Populární skladatel inspiroval celou novou generaci umělců díky inovativní výuce hudby.
Leonard Bernstein se už za svého života stal žijící legendou. Ještě před jeho smrtí v roce 1990 o něm vyšlo několik životopisů.
První z nich napsala jeho sestra Shirley Bernsteinová. V knize Making Music: Leonard Bernstein vypráví o tom, co si její bratr vybavoval jako svou první vzpomínku.
Čtyřletý „Lenny“ se právě dozvěděl, že „člověk je stvořen z prachu“, a začal sbírat prach pod postelí. Nasbírané chuchvalce přenesl do umyvadla v koupelně, pustil vodu a doufal, že když k prachu přidá vodu, vyroste z něj lidská bytost. Jenže kohoutek už nezavřel – voda protekla do bytu pod nimi a zničila garderobu profesionálního krejčího.
Přestože Lennyho vědecký pokus skončil nezdarem, příběh dobře ukazuje, jak daleko byl ochoten zajít, aby ukojil svou zvídavost. Jeho nadšení bylo často nakažlivé – a právě tuhle vlastnost později využil, když se stal slavným skladatelem. Jako dirigent Newyorské filharmonie sehrál významnou roli v popularizaci klasické hudby mezi běžnými Američany. Psal úspěšné muzikály pro Broadway a pořádal televizní přednášky.
Nejúspěšnějšími z jeho vzdělávacích pořadů však byly Koncerty pro mladé posluchače.
Koncerty pro mladé posluchače
Bernstein nebyl prvním, kdo pořádal koncerty pro mladé. Newyorská filharmonie s touto tradicí začala už v roce 1924. Jeho koncerty však byly první, které se vysílaly v televizi. Byly šířeny mezinárodně, ve 40 zemích, a promítaly se i ve školách. CBS mu za přepisy a televizní práva štědře zaplatila – navíc ke slušnému honoráři za každé vystoupení. Jen ve Spojených státech zasáhl v hlavním vysílacím čase publikum o 10 milionech diváků.
Když se Bernstein v roce 1958 stal hudebním ředitelem Newyorské filharmonie (jako první Američan v čele významného orchestru), byl už veřejně známou osobností. V únoru předchozího roku se objevil na obálce časopisu Time. V září pak na Broadwayi s velkým úspěchem debutoval West Side Story. A 18. ledna 1958, při svém prvním televizním Koncertu pro mladé posluchače, se Bernsteinova popularita vyšplhala do výšin, jakých žádný jiný dirigent před ním nedosáhl.
Filharmonie zahájila tento první koncert úryvkem z Rossiniho Předehry k Vilému Tellovi. Po zhruba minutě hraní se Bernstein obrátil k publiku a zeptal se:
„Tak co myslíte – o čem ta hudba je?“
Ozývaly se různé odpovědi: „Kovbojové, banditi, koně!“
Protože Rossiniho předehra byla známá jako „píseň Lone Rangera“ – tedy znělka stejnojmenného televizního seriálu – Bernstein dodal, že i jeho malá dcera si myslela, že hudba vypráví právě o tom.
„Nerad ji zklamu – a vás taky – ale ve skutečnosti to s Lone Rangerem nemá nic společného,“ pokračoval.
„Je to o notách… Bez ohledu na to, kolikrát vám někdo bude vyprávět, o čem ta hudba je, zapomeňte na to. Příběhy nejsou tím, co hudba znamená. Hudba nikdy není o něčem… Hudba je souhra krásných tónů a zvuků, poskládaných tak, že nám přinášejí radost při poslechu.“
Co je to klasická hudba?
Bernstein miloval učení. Díky své přirozené charismatičnosti a nadšení si osvojil přímý, srozumitelný přístup. Vysvětloval jednoduše, aniž by věci zjednodušoval, a často čerpal z osobních zážitků, aby se co nejvíce přiblížil mladému publiku.
V letech 1958 až 1972 uspořádal Bernstein více než 53 Koncertů pro mladé posluchače. Všechny díly jsou dnes volně dostupné ke zhlédnutí na YouTube. Přepisy těchto koncertů – za které mu CBS kdysi platila nemalé částky – jsou nyní k dispozici také na webu Kongresové knihovny.
V jednom z přepisů, datovaném 24. ledna 1959 při vystoupení v Carnegie Hall, se Bernstein snaží odpovědět na otázku: „Co je to klasická hudba?“
Jeho odpověď se od těch obvyklých liší. Většina lidí si podle něj pod pojmem klasická hudba představí „všechnu tu věc, která je opakem zábavy – všechno to nudné, suché a složité, co musí poslouchat místo toho, co by si chtěli pustit sami.“ Klasická hudba bývá často popisována tím, co není – tedy že nejde o jazz nebo pop – než tím, čím ve skutečnosti je.
Ne každá hudba z minulosti se řadí ke klasice. Musí splňovat určitá kritéria. „Musí mít trvalou hodnotu,“ vysvětlil Bernstein. „A právě tahle trvalost je snad tím nejdůležitějším významem slova ‚klasický‘. Klasika je něco, co přetrvává věky.“
Bernsteinův odkaz
Na populárním internetovém fóru TalkClassical.com se Bernsteinovi fanoušci podělili o své vzpomínky na to, jaké bylo tyto koncerty zažít. Jeden z návštěvníků si vybavuje, že všechny děti byly plně zaujaté – „nikdo se nekroutil ani nevrtěl“. Jiný popsal Bernsteinovy koncerty jako „dar z nebes“, který mu poskytl únik z „šedivého a otupělého hudebního vkusu“ svých vrstevníků.
Každý, kdo tyto koncerty slyšel, má svůj vlastní pohled – ale všechny vzpomínky spojuje několik společných témat. Bernstein je všeobecně považován za osobnost, která inspirovala celou generaci budoucích hudebníků.
Klavírista Jeffrey Siegel, který v Bernsteinově duchu pokračuje s oblíbeným koncertním cyklem Keyboard Conversations, označuje tohoto staršího skladatele za toho, kdo měl zásadní vliv na jeho kariéru.
Newyorská filharmonie pořádá Koncerty pro mladé posluchače dodnes. Jsou určeny dětem od 6 let, ale existují také Koncerty pro velmi malé posluchače – pro děti už od tří let.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste si přáli, abychom zpracovali? Zašlete nám své nápady či zpětnou vazbu na adresu: namety@epochtimes.cz
–ete–
