Na začátku května proběhla v Poslanecké sněmovně konference na téma Život rodiny v moderním světě aneb Buďme spolu u rodinného stolu. K účasti byla pozvána také profesorka psychologie z Karlovy univerzity Lenka Šulová, která je zároveň autorkou několika odborných publikací. Shrnula letité zkušenosti ukazující na významnost rodiny v životě dítěte, z něhož se postupně stává člověk dospělý.
„Téma rodina mě zajímá celoživotně. Dnes máme pocit, že žijeme v době, kdy už nic neplatí. Rodinné vztahy neplatí a už je to znovu složená rodina, patchworková rodina a já nevím co všechno,“ říká profesorka Šulová a ve spojitosti s tímto „pocitem“ poukazuje na knihu profesorky filosofie Anny Hogenové publikovanou pod názvem Fenomén domova. „Tato publikace vás opět zklidní, postaví vás na zem a řeknete si, to už tady bylo mnohokrát.“
Rodina je podle řečníků konference významnou silou, která má schopnost člověku „poskytovat emocionální, psychologickou a materiální podporu v těžkých chvílích“ a vytvářet „bezpečné prostředí pro jednotlivce“, kteří v ní vyrůstají nebo s ní přijdou do styku. Hodnota rodiny je proto podle nich „neocenitelná“, protože „ovlivňuje naše formování, rozhodování a vztahy s ostatními lidmi“.
„Zkrátka rodina je obrazem společnosti, a společnost je obrazem rodiny,“ říká Šulová. „Jestli máme pocit, že je poněkud chaos v rodině, tak podívejte se, jak vypadá společnost.“
„Podívejte se, jak vypadá společnost, nejenom česká, zapřemýšlejte nad hodnotami, nad postoji různých generací apod.,“ nabádá profesorka ke zkoumání.
Pozitivní změny vyžadují aktivní přístup
K řešení problematické situace v rodině a ve společnosti je podle profesorky třeba přebírat osobní odpovědnost a iniciativu. „Nemůžeme čekat, že někdo přijde … a řekne, jak to má být. … Ne. Opravdu musejí začínat ostrůvky pozitivní deviace,“ míní Šulová.
Podle ní existují lidé aktivní a lidé, kteří „jenom čekají, až za ně někdo něco rozhodne“.
To také může podle Šulové souviset s raným obdobím vývoje dítěte v rodině, které je „významné, protože tam se z nás tvoří silní, odolní jedinci a kreativní osobnosti, anebo naopak ti manipulovatelní jelimánci, kteří vždycky budou čekat na nějaké to rozhodnutí shora“.
Důležitých prvních šest let života
„Já za sebe se domnívám, že o duši dítěte se hraje prvních šest let života a to nejcitlivější se odehrává do nějakých třech let života,“ říká profesorka psychologie.
„Takže, když dnes ženy křičí ‚dětské skupiny‘ a ‚vraťme děti zase do kolektivu, máme tady profesionály a ti to všechno…‘, není to dobře, protože dítě v určitém období potřebuje opravdu individuální přístup, potřebuje hormonální vyladěnost ze strany matky,“ říká profesorka.
„Představte si, že tělo matky je, dokud kojí, celé měkounké, celé vystlané tukem, aby se to dítěti líbilo, takže pokud maminky po narození okamžitě hubnou, tak jdou proti smyslu přírody, protože příroda chce, aby byla matka pro dítě měkoučká,“ dodává Šulová.
„Měli bychom stále hodně respektovat spojení těla a duše,“ říká profesorka o kombinaci přístupu lékařského a psychologického, který praktikují například dětská klinická psycholožka Ludmila Trapková a sexuolog a rodinný terapeut Vladislav Chvála, kteří na konferenci mluvili také. Některé jejich postřehy jsem zachytili zde.
Rodiny nás všechny ovlivňují
„Rodina je nejuniverzálnější socializační činitel, který nás nemůže minout, ani kdybychom byli odloženi do ústavní péče. Vidíme rodiny svých vychovatelů, rodiny svých kamarádů ve škole… Vezměme si, jak řada z nás, kteří měli tu rodinu velmi špatnou, tak jak je oslovila třeba návštěva u nějakého kamaráda doma, kde jim třeba babička uvařila nějaký voňavý jasmínový čaj anebo jim dala cukroví, které vonělo po vanilce, a oni si řekli: Já chci také takovýhle domov pro svoje děti,“ vysvětluje psycholožka.
Podle Šulové je třeba vzít v potaz skutečnost, že nás ovlivňuje „nejenom ta naše vlastní rodina, ale také ty rodiny, které nás obklopují a které nemusejí být také jenom pozitivní, protože velmi často nás ovlivňuje nějaká velmi negativní referenční skupina nebo rodina“.
„Třeba vidíme strašné rodinné soužití u svých sousedů nebo u svých dětí nebo u někoho, a řekneme si: ‚Bože tohle nesmím dopustit. To nesmí pokračovat. Já do toho nějak musím vstoupit. Nějak to změnit‘,“ říká profesorka. „Nebo je to fenomén, který nás ve společnosti obklopuje, a my s ním nějak pracujeme.“
Dítě má potkávat oba pohlavní póly
„V rodině je opravdu důležité, aby dítě potkalo oba pohlavní póly. Aby potkalo táty a mámy, protože ono ho to naučí vnímat signály obou pohlaví, které se v přírodě vyskytují,“ říká psycholožka.
„Samozřejmě respektuji všechny alternativy života, všechny výjimky, a jsem člověk velmi svobodomyslný a respektující, ale nicméně nechci, abychom žili v pocitu, že je to jedno. Není to jedno,“ vysvětluje profesorka Šulová.
„Opravdu si myslím, že matky a otcové přinášejí svým dětem, svým mláďatům, jakési významné modely chování, které jsou potřebné pro jejich další život a které jsou potřebné pro to mezigenerační řetězení.“
„Rodina nám poskytuje také tréninkové hřiště. Ve kterém my si bez nějaké penalizace můžeme vyzkoušet dobré i špatné chování,“ vysvětluje Šulová významnou funkci rodiny.
Ve funkčních rodinách jsou podle profesorky velmi dobří rodiče schopni s dětmi vydržet i jejich negativní chování s tím, že si uvědomují, že některé vzorce chování „za pár let přejdou“, a vychovávají je tím, „jak mluví, jak se k nim chovají, jak jim věnují čas“.
„Já zdůrazňuji rodičům: když přijde váš dospívající třeba ve čtyři ráno z večírku a chce si s vámi povídat, tak vy vstaňte a to aktivní naslouchání mu poskytněte, protože ta příležitost se už třeba nevrátí,“ komentuje profesorka hodnoty ve vztahu mezi dospívajícími dětmi a rodiči.
Konferenci pořádaly poslankyně Pavla Golasowská a Mgr. Nina Nováková (obě KDU-ČSL) pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví.
