Komentář
První prezidentská debata v roce 2024 mezi prezidentem Joe Bidenem a bývalým prezidentem Donaldem Trumpem byla vzrušující záležitostí. Upoutala pozornost nejen Ameriky, ale i celého světa. Prezidentské debaty nás jako demokracii spojují, protože objasňují rozdíly a pomáhají nám se rozhodnout.
Tato debata, stejně jako všechny skutečné debaty, byla chaotická. Navzdory tomu, že Američané považují komunistickou Čínu více než kteroukoli jinou zemi za naši největší hrozbu, nepadla ohledně této země jediná otázka. Moderátoři se ptali na Rusko, Ukrajinu, Izrael a Hamás, ale na Čínu se nezeptali.
Čínský režim je největší hrozbou pro americkou národní bezpečnost, protože je to nejmocnější a nejpodvodnější diktatura na světě. Mezinárodní měnový fond očekává, že hrubý domácí produkt (HDP) Číny dosáhne v roce 2024 výše 18,53 bilionu dolarů, což z ní učiní druhou největší ekonomiku světa po Spojených státech. To by mohlo zlehčit čínskou ekonomickou sílu vzhledem k tomu, že dolar se v Číně rozprostírá dále než ve Spojených státech.
Peking bohužel nevyužívá všechny tyto peníze k dobrým účelům. Místo toho, aby se zaměřila na zlepšení života svých spotřebitelů, odvádí Komunistická strana Číny (KS Číny) co největší část HDP na svůj bezprostřední vojenský cíl, kterým je invaze na Tchaj-wan. Snaží se také podkopat země po celém světě – včetně Spojených států, Izraele, Japonska a Evropské unie – prostřednictvím skryté podpory zemí, jako je Rusko, Írán a Severní Korea, které na nás útočí.
Čínský vojenský rozpočet oficiálně činí 7,2 % HDP, což je přibližně dvojnásobek rozpočtu Spojených států. I to však hrozbu podceňuje. Americké zpravodajské agentury a analytici z American Enterprise Institute (AEI) odhadují, že skutečný vojenský rozpočet čínského režimu činí více než 700 miliard dolarů, tedy třikrát více, než přiznává.
Jak poznamenal jeden z autorů AEI, Čína „se nyní může pochlubit největším námořnictvem na světě, spolu s největší pobřežní stráží a námořní milicí. Kromě toho má největší armádu na světě a substrategické raketové síly. Dělá pokroky na stejné úrovni v pokročilých vojenských oblastech, jako jsou hypersonické střely a technologie kvantové výpočetní techniky“.
Zároveň se čínský režim snaží porazit nás a naše spojence, aniž by vystřelil. Na jeho strategii „zajetí elity“ se v debatě ostatně odvolával jeden z kandidátů. Není účelem zde jmenovat nebo se stavět na jednu stranu – pouze upozornit, že režim v Pekingu se ve skutečnosti snaží koupit politiky na všech úrovních i další americké elity, například ředitele firem. Čínský režim toho může dosáhnout mnoha prostředky, od darů na volební kampaně až po vydírání, na základě špatných rozhodnutí. KS Číny se pokouší obrátit lidi na svou komunistickou ideologii a kupuje nebo ovlivňuje americká média, aniž by si čtenáři uvědomovali, co se stalo.
Z rozpravy vyplynulo několik dobrých zpráv o Číně. Prezident Biden správně poznamenal, že Spojené státy mají nyní nejnižší obchodní deficit s Čínou než kdykoli od roku 2010.
Bývalý prezident Trump téma Číny často otevíral. V odpovědi na otázku týkající se jím navrhovaných desetiprocentních všeobecných cel, která by se vztahovala na všechny země, bývalý prezident uvedl, že cla nezvýší ceny, ale spíše „způsobí, že země, které nás léta okrádají, jako je Čína a mnoho dalších … nám zaplatí spoustu peněz, ohromně sníží náš deficit a dají nám spoustu síly na jiné věci“.
Podle Goldman Sachs a Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku zvýšila cla bývalého prezidenta Trumpa na Čínu v roce 2018 inflaci pouze o zhruba čtvrt procenta, tedy o 25 centů na nákup za 100 dolarů.
Nyní chce bývalý prezident Trump zvýšit všeobecná cla na Čínu na 60 %. Prezident Biden zvýšil cla na čínské elektromobily na 102,5 %. Oba kandidáti jdou správným směrem.
Někdy rozhovor v debatě vyzdvihne všechny problémy a může sjednotit zemi, pokud se zaměříme na klíčová témata, a ne na nejvyhrocenější části rétoriky. Prezident Biden například připomněl, že „jedinou existenční hrozbou pro lidstvo je změna klimatu“, zatímco bývalý prezident Trump poukázal na to, že v této věci musíme postupovat chytře, a dodal, že pařížská dohoda „nás bude stát bilion dolarů, a Čínu nic a Rusko nic a Indii nic. Byla to okrádačka Spojených států.“ To je přesně ten druh rozhovoru, který jako národ musíme vést a který by nás měl časem sblížit.
V debatě o nelegálním fentanylu, který jen v roce 2023 způsobil v USA více než 70 000 úmrtí, nebyla zmíněna ústřední role Číny jako dodavatele prekurzorů. Oba kandidáti však v minulosti upozorňovali na potřebu lepšího zabezpečení hranic, aby se zastavil tok nelegálních drog. Bývalý prezident Trump se během debaty zaměřil na pašování na hranicích, včetně lidí, a prezident Biden vyzval k většímu počtu pohraničníků a velkým skenovacím přístrojům na vše, co přichází přes hranice.
Oba kandidáti vyjádřili obavy z možnosti třetí světové války v souvislosti s Čínou a zeměmi osy zla – Ruskem, Íránem a Severní Koreou. Vezmeme-li některé body od obou kandidátů, vyhnout se třetí světové válce vyžaduje ukázat sílu, aby země osy respektovaly Spojené státy. Musíme stanovit hranice, co mohou tyto země dělat, a ukázat závazek vůči našim spojencům.
Zároveň musí Spojené státy požadovat, aby naši spojenci platili svůj spravedlivý podíl na nákladech na obranu. Mnoho zemí NATO – včetně Kanady, Itálie, Německa a Francie – nevydává na obranu dohodnutá minimální 2 % HDP. Spojené státy vydávají mnohem více – asi 3,5 %, z čehož velká část jde na obranu spojenců. Ani tato částka však pravděpodobně nestačí vzhledem k tomu, že Čína vydává na obranu 7,2 % a Rusko podobně vysoké výdaje ve výši 6 % HDP.
Proti nám stojí mnoho hrozeb, včetně přílišné politické polarizace v naší vlastní zemi. V naší jednotě je naše síla. Naopak autoritářští vůdci v místech, jako je Čína a Rusko, udržují pouze povrchní jednotu pomocí síly – to je jejich slabost.
Ve Spojených státech udržujeme určitou jednotu prostřednictvím diskuse. Někdy je však vyhrocenější, než by měla být. Ale demokracie je chaotická. Právě díky této chaotické debatě odhalujeme tvrdé pravdy, které potřebujeme znát, abychom se mohli správně rozhodnout a posunout se jako národ kupředu.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
–ete–
