V dnešním světě jsou plastové výrobky všudypřítomné a pronikají téměř do všech oblastí moderního života. Výzkumy však poukazují na znepokojivou souvislost mezi těmito plasty a lidským zdravím. Studie naznačují, že mikroplastové částice mohou poškozovat DNA a výrazně zvyšovat riziko vzniku různých typů rakoviny.
Mikroplasty a nanoplasty jsou drobné částice, které vznikají rozkladem plastových materiálů. Mikroplasty jsou definovány jako částice o průměru menším než 5 milimetrů, zatímco nanoplasty, které vznikají dalším rozpadem mikroplastů, mají průměr menší než 1 mikrometr. Tyto částice se mohou do lidského těla dostat různými cestami – pozřením, vdechnutím nebo dokonce vstřebáním přes kůži. Jakmile se dostanou dovnitř, mohou se hromadit v krevním oběhu, trávicím traktu a v orgánech, jako jsou plíce, játra, ledviny a dokonce i mozek.
„Plastové částice zadržené v těle mohou vyvolat biologické účinky, včetně oxidačního stresu, zvýšené sekrece cytokinů, poškození buněk, zánětu, imunitních reakcí, poškození DNA a neurotoxicity – to vše je spojeno s vyšším rizikem vzniku rakoviny,“ uvedl v rozhovoru pro Epoch Times Ooi Hean, zástupce ředitele Mezinárodního centra v nemocnici Čínské lékařské univerzity.
Ooi dále uvedl, že by se neměla přehlížet ani potenciální chemická toxicita mikroplastů.
Přehledová studie z roku 2025 zdůrazňuje, že ačkoli mikroplasty samy o sobě nejsou vyloženě karcinogenní, jejich chemické vlastnosti jim umožňují fungovat jako nosiče různých toxických látek. Mezi tyto látky patří polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), těžké kovy a změkčovadla.
Hromadění a uvolňování těchto nebezpečných látek v těle může narušit normální buněčné procesy, vést ke genetickým mutacím, abnormálnímu množení buněk a poruchám imunitního systému. Tato kombinace faktorů vytváří prostředí příznivé pro vznik nádorů – proces známý jako tumorogeneze.
Rizika vzniku rakoviny spojená s expozicí mikroplastům
Leukémie a lymfom
Kostní dřeň tvoří základ krvetvorného systému – je zodpovědná za produkci základních krevních buněk, včetně červených a bílých krvinek a krevních destiček.
Výzkumy naznačují, že jakmile se mikroplasty dostanou do kostní dřeně, mohou narušit normální tvorbu krevních buněk, což vede k jejich abnormálnímu množení a odchýlenému vývoji. Tím se zvyšuje riziko hematologických malignit, jako je leukémie a lymfom.
Kromě toho mohou mikroplasty krevním oběhem cirkulovat po celém těle a interagovat s různými tkáněmi a orgány. To může dále přispívat ke vzniku a rozvoji nádorů v různých částech organismu.
Nádory prostaty
Studie z roku 2024, publikovaná v časopise eBioMedicine, identifikovala mikroplasty jak v nádorových, tak i v okolních nenádorových tkáních pacientů s rakovinou prostaty. Mezi zjištěnými mikroplasty byly polyamid (nylon), polyethylentereftalát (PET) a polyvinylchlorid (PVC), které byly nalezeny v obou typech tkání. Polystyren (běžně používaný v pěnových plastech) byl však detekován výhradně v nádorových tkáních.
Výzkumníci také zjistili pozitivní souvislost mezi hladinami polystyrenu ve vzorcích nádorové tkáně prostaty a frekvencí konzumace jídla s sebou z výdejních okének a restaurací, což naznačuje možný dietní zdroj tohoto konkrétního mikroplastu.
Ačkoli byly mikroplasty nalezeny ve vzorcích nádorových tkání, neznamená to automaticky, že existuje přímá příčinná souvislost, uvedl v rozhovoru pro The Epoch Times Tzung-Hai Yen, ředitel Centra klinické toxikologie při nemocnici Chang Gung Memorial Hospital na Tchaj-wanu.
„Vznik nádoru je ovlivňován mnoha faktory – včetně genetiky, dědičnosti, rodinné anamnézy, individuální konstituce, ale také stravy, životního prostředí a povolání.“
Přestože přímá role mikroplastů při vzniku nádorů zůstává nejistá, Yen varoval, že expozice plastům s sebou nese i další možná zdravotní rizika.
„Když se plastové výrobky vyhodí, postupně se rozkládají a stávají se odpadem, který proudí do řek a následně do oceánů. Tam mohou interagovat s různými látkami, jako jsou těžké kovy – například zinek a kadmium – a endokrinní disruptory jako bisfenol A (BPA) a polychlorované bifenyly (PCB). Tyto znečišťující látky pak mohou být pozřeny mořskými organismy, dostat se do potravního řetězce a nakonec skončit na našich talířích,“ uvedl.
Endokrinní disruptory jsou vnější chemické látky, které narušují hormonální funkce a jsou spojovány s poruchami reprodukce, kognitivními poruchami, obezitou a zvýšeným rizikem vzniku rakoviny.
Rakovina tlustého střeva a konečníku
Rakovina tlustého střeva a konečníku je třetím nejčastějším typem rakoviny na světě a druhou nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu – hned po rakovině plic. Studie z roku 2023, publikovaná v časopise Cancers (Basel), zkoumala několik možných mechanismů, kterými mohou mikroplasty přispívat ke zvýšenému riziku vzniku kolorektálního karcinomu.
Jedním z těchto mechanismů je narušení slizniční vrstvy ve střevech, která běžně slouží jako ochranná bariéra střevních buněk. Když je tato vrstva oslabena nebo poškozena, střevní bakterie a toxiny mohou přímo interagovat se střevními buňkami, vyvolat zánět a zvýšit riziko karcinogeneze (tedy vzniku rakoviny).
Díky svým chemickým vlastnostem mohou mikroplasty rovněž fungovat jako nosiče škodlivých látek, včetně karcinogenů, toxických kovů a patogenních mikroorganismů. Tyto látky mohou být vstřebávány střevními buňkami, což může vést k mutacím DNA nebo hormonální nerovnováze, která podporuje množení nádorových buněk.
Mikroplasty navíc mohou sloužit jako nosiče bakterií, zejména kmenů Escherichia coli (E. coli) nesoucích gen pks+. To je významné, protože tyto bakterie mohou produkovat genotoxiny – látky poškozující DNA – a tím zvyšovat riziko vzniku rakoviny tlustého střeva.
Rakovina plic
Životní cyklus plastů – od výroby po likvidaci – uvolňuje do životního prostředí mikroplasty a nanoplasty, a to i do ovzduší.
Výzkumy ukazují, že pracovní expozice plastovým materiálům – zejména v odvětvích zabývajících se výrobou, zpracováním nebo recyklací plastů – může zvyšovat riziko nádorů plic a intersticiálních plicních onemocnění.
Přehled 3 000 studií naznačil, že k šíření plastových částic do ovzduší přispívá jak opotřebení pneumatik při jízdě, tak rozklad plastového odpadu. Tyto vzdušné plastové částice mohou vyvolávat chronický zánět v plicích, což zvyšuje riziko vzniku rakoviny plic.
Vystavení mikroplastům začíná už v dětství
Expozice mikroplastům začíná velmi brzy – často už v kojeneckém věku. Znečištění mikroplasty je rozšířené ve vodě, vzduchu, obalech od potravin i v běžných domácích výrobcích. Výzkumy ukazují, že kojenci přijmou mikroplastiku z kojeneckých plastových lahví v množství až 2 600krát vyšším, než kolik dospělí přijmou ze všech zdrojů – tedy z vody, jídla a vzduchu dohromady.
Studie publikovaná v roce 2020 v časopise Nature Food zjistila, že kojenecké lahve z polypropylenu (PP), běžně používané k přípravě kojenecké výživy, mohou při přípravě uvolňovat až 16,2 milionu mikroplastových částic na litr tekutiny. Toto množství se navíc zvyšuje při sterilizaci a při kontaktu s horkou vodou.
Ooi doporučuje místo plastových lahví používat skleněné nebo silikonové a nedávat do plastových nádob horké mléko, protože teplo urychluje uvolňování škodlivých chemikálií. Dále zdůrazňuje výběr potravinářského silikonu, aby se minimalizovalo riziko vystavení nekvalitním materiálům.
Plastové částice běžné v balené vodě
Kromě kojeneckých lahví bylo významné množství plastových částic nalezeno i v balené vodě.
Studie z roku 2024, publikovaná v prestižním recenzovaném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS), analyzovala mikroplasty a nanoplasty ve třech populárních značkách balené vody. Výzkumníci vyvinuli hyperspektrální metodu stimulovaného Ramanova rozptylu (SRS), která umožňuje přesné detekování nanoplastů až na úrovni jednotlivých částic. Analýza ukázala, že jeden litr balené vody obsahoval přibližně 240 000 plastových částic, přičemž 90 % z nich tvořily nanoplasty – což výrazně překračuje dřívější odhady.
Nová metoda umožňuje rychlou detekci částic o velikosti až 100 nanometrů a detailní profilování jejich složení i tvaru, což podtrhuje složitost znečištění nanoplasty.
Ve vzorcích byly identifikovány plastové částice sedmi typů, včetně PET (běžně používaný při výrobě lahví na vodu) a nylonu (využívaného při filtraci a úpravě vody). Další detekované plasty – například PVC, polymethylmethakrylát (PMMA) a polystyren (PS) – se rovněž používají při čištění vody.
Při nákupu potravin a nápojů Ooi doporučuje upřednostňovat papírové obaly, skleněné lahve nebo kovové plechovky, aby se minimalizovalo vystavení plastům. Podle něj:
- Sklo je chemicky stabilní a neuvolňuje mikroplasty.
- Nerezová ocel je odolná vůči teplu a bezpečná, ale není vhodná pro dlouhodobé skladování kyselých nápojů, protože může docházet k uvolňování kovů.
- Keramika je vhodná pro horké nápoje a pokrmy, je však důležité zvolit glazuru bez obsahu olova.
Znečištění čaje mikroplasty
Mikroplasty se uvolňují i z čajových sáčků při louhování.
Studie z roku 2024, publikovaná v časopise Chemosphere, hodnotila míru kontaminace mikroplasty u běžně používaných čajových sáčků. Vědci analyzovali tři typy komerčně dostupných čajových sáčků vyrobených z nylonu-6, polypropylenu a celulózy. Výsledky ukázaly, že všechny tři druhy uvolňují významné množství mikro- a nanoplastů do vody, které se pak při konzumaci mohou dostat do krevního oběhu.
Analýza pohybu nanočástic odhalila následující:
- Polypropylenové čajové sáčky uvolnily asi 1,2 miliardy nanočástic na mililitr čaje
- Celulózové sáčky asi 135 milionů nanočástic
- Nylon-6 sáčky asi 8,18 milionu nanočástic
Ooi proto doporučuje upřednostnit sypané čaje nebo nebělené papírové čajové sáčky, aby se snížilo riziko expozice mikroplastům.
Yen zase navrhuje zařazení opakovaně použitelných materiálů do každodenního života – například látkové nákupní tašky a nádobí ze dřeva, skla, keramiky nebo bambusu.
„To je také účinný způsob, jak omezit množství mikroplastů, které se dostávají do našeho potravního řetězce,“ dodal.
–ete–
