Komentář
Navzdory tvrzením panamského prezidenta a některých „fact-checkerů“, kteří se mylně soustředili na právní (de iure) kontrolu Panamského průplavu, má nově zvolený americký prezident Donald Trump pravdu, když tvrdí, že kontrola Číny nad průplavem představuje hrozbu pro národní bezpečnost USA.
Čína má nad Panamským průplavem de facto kontrolu, což jí skutečně umožňuje ochromit schopnost amerického námořnictva reagovat na celosvětové události, pokud by se čínský vůdce Si Ťin-pching rozhodl, že takový krok je na místě.
Myšlenka, že tomu tak není jen proto, že společnost spravující a provozující dva nejdůležitější přístavy Panamského průplavu je „hongkongská“, a ne čínská, a že tato „hongkongská“ firma průplav právně neovládá, při bližším zkoumání neobstojí. Stejně tak nelze přijmout implicitní tvrzení panamského prezidenta José Raúla Mulina, že čínská armáda a zpravodajské složky nejsou součástí provozu přístavů jen proto, že nenosí uniformy Lidové osvobozenecké armády nebo nemají průkazky identifikující je jako zpravodajské agenty Komunistické strany Číny (KS Číny). Na takovém předpokladu Trump nemůže odpovědně stavět americkou bezpečnost.
Hongkong je přece opět pod čínskou kontrolou, a je tedy nutné předpokládat, že jakákoli „hongkongská“ společnost podléhá KS Číny. S ohledem na rostoucí napětí s Čínou je proto současná situace, kdy čínský režim ovlivňuje a kontroluje Panamu, neúnosná a je třeba ji napravit.
Nejlepší řešení by bylo, kdyby Panama sama uznala, že umožnění Číně získat takovou kontrolu nad průplavem porušuje klíčová ustanovení Panamské dohody o průplavu, a co nejrychleji se snažila uvést situaci do souladu s touto smlouvou. Méně žádoucím, ale stále plně oprávněným krokem by bylo vojenské obnovení kontroly nad průplavovou zónou ze strany USA, která ji vybudovala a zaplatila americkými životy.
Ano, vojenský a ekonomický význam Panamského průplavu takový krok ospravedlňuje.
Přibližně 14 procent amerického námořního obchodu a 40 procent kontejnerové dopravy USA prochází Panamským průplavem. Ještě důležitější ale je, že hlavním důvodem, proč Spojené státy obětovaly 38 000 životů na vybudování průplavu, bylo vytvoření rychlé cesty pro přesun lodí amerického námořnictva mezi Atlantským a Tichým oceánem a nazpět.
Někteří mohou namítat, že skutečnost, že americké superletadlové lodě nemohou průplavem proplouvat – včetně nového kanálu a plavebních komor postavených souběžně s původním Panamským průplavem – činí průplav pro Spojené státy méně důležitým. To však není pravda. Americké letadlové lodě, na rozdíl od ostatních konvenčně poháněných válečných a podpůrných lodí námořnictva, jsou jaderně poháněné a mohou nepřetržitě plout rychlostí 30 uzlů (asi 56 km/h), což jim umožňuje překonat oceán za dva až tři týdny bez nutnosti doplňování paliva.
Torpédoborce a další lodě námořnictva, včetně těch, které tvoří úderné skupiny letadlových lodí, jsou obvykle omezeny na méně než 20 uzlů (asi 37 km/h). Kvůli nutnosti doplňování paliva jsou výrazně pomalejší než letadlové lodě při plavbě kolem Jižní nebo Severní Ameriky. Proto skutečnost, že drtivá většina amerických námořních lodí může proplouvat Panamským průplavem, z něj činí mimořádně strategicky důležitou oblast pro USA.
Někteří by mohli argumentovat, že společnost Hutchison Whampoa Ltd. (HWL) spravuje a provozuje přístavy Balboa a Cristóbal, které se nacházejí na tichomořské a atlantské straně Panamského průplavu, již od roku 1997.
Proč tedy Trump tuto otázku znovu otevírá právě teď?
Důvodů je několik. Zaprvé, když hongkongská HWL v roce 1997 založila Panama Ports Co. za účelem správy a provozu dvou nejdůležitějších přístavů průplavu, Hongkong teprve začínal přecházet z britské kontroly pod čínskou. Trvalo nějakou dobu, než Čína získala nad Hongkongem plnou kontrolu, dnes už ho však má zcela pod svou taktovkou.
Proto všechny hongkongské společnosti fungují jen na základě povolení KS Číny. V případě této konkrétní firmy však důkazy o vlivu Pekingu sahají dál než jen k její čínské příslušnosti. Již v roce 1999 zazněla v Kongresu svědectví, že miliardář Li Ka-shing, vlastník a generální ředitel HWL, měl úzké vazby na čínskou komunistickou stranu.
Zadruhé, rostoucí vliv KS Číny v Panamě činí stále pošetilejším spoléhat se na to, že Panama bude chránit americké zájmy týkající se průplavu – zvláště když v průplavové zóně již dlouho operuje strategicky umístěný čínský subjekt, HWL.
Zatřetí, za posledních 28 let se vztahy mezi USA a Čínou dramaticky změnily a vyostřily, protože čínský režim se stal nepřátelštějším. Mnozí ve Spojených státech si uvědomili, že politika „konstruktivního zapojení“ nejen selhala, ale ve skutečnosti výrazně urychlila proměnu čínského komunistického režimu v ekonomickou a vojenskou supervelmoc.
Začtvrté, stále agresivnější a nezákonné kroky Číny v Jihočínském moři i hrozby násilného potlačení prosperující demokracie na Taiwanu ukázaly, že Peking je ochoten podnikat kroky, které výrazně zvyšují pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu se Spojenými státy a jejich spojenci.
Nakonec, pokud USA dovolí Číně dále se roztahovat v oblasti, která by měla být jasně pod americkou sférou vlivu a kontroly – Latinské Americe – povede to k dalším čínským expanzím, které oslabí moc a vliv USA a zároveň zvýší riziko ozbrojeného konfliktu.
Nevíme, jaké kroky Trumpova administrativa podnikne k vyřešení tohoto bezpečnostního problému, ale Trump měl naprostou pravdu, když na otázku, zda by vyloučil ekonomický či vojenský nátlak k získání kontroly nad Panamou, odpověděl rozhodným „ne“.
Dále je třeba vnímat jakékoli kroky, které Trump podnikne, v kontextu skutečnosti, že Panamský průplav a jeho zóna, vybudované za cenu amerických životů a financí, přeměnily takřka bezcennou džungli na ekonomickou oblast, která dnes generuje nejméně 7,7 procenta panamské ekonomiky. Tato zóna byla Panamě darována Spojenými státy s podmínkou, že zůstane neutrální a že bude zajištěna možnost průjezdu lodí amerického námořnictva.
Navíc svět je dnes zcela odlišný od doby, kdy Senát v roce 1978 sotva schválil smlouvu o předání tohoto klíčového bezpečnostního aktiva. Ochrana průplavové zóny nyní musí být plně pod kontrolou USA.
Trump má naprosté oprávnění stavět otázku Panamského průplavu do popředí jako hrozbu pro národní bezpečnost. Ačkoli se k tomu nově zvolený prezident přímo nevyjádřil, je ostudné, že americký bezpečnostní aparát neuvolnil zhruba miliardu dolarů, které by stačily k tomu, aby rozšíření Panamského průplavu dokončené v roce 2016 bylo schopné pojmout i americké superletadlové lodě.
Tento neomluvitelný přešlap je jen dalším příkladem chybných priorit, které podle některých charakterizují zahraničněpolitický establishment a které vedou k selháním v základních otázkách národní bezpečnosti – například k neschopnosti čelit čínskému úsilí o získání moci a vlivu v Latinské Americe, zatímco se Spojené státy vyčerpávají honbou za ambiciózními a vysoce destruktivními projekty, které poškozují jejich bezpečnost a národní zájmy, jako je zástupná válka Spojených států proti Rusku.
Názory vyjádřené v tomto článku představují stanovisko autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–