Komentář
NATO se zaměřuje spíše na obranu Evropy než na odstrašení Číny. Navzdory probíhající válce s Ruskem se stávající poslání NATO musí vyvíjet tak, aby čelilo rostoucí komunistické Číně, která je nyní největší hrozbou pro národní zájmy USA a demokracii na celém světě.
Na konci druhé světové války se čínští a ruští komunisté pokusili pohltit vše, co zůstalo nechráněno americkými, britskými a francouzskými silami. Drancovali a vraždili, jak jen to šlo. NATO bylo založeno v roce 1949 jako aliance demokratických států, která měla odradit bývalý Svaz sovětských socialistických republik (SSSR) od útoku hlouběji do západní Evropy. Asie však zůstala poměrně nechráněná.
SSSR ani jeho spojenec, čínští komunisté, v té době neměli jaderné rakety schopné zasáhnout Washington. Vzhledem k tomu, že obě země dnes tyto síly nadále zvyšují, včetně hypersonických raket, které mají uniknout americké obraně a jsou schopny zničit nejlépe chráněná americká města, mělo by NATO napravit svou chybu z minulosti a považovat komunistickou Čínu z hlediska zemí, které je třeba odstrašit, přinejmenším za rovnocennou Rusku. To by mohlo znamenat pozvání zemí jako Japonsko, Jižní Korea a Taiwan do NATO jako rovnocenných členů. NATO by se stalo globálním.
To dává mnohem větší smysl než vynechání NATO z obrany USA proti Číně, která je mnohem silnější než Rusko. Bývalý SSSR již neexistuje. Rusko zaujalo jeho místo jako stín svého bývalého já a nedokáže porazit ani špatně vybavené ukrajinské síly, které minulý měsíc obsadily ruskou Kurskou oblast. Ano, Rusko má více jaderných zbraní než Čína. Ale to je asi tak všechno. A navzdory válce na Ukrajině Rusko naštěstí zatím nevyužilo příležitosti k eskalaci jaderného útoku, kterým Vladimir Putin neustále nenápadně vyhrožuje. Konvenční síly byly mnohem důležitější, alespoň doposud.
Doufejme, že to tak zůstane. Peking by však mohl tlačit Moskvu k jaderné eskalaci, stejně jako Komunistická strana Číny (KS Číny) mlčky tlačí Rusko ke konvenční eskalaci připravenými dodávkami vojenského materiálu dvojího využití. Podle prohlášení amerického představitele z 18. září jsou tyto dodávky nabízeny z nejvyšších míst v Pekingu. S ekonomikou přibližně desetkrát větší než je ta ruská, stejně jako s průmyslovou kapacitou, vojenskou silou a tendencí vyhýbat se bojům, které jiní diktátoři a teroristé otevřeně svádějí se Spojenými státy a našimi spojenci, je Peking chytřejší a mocnější než Moskva.
KS Číny nás láká do pasti, kterou jsme si sami vyrobili a z níž vychází bez úhony jako potenciální aspirant na pozici globálního hegemona.
Touto pastí je vyčerpání našich zdrojů ve válkách od Vietnamu po Afghánistán, Irák, Ukrajinu a Izrael. Ve všech těchto válkách jsme se stali vojensky zkušenějšími, ale máme méně mužů a méně peněz a materiálu na obranu. Náš federální dluh narůstá do bodu, kdy hrozí jeho exponenciální růst.
To je přesně to, co KS Číny pravděpodobně zamýšlí. Kdybychom trvali na tom, aby se tyto války zaplatily samy, například těžbou přírodních zdrojů nebo daněmi uvalenými na cizince za námi poskytovanou bezpečnost, pak bychom nyní byli ve výhodné pozici pro obranu Asie. Kdybychom si udrželi již dobytá místa, konkrétně Afghánistán, mohli bychom jej využít jako základnu pro předsunuté operace k odstrašení Číny a Íránu.
Nechtěli jsme však vypadat jako ten špatný, a tak jsme nejen ponechali nerostné suroviny na místě, ale umožnili jsme Číně, aby je v Iráku a Afghánistánu těžila, zatímco my jsme poskytovali bezplatnou bezpečnost.
Jak bylo uvedeno výše, NATO bylo založeno v roce 1949. To bylo ve stejném roce, kdy bývalý Sovětský svaz odpálil svou první jadernou bombu. Francouzská Indočína (Vietnam), britská Malajsie a Jižní Korea v alianci nebyly a komunistické síly zaútočily na všechny tři země v letech 1946–1950. Za těmito útoky stáli Sověti a maoistická Čína. Jednalo se o zásadní selhání odstrašení.
Washington a naši spojenci nemohli dopustit, aby komunisté obsadili všechny tyto země a v budoucnu je použili proti nám, a tak jsme bojovali. V Koreji tento boj probíhal proti 2,4 milionu čínských vojáků a sovětským logistikům a pilotům, kteří se přidali na stranu agresora. Amerika utrpěla 137 000 obětí, z toho 37 000 mrtvých. Jižní Korea měla 1,3 milionu nevinných obětí.
Dnes hrozí stejný osud každé nezařazené zemi, která stojí v první linii s agresivními mocnostmi, jako jsou Severní Korea, Čína a Rusko. A Spojené státy riskují mnohem ničivější jadernou válku, pokud zasáhnou. Stále musíme našim nepřátelům upírat území, aby naše demokracie dlouhodobě přežila, ale nyní mají tito nepřátelé jaderné zbraně. Proto je mnohem důležitější zabránit tomu, aby válka vůbec začala.
Prvním krokem v takové strategii odstrašení je rozšíření a posílení našich globálních aliancí. NATO je nejsilnější aliancí Spojených států, takže je rozumnou volbou pro globální postup. Když čelíme agresorům, míru dosáhneme silou, včetně nejsilnějších globálních aliancí.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
