Upozornění: Tento článek byl publikován v roce 2023. Některé informace již nemusí být aktuální.
Kůň se šedou srstí a aljašský malamut, kteří si při svém prvním setkání vytvořili okamžité pouto, zazářili v jedinečném zasněženém focení, které dokonale zachycuje krásu a kouzlo mezidruhového přátelství.
Ruská fotografka Svetlana Pisarevová si užívala výlet do přírody se svými dvěma sibiřskými husky, když se zastavila u jezdeckého klubu, kde se cvičí kaskadérští koně pro jezdecké školy, soutěže a filmy. Všimla si, že jeden z jejích psů je z koní doslova unešen.
„Prováděli triky s radostí a naprosto přirozeně. Bylo to tak fascinující, že ani můj pes z nich nedokázal spustit oči,“ vzpomíná Pisarevová pro Epoch Times. „Když jsme představili mého psa těmto koním, hranice v mé hlavě o nemožnosti takového vřelého mezidruhového přátelství… byly smazány.“
„Pro koně i mého psa vůbec nezáleží na tom, jak velcí jsou, ani na tom, kdo má tlapky a kdo nohy.“
Když to Svetlana spatřila, uvědomila si, že to chce vyjádřit na fotografiích, aby lidem ukázala, jak bezhraniční může být přátelství a jak úžasná zvířata jsou.
S více než deseti lety zkušeností ve fotografii si již vytvořila bohaté portfolio interakcí různých druhů, ale nikdy nefotila psa a koně dohromady. Příležitost se naskytla, když jí přítelkyně nabídla svého aljašského malamuta jménem Sob Aku jako modela. Poté se společně vydaly do místního jezdeckého klubu, aby zvířata mohla vzájemně seznámit.
„Ta zvířata se do té chvíle vůbec neznala. Byla to jejich první komunikace; žádná agrese, žádná negativita, jen vzájemný zájem a touha komunikovat,“ popisuje fotografka. „Ujistily jsme se, že jsou zvířata spolu v pohodě, a vydaly jsme se do nejbližšího lesa na focení, aby se naši modelové ničím nerozptylovali.“
Vybaveny fotoaparátem Canon a objektivem Canon 70-200 L II, několika termoskami s horkým čajem a dobrou náladou, pozorovaly Svetlana a její přítelkyně s úžasem, jak si pes a kůň našli společnou řeč. Na sérii dojemných fotografií zachytily, jak se dvojice mazlí, hraje si a navzájem se sleduje jako staří přátelé.
Jedinou asistencí bylo pomoci Sob Aku vyšplhat na hřbet klidného koně a z něj bezpečně slézt.
„Focení bylo snadné a přirozené,“ zmiňuje fotografka. „Při všech svých foceních naprosto nepřipouštím sebemenší nátlak na zvířata. Žádné nucení, ani kvůli nejlepšímu záběru. Jakmile pochopím, že je zvíře unavené, bojí se, nebo prostě nechce pokračovat, přestaneme.“
Tato dvojice však zůstala ve vzájemné interakci až do posledního snímku. Když nastal čas rozloučit se, malamut jednoduše odmítal odejít.
„Tohle byl asi ten nejjasnější moment pro mě, protože dříve jsem si sotva dokázala představit takovou kreativní dvojici, a tady: láska,“ sdílí Svetlana Pisarevová. „Jsem velmi ráda, že se mi podařilo zachytit teplo jejich přátelství na fotografiích.“
Její dojemné fotografie převzala místní i mezinárodní média a příval pozitivních komentářů na sebe nenechal dlouho čekat.
Skeptické menšině, která se domnívala, že své snímky pouze uměle spojila, fotografka vzkazuje: „Hlavní je, že jsem věrná sama sobě. Jsem proti takovým metodám a všichni moji klienti to velmi dobře vědí.“
Svetlana, která žije ve svém rodném Petrohradu v Rusku s manželem a huskym, se fotografií nezačala věnovat profesionálně hned. Kvůli jistotě zaměstnání pracovala mnoho let jako ekonomka a účetní, ale byla frustrovaná nedostatkem tvůrčího rozvoje.
„Od přírody jsem tvůrčí člověk,“ konstatuje. „Nakonec jsem ve 33 letech doslova ‚všechno hodila za hlavu‘ a začala se věnovat fotografii, ke které mě to vždy táhlo. Studovala jsem, cvičila, pracovala na svých nedostatcích a znovu studovala; koneckonců, jak víte, talent tvoří jen 10 procent úspěchu. Zbylých 90 procent je práce.“
Svetlana Pisarevová, která sdílí své fotografie na svých webových stránkách, nikdy nepřestává zdokonalovat své dovednosti a věří, že „v umění fotografie neexistuje žádný strop“. Je šťastná, že může prostřednictvím svých fotografií ukazovat kouzlo zvířecího světa.
„Opravdu miluji zvířata a to, co dělám,“ uzavírá.
–ete–
