Přijímací zkoušky na střední školy a gymnázia jsou za rohem. Začnou již zítra a budou pokračovat v dalším týdnu. Náhradní termíny jsou vypsány na konec dubna. Toto období je stresující pro děti i rodiče. Požádali jsme proto Filipa Jadlovce, ostravského psychologa a psychoterapeuta se 17letou praxí, aby studentům i rodičům poradil, jak se připravit na přijímačky s větším klidem, jak zvládnout související stres i případný neúspěch.
Blíží se přijímací zkoušky na střední školy a gymnázia. Jak se mohou studenti uchazeči na tento silný stres připravit?
Otázkou v první řadě je, zda se daný jedinec připravuje průběžně a pravidelně, anebo jestli jde do takříkajíc šokové situace, kdy zjišťuje, jak na tom reálně je a kolik se toho musí ještě naučit. Ale obecná doporučení jsou taková, že člověk by neměl do sebe vkládat příliš moc nových informací najednou.
To klíčové slovo je režim. To znamená, že dospívající by měl dodržovat pravidelný spánek a ideálně chodit spát ve stejnou hodinu. Na co často mladí lidé zapomínají, je, že si nedělají pravidelné přestávky v průběhu studia, takže se snaží v kuse učit několik hodin a nevnímají, že i hlava si potřebuje někdy odpočinout.
A tady s přestávkami silně souvisí i elektronika, kdy si studenti, ať chtějí nebo nechtějí, dělají bohužel nucené přestávky, co se týká telefonů, internetu, sociálních sítí a poslouchání nových skladeb. Tato nepozornost způsobená digitálními zařízeními snižuje efekt učení a přípravy. Ostatně to souvisí i s otázkou, proč je dnes tolik jedinců s poruchou pozornosti, kdy nejsou schopni se soustředit. Takže doporučení je vypnout i všechny notifikace, neučit se s telefonem na stole, ale mít ideálně tužku a papír a učit se tímto způsobem. Ale uznávám, v dnešní době je i ta elektronika nutná ke studiu.
Potom je možné také ověřovat informace s někým jiným, ať už je to rodič, kamarád nebo nějaká malá skupina spolužáků, kteří se takhle vzájemně zkouší. I takto si můžete ověřit aktuální úroveň svých vědomostí oproti svým vrstevníkům, kteří se taky hlásí na přijímačky.
Často lidi zapomínají udělat si den předem opravdu volnější režim. Není dobré na poslední chvíli, těch posledních 24 hodin, snažit se ještě ležet v knížkách a dělat nějaké procvičovací testy. Člověk by se měl věnovat už jenom své psychohygieně a trošku si odpočinout, aby šel k přijímacím zkouškám opravdu co nejvíc v klidu.
Jak by měla vypadat taková správná přestávka?
Vždycky v období zkoušek za mnou chodí mladí lidé a já často shledávám, že oni si neumí udělat přestávky efektivně. Učit se déle jak 45 minut, což je délka vyučovací hodiny, je pro některé opravdu velmi náročné, takže si nejdřív vyzkoušejte, jestli zvládnete udržet pozornost nad učivem těch 45 nebo 60 minut a pak si dejte 10–15 minut přestávku.
Přestávka by měla být úplně ideálně bez elektroniky, která, jak víme, čas zabije a vy najednou zjistíte, že přestávka skončila a ztratilo se i dalších 10 minut. Pak je určitě dobré doplnit tekutiny, zkonzumovat nějakou lehkou stravu a pokud bychom se bavili o delším učení, pak ta druhá přestávka by už měla být spojena i s nějakým pohybem, to znamená lehké procvičení nebo chůze, třeba 5–10minutová procházka, protažení a vrátit se opět po těch 15–20 minutách ke studiu.
Jak by měli rodiče vybalancovat, aby dítě motivovali k lepším výsledkům, ale zároveň v něm nevyvolali pocit přílišného nátlaku a stresu?
Pro rodiče je strašně důležité, aby nastavili nějaká reálná očekávání. Jde o to, jestli dítě plní svoje očekávání, že se těší a má motivaci se někam dostat, anebo jestli plní jen očekávání svých rodičů. Pak je na to dítě kladen daleko větší tlak a stres, jak při učení, tak u přijímacích zkoušek.
Tady by měli být rodiče opatrní, aby u dětí nevytvářeli prostor pro pocit potřeby, nutnosti naplnit očekávání rodičů. Spíše by měli dítě podporovat v nastavení, že máme jednu školu a máme samozřejmě i plán B, aby to dítě nemělo v hlavě striktní představu: „Musíš jít na gympl.“ „Bez gymplu nic nebudeš. Pak musíš jít na vysokou školu.“
Takže abych to shrnul, doporučení pro rodiče je vytvořit bezpečné, klidné prostředí bez zbytečného tlaku. Je velmi důležité, aby rodič ukázal, že má k dítěti důvěru a nestresoval ho. Řeči jako: „Ty to zvládneš, my ti věříme. Určitě to uděláš na první pokus, jsi dobrý,“ to je jen takový med kolem pusy, kdy to dítě chce jen splnit očekávání rodičů, aniž by od nich dostával informaci: „Ať to dopadne jakkoliv, my věříme, že ses poctivě připravoval, dal tomu maximum a jsme ochotní ti jakkoliv pomoci, ale když to nevyjde, nic se nestane, máme tady v zásobě ještě tuhle druhou školu.“
Jak utěšit potomka, když mu přijímačky nevyjdou?
Tohle přesně souvisí s tím, jestli byla příprava natolik dobrá v rámci celé rodinné jednotky, že jste byli ochotní se už dopředu bavit o variantách A, B, C. Všichni jsme jen lidi, a když se někdo blbě vyspí, tak opravdu nepodá dobrý výkon a dítě by mělo od svých rodičů slyšet, že může nastat i to, že přijímačky nedopadnou dobře.
V tu chvíli jenom vlastně dítě stabilizujeme, zastavíme se, zamyslíme a zhodnotíme, jaké jsou teď další možnosti. „Hele, říkali jsme si, že tohle může nastat, máme tady plán B. Další přijímačky jsou za pár dní, takže co teď můžeme udělat pro to, abychom to zlepšili?“ Velkou roli tady hraje sociální opora, primárně rodina, kdy dítě zase dostane od rodiče důvěru a podporu. I to jsou situace, které k životu patří, je to úplně v pořádku a můžeme se z nich naopak jenom velmi poučit, co uděláme příště jinak, abychom to zvládli.
Děkujeme za rozhovor.
