Důkladná sprcha před vstupem do vody výrazně přispívá k udržení bezpečného a čistého prostředí pro všechny plavce.
Dr. Elissa B. Gartenbergová měla kdysi pacientku, která se řadu let věnovala závodnímu plavání. Byla to dospívající dívka – silná, v kondici a velmi odhodlaná –, ale při trénincích v krytém bazénu se jí neustále zhoršovalo astma. Zpočátku si Gartenbergová myslela, že jde jen o běžné příznaky vyvolané fyzickou námahou, jenže potíže se zhoršovaly. Pacientka začala sípat téměř pokaždé, když plavala, i když se přitom nijak zvlášť nenamáhala.
Nakonec Gartenbergová zjistila, že na vině není samotné cvičení – ale bazén. Výpary chloru v krytém plaveckém areálu dráždily dívčiny plíce. Nedostatečné větrání situaci ještě zhoršovalo a nahromaděné chemické vedlejší produkty ve vzduchu spouštěly její obtíže. Jakmile přešla do venkovního bazénu a začala pravidelněji používat svůj preventivní inhalátor, rozdíl byl obrovský.
„Tahle zkušenost mi otevřela oči, jak často bývá kvalita vzduchu v interiérech opomíjená – dokonce i na místech, která mají sloužit zdraví a kondici,“ řekla Gartenbergová.
Plavání je sice pro tělo velmi prospěšné, ale chemikálie používané k hubení mikrobů v bazénech mohou představovat zdravotní riziko. Mohou dráždit oči, kůži, plíce a další části těla. Sprchování a další preventivní opatření však mohou možné škody výrazně omezit.
Zdravotní rizika
Studie zveřejněná v roce 2021 v časopise European Journal of Allergy and Clinical Immunology uvádí, že běžně používané dezinfekční prostředky v bazénech – například chlor a brom – při kontaktu s různými látkami obsaženými ve vodě vytvářejí vedlejší produkty dezinfekce. Mezi tyto látky patří lidské tělesné výměšky, jako je pot, moč a sliny, dále léčiva (například léky proti bolesti) a výrobky osobní hygieny, jako jsou opalovací krémy, kosmetika nebo tělová mléka. Níže jsou uvedena zdravotní rizika, která jsou s těmito vedlejšími produkty spojena:
Dopady na oči
Plavání v bazénech s chlorem může vést k celé řadě očních problémů, které souvisejí především s vystavením povrchu oka působení chloru, uvedl v e-mailu pro Epoch Times Dr. Jovi Boparai, oftalmolog a specialista na chirurgii rohovky z organizace CorneaCare.
Kontakt očí s chlorem může způsobit zánět spojivek – stav, při němž dochází k podráždění tenké membrány, která pokrývá bělmo oka a vnitřní stranu víček. Mezi příznaky zánětu spojivek patří podráždění očí, zarudnutí, pálení a štípání.
„Expozice chloru může vést i k syndromu suchého oka – stavu, který se projevuje suchostí, slzením, zarudnutím, podrážděním a rozmazaným viděním. Chlor může narušit slzný film, jenž oko zvlhčuje a zajišťuje jasné a pohodlné vidění,“ vysvětlil Boparai.
Dlouhodobé vystavení chloru může podle něj dokonce vyvolat zánět rohovky, známý jako keratitida. Tento stav se projevuje bolestí, citlivostí na světlo a rozmazaným viděním.
Další dopady
Podle Dr. Gartenbergové, která působí jako praktická lékařka v Scottsdale v Arizoně, může plavání v krytých bazénech se špatným větráním způsobovat zhoršení astmatu a také suchou, svědivou pokožku.
Vysoké koncentrace chloru mohou vyvolat astmatické potíže i u lidí, kteří tímto onemocněním dříve netrpěli. Mezi další dráždivé látky přítomné v bazénech patří amoniak a chloramin.
Někteří lidé si také stěžují na žaludeční potíže po neúmyslném polknutí bazénové vody – zejména pokud obsahuje mikroorganismy odolné vůči chlóru, jako je kryptosporidie, dodala lékařka. Každé léto bývají veřejné bazény a aquaparky dočasně uzavírány kvůli dekontaminaci právě v důsledku výskytu kryptosporidie – běžného původce průjmů, který se obtížně léčí.
Dopady na zuby
Chlor obsažený v bazénové vodě může podle Dr. Calvina Eastwooda, zubaře ze Summerbrook Dental & Implants ve Fort Worthu (Texas), způsobovat hnědý zubní kámen (tzv. zubní konkrement) na předních zubech.
„Bělidlo narušuje složení slin, které se pak usazují na zubech a vytvářejí nánosy,“ vysvětlil Eastwood v e-mailu pro Epoch Times. „Navíc pokud je bazénová voda kvůli špatné údržbě příliš kyselá, může docházet k erozi skloviny na předních zubech.“
Podle Eastwooda vznikají tyto potíže ve chvíli, kdy voda prosakuje rty na zuby – proto se skvrny objevují výhradně na předních ploškách předních zubů. Vzhledem k delší době expozice se s tímto problémem zubaři setkávají častěji u závodních plavců a skokanů do vody než u rekreačních plavců.
Rakovina močového měchýře
Výzkumníci zkoumali celoživotní návyky související s vodou a vystavení vedlejšímu produktu dezinfekce známému jako trihalometany u 1 219 osob s rakovinou močového měchýře a 1 271 osob v kontrolní skupině. Srovnání mezi skupinami ukázalo, že plavání v bazénech, kde se tyto chemikálie nacházejí, je spojeno se zvýšeným rizikem vzniku rakoviny močového měchýře.
Rizikové faktory
Mezi prostředím bazénu, škodlivými látkami přítomnými ve vodě a různými fyziologickými cestami, jimiž se tyto látky dostávají do těla, existuje složitá souhra, která přispívá ke zdravotním rizikům.
Studie z roku 2021 uvádí několik faktorů, které zvyšují riziko:
- Vdechování: Výzkumy naznačují, že dávka expozice roste s intenzitou fyzické aktivity – čím intenzivněji plavec trénuje, tím většímu množství škodlivin je vystaven.
- Požití: Lidé mohou vodu z bazénu nedopatřením polknout – k tomu dochází častěji u dětí než u dospělých a častěji u dospělých mužů než u žen.
- Absorpce kůží: Některé studie ukazují, že zvláště ohrožené jsou malé děti. Vystavení těmto látkám v raném věku může podpořit rozvoj dětského astmatu.
Tipy, jak rizika minimalizovat
„Lidé mohou podniknout řadu preventivních kroků, jak chránit své oči při plavání,“ uvedl Boparai. Doporučuje například:
- Vyhýbejte se pochybným nebo nedostatečně kontrolovaným bazénům.
- Používejte ochranné plavecké brýle, které zabrání přímému kontaktu očí s vodou.
- Nikdy neplavte s nasazenými kontaktními čočkami – výrazně to zvyšuje riziko komplikací, například infekcí.
- Po plavání si oči vypláchněte umělými slzami.
- Pokud se po plavání objeví jakékoli potíže s očima, ihned vyhledejte očního lékaře.
Dr. Gartenbergová doporučuje i následující opatření:
- Osprchujte se před i po plavání. Důkladně se opláchněte a odstraňte veškeré stopy stolice ze svého těla i z těla dítěte.
- Po opláchnutí pokožku hydratujte.
- Povzbuzujte děti, aby si během plavání pravidelně dělaly přestávky.
- Snažte se nepolykat vodu z bazénu.
- Malým dětem nebo inkontinentním dospělým dejte dvě vrstvy plaveckých plenek.
- Pokud má vaše dítě citlivou pokožku nebo astma, preferujte venkovní bazény nebo dobře větrané kryté prostory.
- Nechoďte plavat, pokud jste vy nebo vaše dítě nemocní – zejména při zažívacích potížích.
Alternativní typy bazénů
„Když se mě rodiny ptají, jaký typ bazénu je nejbezpečnější, obvykle doporučuji slanou vodu,“ říká Gartenbergová. Sůl ve vodě se rozpadá na sodík a chlorid – tedy stále obsahuje chlor, ale v menším množství. Díky tomu bývá voda šetrnější k pokožce i plicím.
Dobrou volbou jsou podle ní také bazény, které používají ultrafialové světlo nebo ozonové systémy v kombinaci s minimálním množstvím chloru. Obě metody účinně odstraňují choroboplodné zárodky.
Přírodní koupaliště jsou atraktivní hlavně proto, že nevyužívají žádné chemikálie. „Místo toho spoléhají na rostliny a biologickou filtraci, které udržují vodu čistou. Tyto systémy jsou však velmi náročné na údržbu, pokud jde o zajištění bezpečnosti pro malé děti nebo osoby s oslabenou imunitou,“ upozorňuje lékařka.
Na rozdíl od běžných bazénů totiž přírodní nádrže nedokážou spolehlivě likvidovat škodlivé bakterie, parazity ani viry. Děti jsou obzvlášť náchylné k infekcím – při hře často vodu polykají a jejich imunitní systém ještě není plně vyvinutý. I nízká úroveň kontaminace pak může způsobit vážné onemocnění u osob s oslabenou imunitou, například u pacientů s rakovinou.
„Pokud nemáte jistotu, že je přírodní bazén udržován podle přísných bezpečnostních standardů, nedoporučuji ho pro rodiny s malými dětmi ani pro osoby z rizikových skupin,“ říká Gartenbergová.
Přírodní vodní plochy
Ačkoli se při plavání v přírodních vodách vyhnete kontaktu s chlorem, přináší to jiná rizika.
„Plavání v jezerech a oceánech může působit jako únik od každodenního stresu, ale vždy rodinám připomínám, že přírodní voda není filtrována, ošetřována ani předvídatelná,“ říká Gartenbergová.
Oceány mohou obsahovat medúzy, květy řas a bakterie, které způsobují vážné kožní infekce nebo i horší onemocnění. Jezera mohou být ještě nebezpečnější – zejména když je voda teplá a mělká. Právě tehdy se podle ní daří parazitům, amébám a škodlivým bakteriím.
„Když voda vypadá čistě a klidně, člověk na tato rizika snadno zapomene – ale já jsem viděla, jak rychle se může situace zvrátit,“ vzpomíná Gartenbergová. „Když jsem byla na lékařské fakultě, starala jsem se o malého chlapce, který se během horkého letního dne koupal v jezeře. Byl živý, bystrý a plný energie. O pár dní později dostal horečku a stěžoval si na bolest hlavy.“
To, co vypadalo jako obyčejná viróza, se podle ní rychle změnilo v noční můru. Chlapec byl zmatený, špatně mluvil a poté dostal křeče. Lékaři zjistili, že se mu při koupání dostala nosem do těla améba, která pronikla až do mozku. Šlo o Naegleria fowleri – nesmírně vzácnou, ale téměř vždy smrtelnou infekci. Přestože byl hospitalizován a dostával intenzivní léčbu, nemoc postupovala velmi rychle. Zemřel během týdne.
„Dodnes na něj myslím – a právě proto vždy radím rodinám, aby v létě, kdy je riziko nejvyšší, neskákaly do vody po hlavě a nedovolily, aby voda z jezera proudila do nosu,“ říká lékařka. „Doporučuji používat nosní klipsy, nebo se koupání v jezerech s teplou a neošetřenou vodou raději zcela vyhnout. Je to vzácné nebezpečí, ale když udeří, má tragické následky.“
„Plavání může být pro rodiny nádherná aktivita – a s vhodnými opatřeními takovou i zůstane,“ uzavírá. „Musíme jen být rozumní v tom, kde a jak se koupeme.“
–ete–
