Na teplém karibském ostrově Montserrat se poprvé potkali Amy, bývalá britská státní úřednice, a Marc, tehdy vědecký pracovník ve Francii – a zamilovali se do sebe uprostřed tropického ráje. V roce 2014 se vzali. Když pak přišlo rozhodování, kde se usadit, zvolili místo mimo vyšlapané cesty – a doslova si tím splnili sen o vlastním hradě.
Na jihovýchodě Francie, v zapadlém lese na severu Ardèche, stojí Château de Rosières en Vivarais, pevnost obývaná už od středověku – možná ještě dříve. Jak Amy a Marc dobře věděli, stav si žádal víc než jen drobné opravy.
Hrad se nachází daleko od větších měst, ale je součástí živé venkovské komunity, kde se lidé spoléhají na výměnný obchod, soběstačný životní styl a místní trhy. Vládne tu přívětivá a nadčasová atmosféra – ideální místo pro založení rodiny a sdílený život.
„Když jsme hrad navštívili poprvé, všichni, koho jsme potkali, nás na ulici zdravili úsměvem a bonjour,“ sdílí Amy pro Epoch Times. „Pekař nám dokonce dal croissanty zadarmo, i když jsme byli úplně cizí! Měli jsme prostě pocit, že jsme se vrátili domů.“
Pár se zamiloval do místních lidí i okolní krajiny, ale právě bohatá historie hradu je přiměla ponořit se hlouběji do jeho minulosti.
„Château de Rosières byla obranná pevnost v horách a lesích oblasti Ardèche na jihovýchodě Francie,“ říká Marc, který oslovil badatele z Lyonské univerzity. „Stál uprostřed některých z nejbouřlivějších politických období v dějinách Francie…“
„První písemná zmínka o tomto hradě pochází z roku 1301, kdy už stavba stála; důkazy o galském osídlení však naznačují, že toto místo bylo obýváno nejméně posledních 2000 let.“
„Zdá se, že pevnost byla do značné míry zničena během stoleté války (1337–1453) a znovu postavena koncem 15. století. Od té doby v téměř každém století prošla řadou úprav, ale její tvar zůstal víceméně stejný jako v pozdním středověku.
„Známe několik šlechtických rodin, které hrad vlastnily a držely i panství v okolí – včetně jednoho výjimečného pána, který se zřekl feudálního systému a přidal se k francouzské revoluci.“
V roce 2018 hrad koupili a pustili se do celoživotního projektu obnovy.
Rekonstrukce přibližně 1100 metrů čtverečních velké pevnosti se pro ně stala náročným úkolem. Se 33 místnostmi a 130 akrovým lesnatým pozemkem s množstvím vedlejších staveb museli Amy a Marc řešit instalaci vodovodu skrze tvrdou žulu, hledání míst, která by citlivě pojala moderní vybavení, jako jsou koupelny, oprava nebezpečné elektroinstalace – a dokonce i snaha najít dětskou chůvičku, jejíž signál by prošel skrz tlusté kamenné zdi!
Potýkali se také s propadávajícími se taškovými střechami na kamenných věžích, odpadní vodou, která byla čerpána do okrasného jezírka, a extrémně drahým a zároveň neefektivním systémem vytápění, který mezitím nahradili obrovským kotlem na dřevní štěpku, aby dokázali vytopit svůj rozlehlý středověký domov. A seznam úkolů pokračoval dál, a dál, a dál.
„Je to život neustálé práce a odhodlání, protože je tu vždycky něco k dělání,“ poznamenal Marc novinám. „Někdy je to trochu zahlcující, ale na konci každého dne si připomínáme, jak obrovským privilegiem je žít v tak nádherné a historické stavbě. I když zrovna nepracujeme, trávíme čas tím, že se těšíme z plánů na budoucnost hradu a celého panství.“
Veškerou tu tvrdou práci vyvažují nekonečné možnosti kouzelného objevování a poznávání. Hrad je natolik velký, že mnozí z jeho dřívějších obyvatel žili jen v několika malých místnostech, zatímco zbytek stavby chátral.
„Za poslední století byla obývána jen malá část hradu a my máme pocit, že je naším posláním vdechnout život celé budově,“ říká Amy. „Pomáhá nám v tom i to, že máme děti a spoustu přátel, kteří nás navštěvují – neustále něco objevují a šíří kolem sebe chaos s hračkami a hrami.“
Marc a Amy si kladou za cíl využít každou místnost – i ty „velkolepé“ – ke každodennímu životu. Nedávno zrekonstruovaný rozlehlý jídelní sál nyní slouží jako hlavní místo, kde rodina společně jí. A jak lépe si vychutnat historické kouzlo vlastního hradu než tím, že v něm skutečně žijete?
„Pro mě to byla opravdu obrovská škola. Celé dětství jsem strávila v malé chaloupce v Anglii a většinu dospělosti v malém bytě v Londýně,“ sdílí Amy. „A najednou žiju v obrovské středověké pevnosti uprostřed lesa v cizí zemi.
„Domácí život se vlastně moc neliší – jen je všechno ve větším měřítku, a to může péči o miminko dost ztížit.“
„Celkově bych řekla, že se cítím nadšená, vyčerpaná, roztěkaná a šťastná,“ dodává. „Je to jako jízda na horské dráze – a to nám s Marcem vlastně docela sedí. Ale především cítím neuvěřitelnou vděčnost, že máme tu možnost díky tvrdé práci vytvořit nejen náš vysněný domov, ale i úžasné místo, kde budou vyrůstat naše děti, a útočiště soběstačnosti pro jejich budoucnost v tomto nejistém světě.“
Manželé si zatím zřizují provizorní domov v historické kočárovně v areálu hradu, aby jejich rodina mohla žít pohodlně, zatímco se naplno pustí do hlavní budovy. Doufají, že se jim tento základní tábor podaří dokončit ještě před příchodem zimy. Cílem je, aby nakonec byly všechny místnosti obyvatelné – tak jako v době své největší slávy v 18. století.
Okolní krajina však mezitím přináší celou řadu dalších výzev.
„Nedávno jsme začali znovu vysazovat sady a vinice a nechali jsme včelaře umístit na našem pozemku úly výměnou za trochu medu. Díky tomu se také zlepšuje opylování v našich sadech,“ uvádí Amy.
„Zbytek lesa spravujeme kvůli těžbě dřeva – jednak na obnovu, jednak jako palivo na vytápění hradu. Také regulujeme lov na našem pozemku, abychom omezili škody způsobené jeleny a divokými prasaty a zároveň získali zdroj masa.“
Jak dodává, jejich hlavním cílem není pouhá rekonstrukce, ale obnova – rozdíl je zásadní. Odhalování a uchovávání historie hradu bylo od začátku jejich klíčovým záměrem. Do budoucna by chtěli hrad otevřít jako klidné útočiště pro návštěvníky, aby mohli sdílet část „radosti a klidu“, které toto místo jejich rodině přineslo.
Jejich ambice a nadšení nezůstaly bez povšimnutí.
„Loni jsme získali ocenění od prestižní francouzské organizace na ochranu kulturního dědictví VMF (Vieilles Maisons Françaises) za náš přístup k obnově hradu a celého panství,“ říká Amy. „Byli jsme jedním z mála historických objektů, kterým byla tato pocta udělena v celé Francii – a ocenění se týkalo nejen historické hodnoty budovy, ale i naší citlivé metody obnovy. Dodalo nám to obrovskou odvahu pokračovat dál!“
Rodina nyní sdílí svou cestu obnovy hradu na YouTube kanálu s názvem The Great Chateau Restoration Project.
–ete–
