Komentář
Na jedné ruce bych mohl spočítat případy, kdy jsem viděl vůdce mediálních organizací zapojit se do něčeho, co by se dalo popsat jako tvrdá sebekritika na veřejnosti.
Jeden z těchto případů nastal, když generální ředitel Meta, Mark Zuckerberg, veřejně uvedl ve svém dopise republikánskému Sněmovní výboru pro soudnictví (ze dne 26. srpna), že „lituje“ poddání se tlaku Bidenovy administrativy na cenzuru „určitého obsahu o covidu-19“. Další příklad představovala téměř bezprecedentní veřejná omluva dánských novin v lednu 2022 (zde je zpráva v angličtině), že během pandemie covidu-19 příliš nekriticky sledovaly „oficiální“ linii.
Třetí okamžik kritické introspekce ze strany majitele médií jsme byli svědky před několika dny, když Jeff Bezos, majitel The Washington Post a největší akcionář Amazonu, naznačil v komentáři ve vlastních novinách, že tradiční média mohou mít alespoň částečně na svědomí ztrátu důvěry veřejnosti v média.
V tomto kontextu tvrdil, že jeho rozhodnutí neumožnit The Washington Post podpořit prezidentského kandidáta by mohlo být „významným krokem“ ke znovuzískání veřejné důvěry v média tím, že by se reagovalo na rozšířený dojem, že mediální organizace jsou „zaujaté“ nebo nejsou objektivní.
Není třeba být fanouškem Bezose nebo Zuckerberga, abyste uznali, že je dobré, že významní zástupci finanční a politické elity moderních společností, ať už mají jakékoliv osobní nedostatky či rozpory, alespoň začínají vyjadřovat pochybnosti o chování a hodnotách mediálních organizací. Některé pravdy, bez ohledu na to, jak jsou očividné, nebudou rezonovat ve společnosti, dokud je neřeknou nahlas prominentní vůdci názorů, kteří jsou vnímáni jako „bezpeční“ nebo „zavedení“.
Bezos začíná svůj komentář ve Washington Post tím, že poukazuje na to, že veřejná důvěra v americká média v posledních generacích zcela klesla a nyní je na historickém minimu (podstatný pokles je vidět i v mnoha evropských zemích, pokud porovnáme zprávu Reuters o digitálních médiích z roku 2015 s tou z roku 2023 – například v Německu důvěra klesla na 42 procent z původních 60 procent a ve Velké Británii na 33 procent z 51 procent).
„V každoročních veřejných průzkumech o důvěře a reputaci se novináři a média pravidelně umisťovali téměř na samém dně, často jen těsně nad Kongresem. V letošním průzkumu Gallup jsme však dokonce klesli pod Kongres. Naše profese je nyní tou nejméně důvěryhodnou ze všech. Něco, co děláme, evidentně nefunguje. … Většina lidí věří, že média jsou zaujatá. Každý, kdo to nevidí, ignoruje realitu, a ti, kdo bojují proti realitě, prohrávají.“
Něco, co děláme, zjevně nefunguje. To je právě ta upřímná introspekce, kterou by mělo vidět mnohem více u novinářů a majitelů médií. Když vám lidé přestanou důvěřovat, je snadné ukázat na někoho jiného nebo to svalit na „dezinformace“ nebo nevědomost občanů. Není to ale tak snadné udělat se zranitelným a podívat se dlouze a tvrdě na sebe do zrcadla, abyste zjistili, jak jste ztratili jejich důvěru.
Majitel The Washington Post nenabízí zvlášť pronikavou diagnózu problému. Uvádí však některá relevantní fakta, která mohou být k zamyšlení, pokud máme dojít k hlubšímu pochopení skutečnosti, že podcast Joe Rogana s odhadovanou posluchačskou základnou 11 milionů má nyní téměř 20krát větší sledovanost než CNN v hlavním vysílacím čase:
„The Washington Post a The New York Times vyhrávají ceny, ale čím dál více mluvíme pouze s určitou elitou. Čím dál více mluvíme sami se sebou. (Nebývalo tomu tak vždy – v 90. letech jsme dosahovali pokrytí 80 procent domácností v oblasti metropolitního Washingtonu.)“
Čím dál více mluvíme sami se sebou. Velká část tradičních médií se proměnila v ideologickou ozvěnu, jak jsem před několika lety zmínil v komentáři pro The Irish Times. Novináři mezi sebou vedou diskuse o tématech, která zajímají hlavně je, zatímco značná část obyčejných lidí, kteří řeší jiné starosti, jako je splácení hypotéky, zajištění lékařské péče nebo bezpečnost svých ulic, přestává médiím věnovat pozornost.
Ačkoli existují určité výjimky, efekt ozvěny je skutečný a může být součástí vysvětlení, proč stále více občanů utíká do náruče alternativních médií.
Stále rostoucí odtrženost namyšlených novinářů z tradičních médií od obyčejných mužů a žen na ulici se projevila tím, že takzvaný populismus byl mnoha novináři v Evropě a Severní Americe zesměšňován, zatímco mezi lidmi získával výraznou podporu.
To se také projevilo tím, že vážné debaty o otázkách, jako jsou škody způsobené lockdowny a problém nelegální imigrace, byly mnoha mainstreamovými médii napříč Evropou z velké části opomíjeny. Přitom se staly katalyzátorem úspěšných politických hnutí, jako jsou Bratři Itálie, Národní sdružení Marine Le Penové ve Francii, Alternativa pro Německo a Svobodná strana Rakouska.
Možná část problému spočívá v tom, že ti, kteří pracují v dobře etablovaných mediálních organizacích, mají tendenci brát morální a intelektuální nadřazenost a silně podceňují schopnost obyčejných občanů samostatně přemýšlet o problémech nebo inteligentně třídit konkurenční informační zdroje.
Skutečně, i Bezos, když se pokusil být kritický vůči tradičním médiím, se neubránil tomu, aby alternativní média vykreslil výhradně v negativním světle.
„Mnoho lidí,“ lamentoval, „se obrací na rychlé podcasty, nepřesné příspěvky na sociálních médiích a další neověřené zpravodajské zdroje, které mohou rychle šířit dezinformace a prohlubovat rozdělení“.
I když na sociálních médiích nepochybně existuje hojnost zmatků a nepravdivých a zavádějících informací, není to v tradičních médiích o nic méně přítomné, která v některých zásadních otázkách udělala fatální chyby. Například mnoho mainstreamových novinářů a moderátorů talk show bez kritiky oslavovalo myšlenku, že vakcíny proti covidu-19 zastaví přenos viru, i když pro tento názor neexistovaly žádné solidní vědecké důkazy. Podobně mnozí novináři okamžitě odmítli teorii úniku viru z laboratoře, dokud se neukázalo, že to byla vědecky respektabilní hypotéza.
Měli bychom poděkovat Bezosovi za to, že poukázal na krizi důvěry v média. Ale jeho lhostejnost k integritě tradičních zpravodajských zdrojů a jeho pohrdavý přístup k „alternativním zdrojům“ zpráv a informací jsou samy o sobě součástí důvodu, proč mnoho lidí ztrácí respekt vůči tradičním médiím.
Původně publikováno na autorově Substacku, repostováno z Brownstone Institute.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory Epoch Times.
–ete–
