Tady je malé tajemství: je to snazší, než si myslíte. Dlouholetý zahrádkář se podělí o to, jak – a proč – začít.
Moje první zahrada byla školkou pro stromy – konkrétně javory. Bylo mi deset let a bydlel jsem v sousedství, kde rostly javory na každém kroku, stejně jako jejich semínka a sazeničky. Fascinovalo mě, že stačí vyhrabat malé výhonky lopatkou, zasadit je do zahrádky za domem, občas je zalít – a ony z nich vyrostou stromy.
Stromy!
Ty samé, které na podzim vytvářely skvělé hromady listí, do kterých jsme skákali, do kterých jsme šplhali, abychom udělali dojem, které v létě chránily před horkem a které na jaře ronily sladkou mízu – kdybychom jen tehdy věděli, jak ji sbírat.
Zahradničím od té doby – už pět desetiletí. Tahle vášeň se stále opírá o ono prvotní okouzlení zázrakem růstu. Básník Dylan Thomas to nazval „silou, jež květy žene zpod zelené půdy“, a možná je to ta nejsilnější síla na Zemi. Díky ní je naše planeta obyvatelná, poskytuje nám potravu a úkryt, má ohromnou duchovní hodnotu, drží půdu na svém místě a čistí vzduch.
Pěstovat je snadné. Ale jako by to bylo tajemství.
Mnozí se zahradničení vyhýbají, jako by šlo o kvantovou fyziku. Tvrdí, že „nemají zelený palec“, „bojí se to zkusit“, nebo „nemají rádi hlínu“. „Zabere to moc času,“ říkají jiní. „Od toho jsou přece obchody.“
Láska, ne peníze
Zahradničení není způsob, jak ušetřit čas, námahu ani peníze – pokud tedy zrovna nepěstujete velmi drahé plodiny, jako jsou třeba bobuloviny. Je důležité si ujasnit, o čem vlastně zahradničení je: o skvělé chuti, duševní a emoční pohodě a pořádné dávce výživy.
Je nezpochybnitelné, že domácí úroda chutná lépe – mnohem lépe. A je i zdravější. Zelenina a ovoce ze supermarketu se šlechtí, pěstují a zpracovávají s ohledem na přepravu a trvanlivost. Pokud vám záleží na chuti a zdraví, není nad to vypěstovat si vlastní.
Ačkoli zahradničení neušetří více peněz než třeba rekreační rybaření, některé drahé plodiny – jako například bobule – se doma pěstují výrazně výhodněji. Můj každoroční výnos marionberry (kříženec ostružiny a maliny) by měl v obchodě hodnotu několika set dolarů. Ale protože mám keře už osm let v zemi, dnes do nich investuji zhruba 10 dolarů a 10 hodin práce ročně. Na oplátku získám 10 galonů (cca 38 litrů) bobulí, které mi přes zimu zaplní celou polici v mrazáku.
Zahradničení je místní záležitost
Ve skutečnosti je to hyperlokální. Pěstitelské podmínky se liší nejen podle regionu, okresu nebo města, ale dokonce i ulice a dvorku. Opravdu. Známé klimatické zóny amerického ministerstva zemědělství slouží jen jako velmi obecný návod – například vám naznačí, že v Lexingtonu citrony nevypěstujete, stejně jako v Anaheimu jablka.
Platí to i pro vlastní zahradu: rajčata se budou skvěle dařit na slunci u jižní stěny, ale nejspíš ne v polostínu na severní straně domu.
Některé z těchto informací se dají snadno zjistit – popovídejte si se sousedy, kteří zahradničí, nebo s odborníky v zahradnictví, poohlédněte se po regionálních pěstitelských příručkách. Já už léta spoléhám na The Western Garden Book, skvělou encyklopedii od časopisu Sunset, která pokrývá celé západní pobřeží od Mexika po Kanadu. Každý americký region má alespoň jednu takovou příručku.
A co ty úplně nejpodrobnější informace? Stačí použít selský rozum a sledovat, jaké jsou výsledky. Možná že východní Texas opravdu dovolí pěstovat rajčata i v polostínu. Moje sestra to tak dělá.
Klidně a zlehka
Začněte zvolna. Pro začátečníka úplně stačí záhon o rozměrech zhruba 2,5 × 6 metrů – dost místa pro šest různých druhů plodin. Snadno se připraví, zalévá, odpleveluje i sklízí.
Stačí půdu zrýt, zapracovat do ní pět pytlů kompostovaného hnoje, zasadit semínka – a můžete začít.
A pokud jde o semínka, nikdo nezačíná s hraním na klavír tím, že se pustí do Rachmaninova. Zelenina vhodná pro začátečníky se nejen snadno pěstuje, ale zároveň se v kuchyni výborně využije. Tady je pár příkladů:
- Fazolky: Jedna z nejvhodnějších plodin pro začátečníky – naučí vás základům, nasytí vás a ještě se s nimi můžete pochlubit. Tradiční odrůdy jako Provider, Blue Lake nebo Kentucky Wonder jsou velmi přizpůsobivé (pravděpodobně je vypěstujete jak v Anaheimu, tak v Albertě), spolehlivě plodí a mají výtečnou chuť.
- Česnek: Jen máloco se pěstuje snadněji než česnek. Většinou ho sázíte v říjnu, v květnu jen dohlédnete, aby měl dostatek vláhy, a v červnu ho sklidíte. A je to! Potřebuje sice úrodnou půdu, ale to ostatně všechno.
- Mrkev: Semínka zasejte koncem dubna, pravidelně zalévejte a důkladně jednotte sazenice (což bývá moje slabá stránka), a zhruba za 60 dní sklidíte skvělou mrkev. Klidně ji můžete ponechat v zemi až do zimy a sklízet podle potřeby. Váš osobní zásobovací řetězec! Mně se nejvíc osvědčila odrůda Yellowstone – výnosná a nenáročná.
- Rajčata: Pěstují se poměrně snadno, když zvolíte vhodnou odrůdu. Existují rajčata pro teplé i chladné podnebí, keříková i tyčková, červená, černá, zelená, žlutá, fialová i oranžová; velká i drobná. Pro začátečníky jsou ideální žlutá cherry rajčata, například Sungold.
- Mangold: Lepší než špenát, mnohem snadněji se pěstuje a v kuchyni má široké využití – mangold je základní plodinou každého zahrádkáře. Mně se osvědčily víc pestré směsi (rainbow mix) než klasický bílý „švýcarský“ mangold. Další „zásobovací“ plodina – ještě v polovině února sklízím listy z loňské úrody.
Zahradnické „postgraduální“ studium
Po prvním či druhém roce vás to zaujme natolik, že vyjdete se špachtlí na zahradu a začnete si nenápadně měřit trávník pohledem. Než jsem se přestěhoval na farmu o rozloze 27 akrů (přes 10 hektarů), často jsem postupně ukrajoval ze své městské zahrady a říkal si: „K čemu ten trávník vlastně je? Na kroket?“
Jakmile si osvojíte základy s nenáročnými plodinami, nebojte se pustit do složitějších. Kukuřice, kadeřávek, bobule, tykve, rebarbora, salát, brambory, chilli papričky a pastinák – to vše jsou druhy, které kladou o něco vyšší nároky a vyžadují více pozornosti. Například nedostatek vody u kukuřice znamená konec. Když salát jednou vyschne – byť jen na jediný den – přestane růst. A hotovo.
Do kategorie „doktorandských“ plodin pak patří ty, které jsou obzvlášť náročné na podmínky či péči: například vodní melouny a okra (bez dlouhého horkého léta nemáte šanci), brokolice a růžičková kapusta (ty trpí invazí škůdců), bazalka a koriandr (naprosto božské – a přitom tak křehké).
Zkoušejte různé věci, ale kroťte očekávání. Snažil jsem se pěstovat melouny pět let – moje žena Nicole je zbožňuje – a výsledek? Jeden ubohý, osm centimetrů dlouhý melounek, který měl být „vhodný pro chladné klima“.
Základem všeho je… půda
Úrodnost půdy je nenahraditelná. Většina pěstitelských příruček doporučuje „středně kvalitní zahradní zeminu“, ať už to znamená cokoli. Moje zkušenost, kterou bych si dovolil přirovnat k tomu, čemu vojenští stratégové říkají ověření v terénu, je jednoduchá: každoroční jarní přidávání kompostovaného hnoje je naprosto zásadní.
Ano, na jaře je třeba půdu zpracovat. Všechny naše zahradní plodiny jsou po tisíciletí šlechtěny k tomu, aby rostly v dobře nakypřené zemi.
Nepřemýšlejte nad tím příliš
Musíte si nechat otestovat půdu, abyste zjistili pH, hladinu minerálů, obsah organické hmoty a podobně? Ne – pokud zrovna neplánujete pěstovat dva hektary karafiátů. Měřiče vlhkosti půdy jsou zbytečné. Sledujte své rostliny – když začnou vadnout, zasuňte prst do země a zkontrolujte vlhkost tak, jak to dělaly generace před vámi.
Připravte půdu. Zasaďte semínka – ne příliš brzy, ale ani pozdě. Pravidelně zalévejte. Jednou měsíčně vyplejte záhon. A jakmile je něco připravené ke sklizni, sbírejte každý den. To je 95 procent úspěchu každého zahradníka.
Jde o vodu
Prakticky pokaždé, když se mi nějaká plodina nedaří, zkontroluji půdu – a je suchá. Týká se to rajčat, mrkve, fazolek, mangoldu, bobulí – všeho, co pěstuji. Podle mých zkušeností neexistuje plodina odolná vůči suchu.
Každých pět dní vydatně zalít. Tečka. Když zaprší, výborně – ale ujistěte se, že to stačí. A když ne, vytáhněte hadici.
Vyjděte si na zahradu
Navštěvujte svou zahradu – každý den v sezóně. Obdivujte ji, prohlížejte si ji a hledejte potěšení pro duši – třeba právě dozrálou jahodu. Ujistěte se, že nic neuvadá, že se tam neslaví hmyzí večírek, že žádná liána nepadla k zemi a že se plevel nezměnil ve strom. Utrhněte si hrst květin. Tato každodenní rutina bude přínosem pro vás i pro vaši zahradu – a to mnoha způsoby.
Jak řekl filmový režisér Woody Allen: „Devadesát procent úspěchu spočívá v tom, že se vůbec ukážete.“
Použij to, nebo o to přijdeš
Sklizeň je často podceňovanou odměnou. Vyžaduje čas a pozornost – během vrcholné sezóny není dobré vynechat ani jeden den – a některé plodiny rychle ztrácejí na kvalitě. Přezrálou kukuřici nebo fazolky ocení málokterý kuchař či strávník. Bobule se během chvilky změní v kaši nebo chytnou plíseň. A přitom je máte přímo za domem – tak hurá ven! Pokud jedete na dovolenou, poproste kamaráda nebo souseda, ať vám průběžně sbírá fazole a rajčata.
Péče o úrodu, její využití, uchovávání i prosté potěšení z toho, co jste vypěstovali – právě o to tu jde. Pro zahradu i pro zahradníka. Vzpomínáte na všechny ty letní marionberry v mém mrazáku? Když uprostřed zimy vytáhnu galon a upeču z nich ovocný cobbler, všichni se diví – a děkují. Včetně mě.
A nakonec to nejdůležitější
Rostliny, které na svých zahradách pěstujeme, nás věrně provázejí už tisíce let. Osobně věřím, že si nás tyto plodiny a ovoce vybraly stejně tak, jako jsme si je kdysi vybrali my. Proto bychom měli být vděční za tento pozoruhodný a historický svazek mezi člověkem a rostlinami.
Každý rok na dožínky začínáme večeři starým anglikánským požehnáním:
„Nejmilostivější Bože, jehož světlem pukají hlubiny a z oblak padá rosa, vzdáváme vroucí díky a chválu za návrat setby a sklizně, za plody země i její úrodu.“
Tato slova vystihují vše, co potřebují slyšet začínající i celoživotní zahrádkáři.
Požehnáním zahrady je samotná zahrada.
–ete–
