Komentář
Pojďme se zaměřit na následující slova Elona Muska: „Omlouvám se, ale už to prostě nemůžu vydržet. Tento obrovský, šílený, prasácky udělaný zákon o výdajích Kongresu je odporná ohavnost. Hanba těm, kdo pro něj hlasovali: víte, že to bylo špatně. Víte to.“
Tomu říkám rozruch! Po tomto jediném příspěvku na X se celý Washington ocitl v chaosu kvůli horlivé snaze o kontrolu komunikace.
Elon přišel do Washingtonu s nadšením. Chtěl využít své zkušenosti a dovednosti, které získal při vedení velkých firem, aby pomohl přetvořit vládu. Navázal přátelství s prezidentem a získal jeho důvěru.
Trump chtěl, aby Elon udělal s federální vládou to, co udělal s Twitterem – převzal jej, propustil čtyři z pěti zaměstnanců a přetvořil platformu v ziskovou firmu pod názvem X.
Elon se věnoval úkolu naplno a měl všechny důvody věřit, že může uspět. Najal tým a měsíc co měsíc pracoval svých obvyklých 16 hodin denně, společně s mladými nadšenci. Ministerstvo pro efektivitu vlády (DOGE) mělo vlastní webovou stránku, kde každý den zveřejňovalo nové poznatky o neúměrném utrácení, které se v zemi dělo.
Pak přišel čas na sestavení rozpočtu Kongresu. Doufal, že se podaří snížit výdaje o dva biliony dolarů, aby se země vrátila na cestu fiskální stability po pěti letech chaosu. I podle obvyklého trendu z roku 2019 je federální rozpočet nyní o dva biliony dolarů vyšší, než by měl být. Krize už pominula, ale výdaje zůstaly.
Setkal se však s odporem a s tím, že DOGE nemohlo zasahovat do výdajů na dávky, a tak Musk snížil své plány na jeden bilion dolarů. I přesto, že byl blokován na každém kroku, mediálně napadán a čelil soudním tahanicím, DOGE nakonec zdokumentoval a předložil 180 miliard dolarů ve snadno dosažitelných škrtech.
Místo mnoha samostatných zákonů, které by realizovaly tyto škrty, spolu s několika Trumpovými exekutivními příkazy, Bílý dům dlouhodobě požaduje „jeden velký krásný zákon“, který by zahrnoval vše. Sněmovna jejich zjištění ignorovala. Zrušení některých výdajů, které Bílý dům navrhl, je jen kapkou v moři.
Místo snížení výdajů o dva biliony dolarů se dostáváme k odhadu zvýšení deficitů o 2,4 bilionu dolarů a novému dluhu ve výši pěti bilionů dolarů. Místo škrtů se nám dostává historicky největšího nárůstu dluhu! Pojďme si to přiznat: pro toto nikdo nehlasoval.
Senát pravděpodobně schválí nějakou verzi zákona, který prošel Sněmovnou, a následně dojde k dalším úpravám ve smíru, kde mohou vzniknout další problémy.
Přátelé, sen o omezení vládní mašinérie a obnovení zdravého řízení země se zdá být v troskách.
A teď to nejtragičtější: máme republikánský Bílý dům, Sněmovnu i Senát. Téměř každý, kdo je v úřadu, kandidoval na platformě fiskální rozumnosti a hlubokých výdajových škrtů, které měly napravit škody způsobené posledními lety a desetiletími. Měli jednoho z nejlepších manažerů světa jako poradce a skvělý tým.
Jaký je výsledek? Masivní zvyšování výdajů v každé oblasti.
Toto se děje neustále. Pamatuji si, jak jsem několikrát během let, kdy jsem sledoval tento vývoj, věřil, že změna je na dosah. Bylo to ale sisyfovská snaha: pořád znovu a znovu doufáme, že tentokrát se nám podaří pohnout s něčím, co se nám vždy v minulosti vrátilo zpátky.
A přitom když se podíváme na data, je to pořád stejné: leviatanovský vládní aparát stále roste.
Tohle není jen ekonomický problém, je to i problém politický, protože to diskredituje celou Republikánskou stranu. Ti, kdo se odvážili vystoupit, jako kongresman Thomas Massie nebo senátor Rand Paul, byli Trumpem označeni za neloajální exhibicionisty. Tento proces ohrožuje celou politiku, která tyto lidi přivedla k moci.
Jinými slovy, pokud fiskální racionalita nemůže vzniknout v současných politických podmínkách, neexistují žádné podmínky, za kterých by to bylo možné. To znamená jedno: rychlá cesta k fiskálnímu kolapsu. Žádná ekonomická kouzla tento problém nevyřeší.
Je to skutečně zásadní otázka: záleží na tom těmto lidem? Odpověď je pravděpodobně ano, ale jejich obavy jsou spíše abstraktní. Není to něco, co by je vedlo k okamžité akci. Pokud členové Sněmovny mají prezidenta, který je tlačí podpořit masivní výdajové zvýšení v jednom zákonu, a vidí, jak skončili ti, kteří nesouhlasili, každý, kdo se obává o svou politickou budoucnost, bude raději hlasovat pro zákon.
Obhajují to tvrzením, že tohle je teprve začátek, že větší škrty přijdou v budoucnu. To se nikdy nestane.
Další faktor, který hraje roli, je ten, že republikáni mohou spoléhat na loajální opozici ze strany demokratů, kteří je budou kritizovat za drakonické škrty, i když žádné neexistují. A to se stává pokaždé.
To poskytuje republikánům určité krytí. Každý volič si může říci: „Je to špatné, ale za demokratů by to bylo mnohem horší.“ Což může být pravda.
Ale zamyslete se nad tímto. Znamená to, že jedna strana musí být jen o něco lepší než nejhorší možný scénář, aby si udržela moc. Mezitím země směřuje k zániku.
Pokud jde o aktuální fiskální situaci, David Stockman píše: „Republikánská strana musí uznat, že Amerika čelí fiskální katastrofě způsobené čtyřiceti lety neúprosného zanedbávání, iluzí a plýtvání. Obrovské výdaje na sociální podporu neustále rostou, přičemž závislá populace vzrostla z 60 milionů v roce 1980 na 150 milionů dnes, zatímco výdaje na obranu se rozrostly na dvojnásobek toho, co je skutečně nutné pro domácí bezpečnost. Domácí farmy, doprava, školství a sociální podpory zůstávají dobře financovány, a úrokové výdaje rostou závratnou rychlostí.“
Stockman dále pokračuje: „Jediný důvod, proč se nyní nenacházíme v totální finanční krizi, je, že zlotřilý Federální rezervní systém po příchodu Greenspana v roce 1987 začal bezohledně financovat rostoucí veřejný dluh.“
A to přináší inflaci, což je forma zdanění. Inflace je momentálně pod kontrolou, ale při této úrovni výdajů hrozí druhá vlna, která by mohla být katastrofální.
Jsem moc rád, že Elon konečně promluvil. Po dlouhou dobu přicházel s pronikavými komentáři o federálních financích a měl tým, který se snažil udělat správnou věc. Ale realita dnešního světa ideály ničí a přetváří je na prach.
A tady přicházejí Elonova slova. Určitě rozčílila prezidenta, kterého tak obdivuje. Ale dal přednost principu před politikou a řekl pravdu. Udělal to veřejně, všem na očích. Možná jeho slova něco změní. Byla zveřejněna na titulních stránkách novin a možná donutila některé senátory jednat. Uvidíme.
Poselství, které Kongres dosud neslyšel, je, že už žádné „business as usual“ neexistuje. Ratingové agentury snižují hodnocení amerického dluhu. Neexistuje žádný ekonomický analytik, který by mohl obhajovat tuto výdajovou šílenost. Výsledek současného směru je známý a potvrzený historií. Problém je, že politici si vybírají rychlá řešení místo dodržování principů.
Možná jsme si mysleli, že tentokrát to bude jiné. Pokud to má být jiné, bude to vyžadovat více než běžnou politiku. Trump je člověk, který to může změnit. Ale i když to neudělá, politici, kteří chtějí zůstat ve svých funkcích, se musí rozhodnout, zda budou jednat dříve, než bude pozdě.
Sledujeme něco, co staví republikánské zákonodárce do těžké situace. Musí se rozhodnout mezi loajalitou k prezidentovi, kterého hluboce respektují a obdivují, a principy fiskální odpovědnosti a ideály, které jim umožnily dostat se k moci.
A tohle je základní napětí. Veřejné mínění se otočilo proti velké vládě ve všech jejích formách. Ale ti, kdo jsou u moci, jdou příliš pomalu na to, aby uspokojili požadavky na změnu, které přicházejí zezdola, i když jsou noví šéfové úřadů pronásledováni mainstreamovými médii.
Tento problém se neobjevuje poprvé v historii. Jak s ním však republikáni naloží, může rozhodnout, zda budou vést, nebo budou zašlapáni jako pouhé přechodné figurky.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
