Komentář
Reakce v oblasti veřejného zdraví jsou nejúčinnější, pokud jsou založeny na realitě. To je obzvláště důležité, pokud je reakce určena k řešení „mimořádné situace“ a zahrnuje přesun velkého množství veřejných prostředků. Když přerozdělujeme zdroje, je to spojeno s náklady, protože prostředky jsou odebrány z nějakého jiného programu. Pokud reakce zahrnuje nákup velkého množství výrobků od výrobce, bude z toho mít zisk i společnost a její investoři.
Je tedy zřejmé, že zde existují tři jasné požadavky na zajištění správné praxe:
1. Je třeba mít přesné informace v souvislostech.
2. Ti, kdo získávají finanční prostředky, nemohou hrát v rozhodování žádnou roli.
3. Organizace pověřená koordinací případné reakce by musela jednat transparentně a veřejně zvažovat náklady a přínosy.
Světová zdravotnická organizace (WHO), jejímž úkolem je pomáhat koordinovat mezinárodní ochranu veřejného zdraví, právě vyhlásila mezinárodní stav nouze v souvislosti s opičími neštovicemi. Epidemii v Demokratické republice Kongo (DRK) a okolních středoafrických zemích považovala za celosvětovou hrozbu, která vyžaduje naléhavou globální reakci. Při vyhlášení stavu nouze WHO uvedla, že v letošním roce došlo k 537 úmrtím mezi 15 600 podezřelými případy. Na svém mimořádném zasedání o nemoci mpox 19. srpna WHO své údaje upřesnila:
„… během prvních šesti měsíců roku 2024 představuje 1854 potvrzených případů mpoxu hlášených smluvními státy v africkém regionu WHO 36 % (1854/5199) případů zaznamenaných na celém světě.“
WHO zopakovaao, že bylo zaznamenáno 15 000 „klinicky kompatibilních“ případů a přibližně 500 podezřelých úmrtí. O důsledcích těchto 500 nepotvrzených úmrtí, která se rovnají pouhému 1,5 % úmrtí na malárii v KDR za stejné období, pojednává předchozí článek.
Časopisy, jako je Lancet, se poslušně drží linie WHO o „mimořádné situaci“, i když zajímavě poznamenávají, že úmrtnost by mohla být mnohem nižší, kdyby byla poskytnuta „odpovídající péče“. Africká CDC s tím souhlasí: na celém kontinentu bylo hlášeno více než 17 000 případů (2 863 potvrzených) a 517 (pravděpodobně podezřelých) úmrtí na mpox.
Mpox je endemický pro střední a západní Afriku, vyskytuje se u druhů veverek, krys a dalších hlodavců. Ačkoli byla identifikována u opic v dánské laboratoři v roce 1958 (odtud nesprávné označení opičí neštovice), pravděpodobně se vyskytuje již tisíce let a způsobuje občasné infekce u lidí, mezi nimiž se šíří těsným fyzickým kontaktem.
Malá ohniska v Africe většinou zůstala zbytkem světa nepovšimnuta, především proto, že byla (stejně jako nyní) malá a omezená. Hromadné očkování proti neštovicím mohlo před několika desetiletími jejich počet ještě více potlačit, protože neštovice patří do stejného rodu virů Orthopoxvirus. Je tedy možné, že v posledních desetiletích, kdy se přestalo očkovat proti neštovicím, jsme svědky vzestupného trendu tohoto obecně mírnějšího onemocnění (horečka, zimnice a vezikulární vyrážka). Časopis Smithsonian sestavil v roce 2022 informativní shrnutí po první epidemii mimo Afriku, která se šířila sexuálními kontakty v rámci omezené demografické skupiny.
A tak se ocitáme v roce 2024 na konci masivně ziskového (a ožebračujícího) vypuknutí epidemie zvané covid-19, která umožnila největší přesun bohatství od mnoha k několika málo lidem v dějinách lidstva. Oznámení WHO, že 5 000 (nebo méně) případů podezření na mpox je mimořádnou událostí mezinárodního významu pro veřejné zdraví (PHEIC), jí umožňuje urychleně zavést vakcíny prostřednictvím programu EUL (Emergency Use Listing), čímž obchází běžnou přísnost vyžadovanou pro schvalování takových léčiv a navrhuje, aby farmaceutické firmy začaly stát ve frontě.
Přinejmenším jeden výrobce léků již jedná o dodávce 10 milionů dávek do konce roku. Obchodní důvody pro tento přístup jsou z pohledu podniků dobře prověřené. Stejně tak jsou známy škody v zemích, jako je Demokratická republika Kongo, protože masový očkovací program tohoto druhu vyžaduje přesměrování milionů dolarů a tisíců zdravotnických pracovníků, kteří by jinak řešili nemoci s mnohem větší zátěží.
WHO je velká organizace, a zatímco někteří z ní byli na roztrhání a žádali o peníze, jiní se usilovně snažili o přesné informování veřejnosti (což je hlavní povinností WHO, která si ponechává několik oddaných lidí). Stejně jako většina práce WHO v minulosti je i tato práce důkladná a chvályhodná. Některé z těchto informací jsou shrnuty v následujících grafech:
Tyto tabulky poskytují údaje o potvrzených případech, kdy byl u osoby s poněkud nespecifickými příznaky proveden test a prokázán průkaz viru mpox v krvi nebo sekretech. Je zřejmé, že ne každý podezřelý může být testován, protože virus je velmi malým problémem pro lidi, kteří čelí občanským válkám, masové chudobě a mnohem nebezpečnějším nemocem.
WHO však na vyšetřování ohnisek absorbovala spoustu peněz, stejně jako partnerské organizace, takže můžeme předpokládat, že probíhá poměrně dobrá snaha o zjištění a potvrzení počtu (nebo kam se tyto peníze poděly?).
Za posledních 2,5 roku WHO potvrdila 223 úmrtí na celém světě, přičemž v červenci 2024 (v době, kdy generální ředitel WHO varoval svět před rychle rostoucí hrozbou) jich bylo jen šest. Zde si všimněte, že 223 úmrtí představuje pouhých 0,2 % ze 102 997 potvrzených případů. V Africe bylo v roce 2024 potvrzeno jen 26 úmrtí z 3 562 případů (0,7 %), které jsou rozděleny do pěti zemí (a 12 zemí s případy). Jedná se o úmrtnost podobnou chřipce, nikoliv ebole.
Vzhledem k tomu, že těžké případy jsou častěji testovány než lehké případy, může být úmrtnost na infekci mnohem nižší. Také nevíme (i když někdo ví a měl by nám to říci), jaké jsou charakteristiky zemřelých. Uvádí se, že většina z nich v Africe jsou děti, takže je pravděpodobné, že jsou podvyživené, jinak imunosuprimované (např. HIV) a mají náchylnost, kterou by bylo možné řešit.
Jak je patrné z třetího grafu níže, téměř všechna výše uvedená celosvětová úmrtí pocházela z předchozího ohniska v roce 2022. Jednalo se o jinou variantu a většinou se vyskytovala mimo Afriku.
Je důležité si uvědomit několik věcí. V oblastech se špatnou infrastrukturou a bezpečností je obtížné potvrdit všechny případy. Příznaky a projevy opičích neštovic jsou také často mírné a překrývají jiná onemocnění (např. plané neštovice, nebo dokonce chřipku), takže mnoho případů může zůstat bez povšimnutí. Oznamování výsledků se také může opozdit. Nicméně 19 potvrzených úmrtí na mpox v DRK mezi zhruba 40 000 úmrtími na malárii v DRK v letošním roce je přibližně 1 versus 2 000. Ať už to počítáme z jakéhokoli úhlu pohledu, nebude to o mnoho významnější. Takto vypadá nová mezinárodní mimořádná situace ve skutečných datech, nebo jste-li obyvatelé DRK v nulovém bodě výskytu mpoxu. Je pravděpodobné, že byste si nevšimli vůbec ničeho.
Proč WHO vyhlásila mezinárodní stav nouze? Někteří tvrdí, že to pomáhá mobilizovat zdroje, což je trochu ubohé. Za prvé, dospělí lidé by měli být schopni racionálně diskutovat o situaci, která trvá už dva roky, a rozhodnout, co by mohlo být potřeba, aniž by mlátili do bubnu. Za druhé, epidemie, která zabíjí nepatrný zlomek úmrtí na malárii (nebo tuberkulózu či HIV) a mnohem méně než ti, kteří v současné době umírají ve válce, nemusí být mezinárodním stavem nouze.
A co by se mělo udělat? Odvedení zdrojů od hlavních priorit DRK by nepochybně zabilo mnohem více lidí, než kolik jich v současnosti umírá na mpox. Je docela pravděpodobné, že jen přímé nežádoucí účinky očkování zabijí více lidí než 19 obětí mpoxu v DRK potvrzených v tomto roce. Je pravděpodobné, že počet úmrtí na mpox je podhodnocený, ale podhodnocena jsou i úmrtí způsobená farmaceutickými přípravky.
Možná, že užitečnou reakcí by bylo zlepšení imunitních schopností prostřednictvím výživy, což by přineslo velmi široké výhody (ale zcela selhalo z hlediska zisku farmaceutických firem). Půl miliardy dolarů od Gavi by přineslo obrovský a široce založený prospěch, kdyby se použilo na hygienu. Možná by některým komunitám pomohlo i omezené, dobře cílené očkování, ale pro takové přístupy neexistuje žádný obchodní důvod.
Jasné je, jak je uvedeno výše, následující:
1. Údaje o mpoxu a dalších konkurenčních prioritách musí být i nadále uváděny v souvislostech spolu s náklady a oportunitními náklady reakce.
2. Ti, kteří budou mít finanční prospěch z očkování milionů lidí, nesmí být součástí rozhodovacího procesu (zda je možné podpořit tak obrovský přesun prostředků na tak malou zátěž onemocněním).
3. WHO by měla i nadále jednat transparentně, neboť veřejnost má naprosté právo vědět, za co platí a jaké škody (a možná i výhody) od toho může očekávat.
Počet úmrtí na mpox se bude zvyšovat s tím, jak bude přibývat nakažených, a možná i s tím, jak se budou potvrzovat některá podezření na onemocnění. Čelíme však malému problému v oblasti s daleko většími problémy. Představuje nízké lokální riziko a minimální globální riziko. Podle jakékoli rozumné, racionální a na veřejném zdraví založené definice se nejedná o celosvětovou mimořádnou událost.
Zbytek světa může reagovat tím, že pošle vakcíny a spoustu cizinců, o které je třeba se postarat, odkloní místní zdravotnický a bezpečnostní personál a téměř jistě zabije celkově více obyvatel DRK. Nebo můžeme rozpoznat místní problém, podpořit místní reakce, když o to místní obyvatelé požádají, a soustředit se, jak to kdysi dělala WHO, na řešení základních příčin endemických nemocí a nerovnosti. To jsou věci, které lidem v DRK tak ztěžují život.
Z Brownstone Institute
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
–ete–
