Taiwan se rozhodl, stejně jako Američané, Evropané a Japonci, diverzifikovat svůj obchod a investice mimo Čínu. V Pekingu musí být smutno.
Komentář
Zdá se, že se Taiwan rozhodl jít stejnou cestou jako americké, evropské a japonské podniky.
Ze stejných důvodů jako ostatní podnikatelé učinila mocná podnikatelská komunita ostrova kroky k diverzifikaci svých investic, obchodu a zásobování směrem od Číny a přeorientovala se na jihovýchodní a jižní Asii. Některé taiwanské investice dokonce zamířily do Spojených států. Peking z těchto trendů nemůže mít radost. Čínská ekonomika je slabá a nyní, když nejvíce potřebuje podporu, kterou jí po desetiletí poskytovaly taiwanské podniky, se tato podpora vytrácí.
V tomto kroku se Taiwan postavil na něco nižší úroveň než ostatní. Na rozdíl od Spojených států, Evropské unie a Japonska se Taiwan z diplomatických důvodů k odmítání čínského byznysu staví méně výrazně. Washington, na rozdíl od Tchaj-peje, dal své otevřené nepřátelství vůči Číně najevo naprosto jasně. Zakázal některé druhy obchodu s Čínou a technologické investice v Číně. Zvýšil celní zatížení čínského zboží vstupujícího do Spojených států. Jasně se vyjádřila i Evropská unie, která nedávno oznámila uvalení cel na elektromobily vyrobené v Číně. Japonsko stojí v čele úsilí o to, aby byl svět méně závislý na Číně, pokud jde o kritické prvky vzácných kovů. Taiwan oficiálně neučinil žádné otevřeně nepřátelské prohlášení, ale kroky jeho podnikatelské komunity, stejně jako v USA, Evropě a Japonsku, jsou nepřehlédnutelné.
Odhlédneme-li od politiky a veřejných prohlášení, jsou obchodní důvody těchto ekonomik pro odmítání Číny v podstatě totožné. Po desetiletí považovaly vyspělé světové ekonomiky na jakémkoli kontinentu Čínu za atraktivní. Tamní výrobní náklady byly levné a čínské provozy spolehlivé. Peking sice kladl na cizince vyšší nároky, než bylo v globálních ekonomických vztazích běžné, ale nízké náklady a spolehlivost kompenzovaly jeho požadavky. Obchod a investice prosperovaly. V posledních letech se však tato rovnováha dramaticky změnila.
Čínské mzdy rostly rychleji než ve zbytku světa, zejména pak než jinde v Asii. Tento trend snížil dřívější výhodu Číny v oblasti nízkých nákladů. Ačkoli nedávné oslabení yuanu část této výhody obnovilo, podniky si uvědomují proměnlivost hodnoty měny a při svých nutně dlouhodobých rozhodnutích ji málo zohledňují. Co se týče dřívější pověsti Číny jako spolehlivé země, omezení dodávek během pandemie a vleklých opatření Pekingu v rámci politiky nulového covidu následujících roky poté se o to značně zasloužily. Současně nedávná posedlost Pekingu bezpečností způsobila, že je úřednická Čína dnes dotěrnější než kdykoli předtím. Kombinace menšího počtu lákadel a většího počtu příkazů vychýlila misky vah při rozhodování podniků na všech kontinentech v neprospěch Číny.
Známky toho, že se taiwanský byznys vydal cestou pryč od Číny, jsou jasné, ba dokonce ještě jasnější než ve Spojených státech. Ačkoli Čína zůstává největším obchodním partnerem Taiwanu, její podíl na taiwanském obchodu od roku 2021 neustále klesá. V tomto roce 2021 činil čínský prodej na Taiwanu a čínské nákupy od taiwanských výrobců ekvivalent 208,4 miliardy USD, tedy přibližně čtvrtinu celkového objemu. Do roku 2023, což je poslední období, za které existují úplné údaje, tato částka klesla o téměř 20 % na přibližně 166 miliard USD, což je sotva více než pětina celkového objemu.
Naproti tomu celkový obchod Taiwanu s jihovýchodní Asií vzrostl ze 117,5 miliardy dolarů v roce 2021 na 134,6 miliardy dolarů v roce 2022, což představuje téměř desetiprocentní nárůst za jediný rok. Snížila se také exportní závislost Taiwanu na Číně. Dokonce i včetně Hongkongu je podle posledních údajů od roku 2018 nižší než kdykoli předtím. Většina rozdílu směřuje do jihovýchodní Asie.
Pokud by tento vzorec nebyl dostatečně znepokojivý pro Peking, čísla také ukazují dramatické přesměrování taiwanských investičních peněz. Investiční toky z ostrovních podniků do Číny klesají již od roku 2010. V roce 2023 se oproti předchozímu roku snížily o téměř 40 %. V ekvivalentu 4,17 miliardy dolarů činily loni méně než třetinu úrovně z roku 2018.
Rozdíl v toku spočívá v tom, že část z nich směřovala do jihovýchodní Asie, zejména do Singapuru, Vietnamu, Indonésie, Malajsie a Thajska. Do těchto zemí nyní směřuje přibližně 40 % celkového odlivu taiwanských investic, což je podíl, který převyšuje toky směřující do Číny. Investice do Vietnamu vzrostly čtyřnásobně, zejména v oblasti, která je Pekingu nejdražší: v oblasti špičkové elektroniky. Taiwanské technologické firmy Foxconn, Wistron, Pegatron a Quanta plánují rozšířit svou přítomnost ve Vietnamu.
Tyto ekonomické skutečnosti nemohou Peking neznepokojovat, ale stejně znepokojující jsou i bezpečnostní důsledky tohoto taiwanského obratu. Čím více poroste taiwanský obchod a investice v jihovýchodní a jižní Asii, tím větší podíl má asijské společenství národů na Taiwanu a tím více se pravděpodobně bude bránit jakýmkoli čínským snahám o narušení současného statu quo. Nikdo nepředstírá, že by měly tyto národy dostatečnou vojenskou sílu na to, aby zabránily opakovaně hrozícímu čínskému převzetí Taiwanu. Přesto zájem širší skupiny národů činí postoje Pekingu vůči Taiwanu mnohem nepříjemnějšími.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory Epoch Times.
–ete–
