V gotickém sále jihlavské radnice se v úterý 25. února odehrál křest právě publikované knihy Kdo spí v postelích mých dětí. Jde o příběhy ukrajinských uprchlíků z války, které sesbírali psycholožka Nataliia Kruchynina a zástupce ředitele jihlavského F POINTu Radim Fiedler.
Knihu pokřtili za hudebního doprovodu ukrajinského skladatele Ostapa Havryshe zástupci jihlavského magistrátu a F POINTu. Celý program moderovala Ing. Dana Fiedlerová spolu se simultánním překladem.
Jeden z příběhů s názvem Nocovali jsme už jen ve sklepě přečetla z knihy herečka Horáckého divadla Lenka Schreiberová. Je to příběh paní Oleny: „…Ale 24. února nastal podivný klid. V pět ráno mi zavolala sestra z Ameriky. Řekla, ať se sbalíme. Díky časovému rozdílu byla první z naší rodiny, kdo viděl, že na Ukrajině začala válka. …Od 25. února jsme už nocovali v suterénu domu. …Žili jsme jen ve zvucích ostřelování a čekali na příjezd evakuačních vlaků. …Do vlaku se nedal vzít ani kufr. Muži tam nesměli. Pouze starší lidé, ženy a děti. V jednom kupé se tísnilo 15 lidí.“
Svůj vlastní zážitek předčítal z knihy Bohdan, mladý student, který zakotvil v Jihlavě, kde nyní žije a je vděčný za možnost vzdělání a studia v krajském městě Vysočiny.
Ve svém příběhu, který nazval Mám v paměti hroznou vzpomínku, uvedl: „S válkou jsem se vzdáleně setkával už od roku 2014, kdy naše škola pořádala sbírky pro imigranty a vojáky. …V pět hodin ráno mě probudila exploze. Rodiče nás vzali do sklepa. Mám v paměti hroznou vzpomínku: Máma nese mého malého spícího bratra v dece, oba jsou v pyžamu. Nad hlavami nám letí nějaké letadlo.“
Když zalistujeme v knize, čteme autentické zážitky uprchlíků, a pohlížíme do jejich tváří, které jsou v knize zvěčněné na fotografiích. Mezi příběhy najdeme tituly jako Nemohu ani pohřbít milovanou osobu, Vybombardovali můj dům, Mezi ostřelováním co nejrychleji pro plenky aj.
Ve vzpomínce Anny K. spatříme zmatený obraz útěku: „Na celnici se tísnily tisíce lidí, mezi nimi starci a děti. Všichni plakali. Dobrovolníci rozdávali hračky, aby děti nějak uklidnili. Tohle jsme do té doby viděli jen ve filmech…“
Bohdan dodává: „Čeká mne ještě hodně studia a práce. Nikdy neusnu na vavřínech. Vždy je potřeba jít dál a nikdy se nevzdávat.“
Před závěrečnou Ostapovou skladbou účastníkům připomněl Radim Fiedler, jaké heslo nesla naše sametová revoluce: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“
