Komentář
K překvapení mnohých prezident Trump prohlásil, že má zájem o získání Grónska, přičemž jej označil za klíčové pro národní bezpečnost a nezbytné pro předejití případné snahy Číny o získání vlivu či kontroly nad tímto územím. Moudře ponechal všechny možnosti otevřené, bez ohledu na jejich nepravděpodobnost, když neodmítl možnost ekonomického nátlaku či síly k jeho získání. Velký čínský zájem o Grónsko nesmí dopadnout stejně jako případ Panamského průplavu. Zajímavé je, že nový průzkum ukazuje, že Gróňané jsou velmi otevření myšlence stát se součástí Spojených států.
Na nejvyšší úrovni je Trumpova pozornost vůči Grónsku spojena s jeho rostoucím významem pro národní bezpečnost USA a energetickou dominanci, kterou slíbil zajistit. Význam Grónska v těchto dvou oblastech oproti době studené války vzrostl v důsledku změn v pokrytí polárním ledem – dříve neprostupné mořské cesty a území se nyní stávají daleko přístupnějšími. Zlepšený přístup k Arktickému oceánu a pevnině, spolu s výkonnými ledoborci, otevřel nové možnosti pro dramatický růst obchodní lodní dopravy, lepší využití rozsáhlých přírodních zdrojů Arktidy a rozšíření lidského osídlení.
Vylepšený přístup do Arktidy zároveň zvyšuje potřebu Spojených států zabezpečit své severní hranice, jelikož v okolí Grónska stále častěji operují čínské a ruské námořní lodě vyzbrojené střelami schopnými zasáhnout území USA.
Když se na to podíváme podrobněji, Grónsko se strategicky nachází podél dvou potenciálních námořních tras vedoucích Arktidou: Severozápadního průjezdu podél severního pobřeží Severní Ameriky a transpolární mořské trasy procházející přímo středem Arktického oceánu. S ústupem ledové pokrývky tyto trasy zaznamenaly výrazný nárůst jak vojenské, tak komerční lodní dopravy, což činí Grónsko strategicky mnohem důležitějším, než bylo během studené války.
Dalším faktorem zvyšujícím strategickou hodnotu Grónska je skutečnost, že přibližně dvě třetiny jeho území leží za severním polárním kruhem. Díky tomu představuje ideální výchozí bod a zázemí pro operace v Arktidě, čímž strategicky doplňuje 15 procent arktického území kontrolovaného Spojenými státy díky Aljašce. Vzhledem k tomu, že přibližně polovina (53 procent) Arktidy patří Rusku, je plné využití Grónska spolu s Aljaškou nezbytné pro schopnost USA konkurovat v této oblasti a usilovat o kontrolu nad ní. Samotné Grónsko však nestačí. Aby byly Spojené státy schopné soupeřit o vliv a kontrolu v Arktidě, potřebují klíčový umělý zdroj, kterého mají nedostatek, zatímco Rusko ho má dostatek – ledoborce.
K roku 2025 bude ruská flotila konvenčních a jaderných ledoborců několikanásobně převyšovat tu americkou, přičemž Rusko staví další jaderné ledoborce projektu 22220. Tyto lodě s výtlakem 32 000 tun a schopností nepřetržitě prorážet led o tloušťce až 3,2 metru jsou nesrovnatelně výkonnější než největší americký ledoborec USCGC Healy, který má výtlak 16 000 tun a zvládne prorážet led o tloušťce pouze 1,4 metru.
Ruská flotila jaderných a konvenčních ledoborců jí skutečně umožňuje podporovat operace v arktickém regionu na úrovni, kterou Spojené státy kvůli nedostatečné loděnicové kapacitě nemohou vyrovnat. Tento nedostatek navíc způsobuje, že americké námořnictvo stále obtížněji udržuje dostatečný počet nasaditelných plavidel.
Situaci Spojených států v soupeření o kontrolu nad Arktidou dále komplikuje konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, který přiblížil Čínu a Rusko více než kdykoli v moderní historii. Výsledkem je, že Čína – největší loděnice na světě – a Rusko spolupracují na ovládnutí Arktidy.
V důsledku toho, i kdyby USA dokázaly plně využít Grónsko, čeká je náročný boj o podíl na arktických zdrojích, odpovídající jejich postavení v soutěži velmocí. To by se však mohlo změnit, pokud by Kanada a Spojené státy uzavřely vzájemně výhodnou dohodu o spolupráci na využívání přírodních zdrojů, které se nacházejí na 40 procentech Arktidy náležejících Kanadě.
Nicméně, ačkoli je Grónsko klíčové pro zajištění významných ložisek vzácných zemin a ropy, jeho role při ochraně severního křídla Spojených států je v tuto chvíli ještě důležitější. A Grónsko, ani s podporou Dánska, na tento úkol nestačí.
V současnosti je Grónsko, s populací přibližně 56 000 obyvatel, autonomním územím Dánska. Navzdory některým tvrzením, s Dánskem vykonávajícím kontrolu nad zahraniční politikou, bezpečností a obrannou strategií Grónska, není Grónsko mezinárodně uznáváno jako samostatná země, ani by nebylo schopné efektivně fungovat jako plně nezávislý stát. Jeho malá ekonomika je založena především na dotovaných pracovních místech v rybolovu a v menší míře na zemědělství. V roce 2024 dosáhl grónský HDP přibližně 3,4 miliardy dolarů, přičemž asi 600 milionů ročně pochází z podpory od Dánska, jeho koloniálního správce. Významný podíl na ekonomice má také americká základna Pituffik Space Base (dříve letecká základna Thule), kterou obsluhuje přibližně 700 vojáků a zaměstnanců.
Je tedy zřejmé, že ani s podporou Dánska nelze Grónsko považovat za stát, na který by se Spojené státy mohly spoléhat při ochraně svého severního křídla. Právě proto prezident Trump projevuje velký zájem o jeho získání. V této souvislosti nedávný průzkum ukázal, že 57 procent Gróňanů si přeje stát se součástí Spojených států, zatímco pouze 37,4 procenta je proti. Ačkoli státnost není v současnosti reálnou možností, mohla by se z něj stát chráněná oblast Spojených států, podobně jako tomu kdysi bylo u Havaje. Bez ohledu na konkrétní formu budoucího vztahu však Grónsko stále potřebuje bezpečnostního partnera, který by ho dokázal chránit a zároveň mu pomohl odpovědně využít jeho přírodní zdroje. A nejlogičtějším partnerem by byla velmoc regionu a severoamerický soused – Spojené státy.
A nakonec, Spojené státy v žádném případě nesmí dopustit, aby se v případě Grónska opakovalo to, co se stalo s Panamským průplavem a Čínou.
Názory vyjádřené v tomto článku představují stanovisko autora a nemusí nutně odrážet názory deníku Epoch Times.
–ete–
