnuto
V jiném případě týkajícím se azylového práva ESD ve stejný den rozhodl, že státní příslušník třetí země nemůže být jednoduše vydán do země původu, pokud členský stát EU již „uznal jeho status uprchlíka“. To platí „bez ohledu na důvody, na nichž je žádost o vydání založena“.
„Orgán, který se zabývá žádostí o vydání“, musí nejprve kontaktovat orgán státu, který již jednou status uprchlíka uznal. Tento orgán pak může rozhodnout o následném uznání statusu. Dokud se tak nestane, nemůže k vydání za žádných okolností dojít (věc C-352/22, PDF).
Tento rozsudek byl rovněž založen na případu z Německa. Podle ESD Turecko požádalo Spolkovou republiku Německo o vydání Kurda s tureckým občanstvím, který byl ve své vlasti podezřelý z neúmyslného zabití. Podezřelý byl již v roce 2010 v Itálii uznán za uprchlíka, protože v Turecku podporoval Stranu kurdských pracujících (PKK), a proto mu hrozilo „politické pronásledování ze strany tureckých orgánů“.
V domovské zemi nesmí hrozit nelidské nebo ponižující zacházení
„Dokud italské orgány nezrušily status uprchlíka, musí být vydání odmítnuto,“ uvedl ESD. Nyní je na německých orgánech, aby kontaktovaly italské orgány „v souladu se zásadou loajální spolupráce“.
I kdyby Itálie status uprchlíka zrušila, musely by německé orgány samy dospět k závěru, že „dotyčná osoba nemá nebo již nemá status uprchlíka“, jak uvedl ESD. ESD rovněž stanovil další podmínku pro vydání: německé orgány musí „zajistit, aby v případě vydání dotyčné osoby do Turecka neexistovalo vážné riziko trestu smrti, mučení nebo jiného nelidského či ponižujícího trestu nebo zacházení“.
Článek původně vyšel na stránkách německé redakce Epoch Times.
