S měsíčním odkladem byl 1. srpna spuštěn projekt komunitního sdílení elektřiny. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela prohlásil, že doufá, že se do komunitní energetiky zapojí co nejširší veřejnost. Bude ale elektřina pro účastníky tohoto projektu opravdu levnější? Vyplatí se to? Bude to pro české majitele fotovoltaik úspěch, nebo propadák?
Komunitní energetika je založena na myšlence, že si skupina lidí může vyrábět společně elektřinu z obnovitelných zdrojů a následně ji mezi sebou sdílet. Příklad: přebytky ze svých solárních panelů na chatě si budete moci posílat domů do města, slibuje ministerstvo průmyslu a obchodu.
Podle Síkelova vyjádření na síti X se do komunitní energetiky zaregistrovalo za úvodních 24 hodin dva tisíce zájemců. Vhledem k tomu, že na vyřízení registrace má příslušný úřad až měsíc a distributor má tříměsíční lhůtu na poskytnutí elektroměru, dá se očekávat, že se sdílená energetika rozjede ve větším měřítku až na jaře 2025, kdy po podzimu a zimě slunce začne svítit více.
Testovací začátek
Martin Ander ze Svazu moderní energetiky očekává, že první rok bude víceméně testovací, kdy obchodníci budou sledovat, jaký je o sdílení elektřiny zájem, kolik klientů se do systému zapojí, jak jej budou využívat – a teprve potom informace vyhodnotí.
Přestože systém byl spuštěn v srpnu, všichni odběratelé elektřiny, bez ohledu na to, zda budou či nebudou sdílet, platí již za červenec nový regulační poplatek za sdílení stanovený Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Ten prozatím činí 5,10 Kč za každé odběrné místo měsíčně a výnosy z něj mají financovat činnost Elektroenergetického datového centra (EDC), které dohlíží na celý systém sdílení.
Zájemci o sdílení elektřiny se musí zaregistrovat u EDC a mít chytrý elektroměr, který měří spotřebu nebo dodávku elektřiny do sítě v patnáctiminutových intervalech. Proč právě čtvrt hodiny? Protože odběratel musí sdílenou elektřinu odebírat ze sítě ve stejný čas, kdy byla nasdílena (dodána do sítě) v rámci patnáctiminutových oken.
To znamená, že když jako majitel fotovoltaiky na střeše chaty pošlete v létě do sítě své přetoky kolem poledne, kdy je sluneční záření nejsilnější, nemůžete si je odebrat ze sítě ve vašem bytě řekněme v šest večer, kdy přijdete domů. To, co si domluvení odběratelé neodeberou, odkoupí obchodník za cenu dohodnutou s majitelem solární elektrárny ve smlouvě, což obvykle bývá velmi malá částka.
Kdo získá a kdo ztratí?
Dalším úskalím jsou poplatky za přenos elektřiny, které si naúčtuje distributor. Kritici namítají, že právě tyto poplatky budou vyšší než samotná cena energie. „Za každý přenos jedné kilowatt hodiny se nyní podle posledních výpočtů musí zaplatit v tarifu D02D 3,44 Kč. Takže jestli vám nabídne obchodník 20 halířů za kilowatt hodinu a vy k tomu zaplatíte 3,44 Kč za její přenos, tak jste v mínusu 3,24 Kč,“ ilustruje na příkladu obchodníka s elektřinou Centropol Milan Smutný, mluvčí spolku Realistická energetika a ekologie.
Tento příklad však není úplně přesný, pokud majitel fotovoltaiky sdílí elektřinu s jiným subjektem než se sebou. Poplatky za přenos totiž hradí odběratel, zatímco peníze za přebytky inkasuje majitel zdroje.
Distribuční síť přirovnává Smutný k dálnici, kterou cestuje elektrický proud. Za využití dálnice musí zaplatit každý, kdo po ní jede, byť má vlastní auto a jezdí jen občas. „Distribuční poplatky, tedy to cestování bude dražší, než ten subjekt, který po této elektrické dálnici jede,“ říká s tím, že zatímco cena elektřiny je vždy nejistá, distribuční poplatky budou jenom růst.
Ander se však domnívá, že cena za přenos bude stejná, jako kdybyste si jako odběratelé kupovali elektřinu ze sítě. „Nikdo na tom ani nevydělá, ani nebude tratit. Z hlediska uživatele je jedno, jestli elektřinu nakupujete od obchodníka, nebo ji dostáváte formou sdílení od nějakého kolegy, příbuzného nebo někoho jiného. Takže v distribuci ten vliv nebude, nebo bude neutrální,“ říká expert ze Svazu moderní energetiky.
Co se týče obchodníků, těm také žádné náklady navíc nevyvstanou, je přesvědčen Ander. „Pokud má tyto zákazníky už teď, ví, kolik odebírají a v jakých časech a dokáže to odhadnout. Takže jemu se to na nákladech za platby služeb za tu odchylku nijak neprojeví.“
Zda a za jakých podmínek se sdílení vyplatí pro majitele fotovoltaik, je podle Andera příliš brzy hodnotit. Ekonomicky výhodná by pro ně byla komunitní energetika v případě, že dostanou od odběratelů vyšší cenu za přebytky, než jakou jim platí obchodník. Odborník se však domnívá, že velká část uživatelů se o své přebytky elektřiny podělí zdarma v rámci rodiny.
„Někomu prostě přijde výhodnější pomoct svým rodičům tím, že přebytky jim bude posílat
a nebude za to chtít ani zaplatit, protože se mu nevyplatí veškerá ta administrativa, která by s tím byla,“ domnívá se Ander.
Velcí hráči
Sdílení elektřiny bude podle některých výhodné zejména pro obchodníky s ní a distributory. Manažer E.ON Energie Jan Zápotočný prohlásil pro Seznam zprávy, že obchodníci již připravují pro sdílenou energetiku speciální produkty a že snažit se o sdílení vlastní cestou bude v podstatě penalizováno.
„Pokud se do sdílení zapojíte ve spolupráci s obchodníkem, můžete získat vy i vaši partneři ve sdílení levnější elektřinu. Když budete dodavatele obcházet, budete zvedat jejich náklady, což vám obchodníci promítnou do cen,“ varoval manažer jednoho z největších prodejců elektřiny u nás.
O tom, že si velcí hráči budou hlídat své pole, nepochybuje ani Smutný. „Takový ČEZ, který chce postavit hlavně ve fotovoltaice 6 gigawattů výkonu do roku 2030, samozřejmě nejenom jako výrobce, ale i jako distributor, obchodník, bude rád, když svoje kapacity uplatní na trhu a mikrozdroje budou stále více přiškrcovány v možnostech prodat nějakou nadprodukci do sítě,“ domnívá se mluvčí Realistů.
Vysvětluje, že pro obchodníky jsou běžní spotřebitelé snadněji uchopitelní a předvídatelnější zákazníci, zatímco provozovatelé fotovoltaik přinášejí do sítě nestabilitu a nejistotu, protože se neví dopředu, kolik elektřiny odeberou a kolik jí dodají.
„Člověk v takovém normálním bytě, s nejprodávanějším tarifem D02D, takzvaný svítící proud, protože tím netopí ani nevaří, je pro ně předvídatelný zákazník, na kterého můžou namodelovat a objednat si bez jakéhokoliv obchodního rizika příslušný objem elektřiny,“ vysvětluje Smutný.
Pořídit si vlastní malou solární elektrárnu na střechu je podle Smutného smysluplná investice, ale spoléhat se na obnovitelné zdroje energie ve velké energetice je naivní. „Sdílená elektřina je součástí velkého problému destabilizace energetiky obnovitelnými zdroji. Sto tisíc Čechů si tady v energetické krizi nechalo namluvit, že můžou být samozásobiteli. Oni si můžou snížit spotřebu elektřiny i o pár tisíc kWh ročně, ale hezky od října do března se všichni pokorně nalogují zase na veřejnou síť, protože budou potřebovat elektřinu ze stabilních zdrojů,“ líčí Smutný.
Těch pár terawatthodin ročně z komunitní sdílené elektřiny sice trochu ulehčí výrobě elektřiny, ale v kontextu celkové spotřeby České republiky to podle něj nic neřeší, přičemž dotace a zvýšené distribuční poplatky zabijí jakýkoliv ekonomický přínos.
