Proč budou pracovní místa z Číny ve velkém proudit do Indie.
Komentář
Po čtyři desetiletí se Čína rychle – i když nerovnoměrně – rozvíjela díky zdánlivě nekonečnému přílivu zahraničních investic a technologického know-how ze Západu, neomezené levné pracovní síle a obrovským otevřeným trhům, které toužily koupit vše, co se vyrobilo.
Západ učinil Čínu bohatou
V důsledku toho světová výrobní centra rychle mizela, zejména ve Spojených státech, protože se společnosti stěhovaly do Číny, aby si udržely konkurenceschopnost vůči četným čínským nákladovým výhodám. Celá průmyslová odvětví jak v Evropě, tak i ve Spojených státech – od textilního průmyslu přes elektroniku, automobilové součástky, počítače až po vysoce strategické vojenské systémy – zanikla během několika let, ne-li ze dne na den. Odhaduje se, že jen v letech 2001 až 2018 zanikly ve prospěch Číny v USA více než dva miliony pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu.
V Číně vznikla střední třída a odhaduje se, že v letech 1979 až 2014 se na 800 milionů lidí vymanilo z chudoby. Vznikla také vyšší třída s „novými penězi“ obchodníci, technologičtí magnáti a výrobci mimořádně zbohatli, stejně jako členové Komunistické strany Číny (KS Číny). Ta je nyní stranou multimilionářů a miliardářů. Ještě před několika lety (před covidem-19) se čínský komunistický vůdce Xi Jinping chlubil, že za nebývalý růst a úspěch Číny je přímo zodpovědná pouze KS Číny.
Tyto časy skončily.
Předvídaný pád
Konec velké a dlouhé růstové jízdy Číny na rozvojové horské dráze byl do jisté míry předvídatelný, stejně jako to, že Čína nyní padá dolů. Pozorovatelé Číny, jako je Gordon Chang (a skromně i já), to předvídali už léta, ne-li, v případě Changa, desetiletí. Ačkoli nikdo (pokud vím) nepředpokládal covid-19 a z něj vyplývající prodloužené lockdowny ze strany čínského režimu, jsou součástí dlouhé řady chybných kroků a ekonomických deformací, které katalyzovaly probíhající kolaps, který Čína nyní zažívá.
KS Číny zjišťuje, že se spoléháním se na zahraniční kapitál a technologie (dlouhodobé zneužívání obchodních partnerů), ekonomikou založenou na úplatkářství, deformacemi trhu s nemovitostmi a bezuzdným okrádáním vlastních lidí nakonec začnou platit zákony klesajících výnosů. Většina čínských obchodních partnerů, ať už ze Západu, nebo ze samoúčelné iniciativy Pás a Stezka, již nevěří KS Číny, že obchoduje férově, a chce se zbavit svých rizik vůči Číně. Velké společnosti, jako je Apple, které pomáhaly budovat čínský high-tech sektor, ze země odcházejí, stejně jako mnoho dalších.
Čína je nahraditelná
Negativní faktory se stále sčítají. Dopad krize v oblasti nemovitostí, které tvořily až třetinu čínského hrubého domácího produktu, se nadále projevuje v ekonomice, stejně jako kulturní odcizení stárnoucí populace, jejíž počet rychle roste.
Poprvé po 40 letech totiž z Číny odchází více investičního kapitálu ze Spojených států, Evropy, Japonska a Jižní Koreje, než kolik se do ní investuje. Nic nenasvědčuje tomu, že by se tento trend měl v dohledné době otočit. Vrcholem je, že čím horší je situace v ekonomice, tím represivnější musí být KS Číny, aby se udržela u moci. To je dost sestupná spirála a právě v této situaci se Čína nyní nachází.
Stručně řečeno, pokud jde o svět, Čína je nahraditelná. Přímými příjemci jsou země jako Indie a Vietnam, přičemž Indie může na hospodářském krachu Číny vydělat nejvíce. To je jasné každému.
Indie bude dalším velkým rozvojovým příběhem
Indie má dobré předpoklady stát se dalším velkým rozvojovým příběhem. Má rostoucí počet obyvatel, z nichž většina je vysoce vzdělaná, kulturu více orientovanou na Západ, péči o britský kolonialismus a zavedené odvětví špičkových technologií, zákaznických služeb a automobilového průmyslu, abychom jmenovali alespoň některé z nich. Navíc má tu výhodu, že je přátelská k Západu, tedy že není Čínou.
Z hlediska zahraničních investic již do indického počítačového a automobilového průmyslu ve velkém proudí globální kapitál. Nikdo neočekává, že by indická ekonomika v hodnotě 3,75 bilionu dolarů dnes mohla vyzvat čínskou ekonomiku v hodnotě 15 bilionů dolarů, ale z hlediska růstu je Indie mnohem lepší příležitostí. Společnosti by skočily po příležitosti nahradit nepřátelské obchodní praktiky, s nimiž bojují v Číně, vstřícnějším indickým obchodním prostředím. Nedávný průzkum společnosti OnePoll na 500 amerických manažerů ukázal, že 61 % z nich by po vybudování infrastruktury přesunulo svou výrobu do Indie.
Dlouhodobé trendy ve prospěch Indie
Zároveň špatné indické silnice a překážky v distribuci vytvářejí značné problémy v oblasti infrastruktury, které je třeba překonat. Několik dlouhodobých trendů však Indii, která bude i nadále přitahovat pracovní místa z Číny, přeje.
Na rozdíl od Číny v Indii rostou příjmy, což znamená zdravější domácí poptávku po zboží a službách. Indická vyšší a střední třída bude brzy čítat přibližně 400 milionů lidí, což bude konkurovat Číně s otevřenějším trhem, který bude přitahovat prémiové výrobky. Naproti tomu Čína do značné míry odmítá otevřít svůj domácí trh Západu.
V uplynulém desetiletí indická vláda zahájila strukturální reformy s cílem zlepšit hospodářské a investiční prostředí a učinit zemi příznivější pro podnikání. Zavázala se také k digitální transformaci země. Nyní má jednu z největších online populací na světě, nízké tarify za přenos dat a široké přijetí jednotného platebního rozhraní, což vedlo k prudkému nárůstu její online ekonomiky.
Peking varuje před desinizací
Reakce KS Číny na snahy Západu o odstranění rizik byla křečovitá a předvídatelná. Na únorové Mnichovské bezpečnostní konferenci čínský ministr zahraničí Wang Yi varoval Evropu a Spojené státy, že „kdokoli se pokusí o desinizaci ve jménu snižování rizika, dopustí se historické chyby“.
KS Číny nedokáže přiznat, že to její politika byla v mnoha případech tou „historickou chybou“. Její střední třída se zmenšuje, stejně jako počet obyvatel a celková ekonomika. Tato selhání nejsou důsledkem odstraňování rizik, ale spíše přímým důsledkem politiky KS Číny.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
