Vzácné zeminy se ocitly v samém středu celního sporu mezi Trumpovou administrativou a Čínou. Dokážou západní firmy vybudovat vlastní dodavatelské řetězce a vymanit se ze závislosti na Číně? Zdroje těchto nerostů se přitom nacházejí i v Sasku. Nabízíme podrobnou analýzu.
Význam vzácných zemin v geopolitice v posledních letech prudce vzrostl. Jen krátce po nástupu do funkce tlačil americký prezident Donald Trump na dohodu s Ukrajinou a vyjádřil zájem o koupi Grónska – mimo jiné kvůli těžbě těchto nerostů. V rámci obchodní války s USA pohrozila Čína omezením jejich vývozu. Od té doby si celý svět uvědomuje, že globální dodavatelský řetězec je křehký a ohrožený.
K čemu slouží vzácné zeminy
Pod pojmem vzácné zeminy se skrývá sedmnáct chemických prvků, které se na Zemi vyskytují jen v omezeném množství. Při sloučení s jinými kovy vznikají díky nim jedinečné materiály. Jsou nezbytné pro výrobu polovodičů – klíčových součástek elektronických zařízení –, magnetů, letadel, elektromobilů, pevných disků, LED obrazovek, větrných elektráren a celé řady dalších technických aplikací. Jejich těžba a separace z vytěžené horniny vyžadují vysoce technologicky náročnou infrastrukturu. Zároveň však vzniká velké množství toxického odpadu, který může kontaminovat půdu i vodní zdroje.
Světoví lídři ve vzácných zeminách
Podle současných poznatků má komunistická Čína největší známé zásoby vzácných zemin na světě a s podílem 69 procent dosud jednoznačně dominuje jejich zpracování a produkci na globálním trhu. Největší souvislé naleziště se nachází na severu země, v oblasti Bayan Obo poblíž hranic s Mongolskem.
Na druhém místě je Brazílie, která disponuje přibližně polovinou čínských zdrojů. Nedokáže je však zatím těžit ani zpracovávat ve velkém měřítku. Rozsáhlé oblasti amazonského pralesa, označovaného jako „plíce planety“, by navíc těžbou utrpěly nevratné škody.
Třetí největší zásoby vzácných zemin byly identifikovány v Indii. Většina těžebních lokalit leží podél pobřeží – konkrétně v turistickém regionu Kerala, v Tamilnádu (dříve Madras), v Odise na severovýchodě země a v západoindickém státě Maháráštra.
Vzácné zeminy má i Německo
Málokdo ví, že i Německo má vlastní ložiska vzácných zemin – například v saském Storkwitzu, vesnici s pouhými 150 obyvateli. Geologové zde již za dob NDR objevili karbonatity obohacené o prvky vzácných zemin. Tehdy odhadli zásoby na přibližně 38 000 tun. Vzhledem k tomu, že v té době ještě nebyly tyto materiály potřeba například pro chytré telefony či katalyzátory, upadly nálezy v zapomnění. Dnes je Storkwitz mezinárodně známý, neboť ukrývá největší naleziště vzácných zemin ve střední Evropě.
Doposud se těžba nepovažovala za ekonomicky ani ekologicky smysluplnou – kvůli omezenému množství, vysokým nákladům a možným dopadům na životní prostředí, jak uvádějí odborníci z Helmholtzova centra v Drážďanech-Rossendorfu. Tento pohled se však v budoucnu pravděpodobně změní.
Velká ložiska vzácných zemin byla odhalena také v Austrálii, byť přesné údaje zatím nejsou k dispozici. Země se zaměřuje především na rozšíření svých kapacit pro jejich zpracování šetrným způsobem. V roce 2023 představila „Strategii pro kritické suroviny“, která zahrnuje technologické inovace a zvyšování efektivity těžby s ohledem na ochranu životního prostředí.
USA sází na recyklaci
Spojené státy sice mají vlastní ložiska vzácných zemin, jejich rozsah však zatím nebyl spolehlivě zmapován. Vzhledem k rizikům spojeným se závislostí na Číně se země začala soustředit na posílení svých strategických rezerv. Vedle toho vláda i soukromý sektor investují do recyklačních technologií, díky nimž se elektroodpad obsahující vzácné zeminy stává cenným zdrojem surovin.
Proč Trump usiluje o Kanadu a Grónsko
Také Kanada usiluje o významnější roli v těžbě svých nerostných surovin. Při dobývání vzácných zemin však klade důraz na přísné ekologické standardy, což její produkci výrazně prodražuje oproti cenám, za které těží první tři světové velmoci v tomto odvětví. Obrovská naleziště vzácných zemin se navíc nacházejí i na jihu Grónska. Podle amerického tisku je to právě tento surovinový potenciál, co vedlo prezidenta Trumpa k zájmu o obě území – Kanadu i Grónsko – s cílem začlenit je do Spojených států.
Krátce po svém druhém nástupu do úřadu v lednu letošního roku Trump překvapil svět plánem rozšířit území USA – prostřednictvím odkupu Grónska od Dánska a integrace Kanady jako 51. stát Unie. Kanada je totiž bohatá na přírodní zdroje – od ropy, která tvoří 60 procent dovozu surové ropy do USA, až po zásoby vzácných zemin.
Grónsko svou důležitostí výrazně předčí i Kanadu. V jeho dosud nevyužitých ložiscích se nachází klíčové prvky, jako jsou dysprosium, neodym, europium a yttrium – materiály zásadní pro výrobu hardwaru umělé inteligence, kvantových počítačů, systémů pro obnovitelné zdroje energie i moderní obranné techniky. Podle amerického ekonomického magazínu Forbes obsahuje samotný projekt Tanbreez odhadem 28 milionů tun vzácných zemin. Tyto zdroje by mohly výrazně snížit závislost Spojených států na Číně, která v současnosti ovládá 69 až 80 procent světové produkce těchto prvků.
Že to prezident Trump s kontrolou nad Grónskem myslí vážně, naznačil už 8. ledna ve vysílání stanice Fox News Mike Waltz, který krátce působil jako Trumpův poradce pro národní bezpečnost. „Nejde tu jen o Grónsko,“ prohlásil Waltz. „Jde o Arktidu. […] Jde o kritické nerosty, jde o přírodní zdroje. Jde o ropu a plyn. Jde o naši národní bezpečnost. Jde o kritické suroviny.“
Maroko jako možný „gamechanger“
Závod o vzácné zeminy odstartoval i v Africe. Přibližně 200 kilometrů od pobřeží marockého města Laâyoune (dříve Západní Sahara) byl objeven podmořský vulkán s názvem Tropic Seamount, který by – podle marockého portálu Barlaman Today – mohl „proměnit Maroko v globální hospodářskou velmoc“.
Portál s nadšením píše o „potenciálním rezervoáru nevídaného bohatství plném vzácných minerálů, jež jsou klíčové pro moderní průmysl“. Odborníci na hlubinný výzkum dnes předpokládají, že se podmořský vulkán, nacházející se v hloubce mezi 970 a 4 000 metry, ukrývá „obrovský poklad vzácných zemin a dalších kovů“. Ty by mohly z Maroka učinit jednoho z nejvýznamnějších hráčů na světovém trhu s těmito strategickými surovinami.
Nerostná hustota v oblasti podmořského vulkánu Tropic Seamount údajně překonává známá světová naleziště až 50 000násobně. Maroko by se tak mohlo stát klíčovým „gamechangerem“ v globálních dodavatelských řetězcích. Podle dostupných informací se zde nachází například tellur, který je zásadní pro výrobu solárních panelů. Zásoby telluru v oblasti Tropic Seamount jsou prý 6 000krát větší než souhrnná ložiska v Austrálii, Rumunsku, Spojených státech a Mexiku – čtyřech zemích, kde se tento prvek dosud těžil.
Ještě výraznější je údajný potenciál v oblasti kobaltu, využívaného při výrobě baterií pro elektromobily. Podle deníku The Maghreb Times by zdejší zásoby mohly být až 414krát větší než dosavadní globální kapacity. K tomu přistupuje i obrovské množství vzácných zemin, jejichž rozsah zatím nebyl přesně vyčíslen.
Přestože jsou vyhlídky mimořádně slibné, portál Barlaman Today upozorňuje, že těžba tohoto podmořského bohatství s sebou nese zásadní výzvy. Hlubinná těžba totiž vyžaduje „nejmodernější a velmi nákladné technologie, které by mohly ohrozit ekonomickou návratnost celého projektu“. Maroko navíc dosud nemá s těžbou minerálů z mořského dna žádné zkušenosti.
Spor se Španělskem
Další komplikací je, že část podmořského vulkánu Tropic Seamount – kvůli jeho blízkosti ke Kanárským ostrovům – leží na území, které si nárokuje Španělsko. Oblast je již delší dobu předmětem námořního sporu mezi Španělskem a Marokem a mohla by snahy o těžbu výrazně zkomplikovat. Podle deníku The Maghreb Times tak právě zde začal první otevřený boj o vzácné zeminy.
Samotný vulkán se ve skutečnosti nachází mimo španělský pevninský šelf i mimo marocké výsostné vody. Již v roce 2014 požádalo Španělsko OSN o uznání rozšíření své námořní hranice na 350 mil (cca 538 kilometrů) – žádost je stále v procesu posuzování. Maroko mezitím jednostranně rozšířilo svůj pevninský šelf tak, aby Tropic Seamount spadal do jeho národního území.
Německo vyloučeno ze spolupráce s Marokem
Nejnovější náznaky ohledně sporu o mořské území ukazují, že se Španělsko a Maroko pravděpodobně dohodnou – obě strany si uvědomují, že vzájemné blokování těžby by poškodilo jejich vlastní zájmy. O účast na rozvoji naleziště podmořského vulkánu Tropic Seamount již projevily zájem také Portugalsko a Francie.
Německo však bylo z jakékoliv spolupráce výslovně vyloučeno. Na rozdíl od ostatních zmíněných států totiž spolková vláda neuznává anexi někdejší španělské kolonie Západní Sahary Marokem z roku 1976.
Tato pozice vyvolala za působení bývalé ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové (Zelení) tak silné diplomatické napětí, že byla německá ambasáda v Rabatu dočasně uzavřena. Podle zákulisních informací je marocký král Mohammed VI. na Německo natolik rozhořčený, že se politické i hospodářské vztahy s Berlínem ocitly na dosud nejnižší úrovni. Dokonce i po ničivém zemětřesení v roce 2023 odmítl marocký král německou pomoc – zatímco podporu jiných evropských zemí přijal.
Jak dlouho zůstanou vzácné zeminy skutečně vzácné?
Že jsou vzácné zeminy jakousi „životní tepnou“ současného i budoucího technologického vývoje, dnes nikdo nezpochybňuje. Vzhledem k tomu, že ve světě už probíhá skutečný závod o jejich objevení a těžbu, vyvstává otázka, zda tyto prvky zůstanou i nadále tak vzácné, jak naznačuje jejich název.
Čína zatím stále dominuje cenám i celosvětovým dodavatelským řetězcům. Tím, že si však vytvořila závislost zbytku světa a zároveň tuto závislost využívá jako nástroj nátlaku, si získává stále více oponentů – zejména mezi západními mocnostmi, které nehodlají její postup dále tolerovat.
Pokud bude současný vývoj pokračovat, může se ukázat, že Čína svou strategii přehnala – a snaha využívat vzácné zeminy jako prostředek k prosazení vlastní politiky jí nakonec přinese ztrátu vlivu. I Německo, které po desetiletí projevovalo vůči Číně vstřícnost a zdráhalo se jakékoliv kritiky, by se – pod tlakem pragmatického přístupu jiných evropských států – mohlo odklonit od dosavadního kurzu a přehodnotit své strategické i ekonomické priority.
–ete–
