Oko je odedávna spojováno s hlubší dimenzí lidské bytosti. Různé kultury mu přisuzovaly význam přesahující pouhé vnímání zrakem – od starých Egypťanů, pro které bylo symbolem rovnováhy mezi světlem a temnotou, přes biblickou tradici, kde evangelista Lukáš – původním povoláním lékař – psal, že „svící těla je oko“, až po čínskou medicínu, v níž císař Chen Lung rozčlenil duhovku do sedmi soustředných zón. Pozorování duhovky však nepatří jen minulosti – tato praxe se dochovala až do současnosti v podobě iridologie, oboru, který si i dnes udržuje své místo v oblasti přírodní medicíny.
Abychom téma prozkoumali hlouběji, oslovili jsme doktora Lucia Birella, který je považován za jednu z nejuznávanějších osobností italské iridologie. Bývalý praktický lékař spojuje vědecký pohled s celostním přístupem a stal se autoritou mezi studenty i odborníky. Prostřednictvím svých knih, výuky a založení Asociace současné iridologie v Ceseně (A.I.Con) prosazuje moderní iridologii, která harmonicky propojuje přesnost vědy s hloubkou intuice. Myšlenka, že oko je skutečně „zrcadlem duše“, tak možná není jen metafora.
Co je to iridologie?
Iridologie je prastará diagnostická technika založená na pozorování zbarvené přední části oka – tedy duhovky, která z různých důvodů přijímá informace o stavu těla. Především proto, že jde o jedinou část našeho organismu, která není pokrytá žádnou membránou či neprůhlednou strukturou – můžeme se tak na duhovku dívat přímo.
Můj první učitel iridologie, Siegfried Rizzi, říkával, že v duhovce lze spatřit hluboké souvislosti života. Skutečně – můžeme v ní sledovat proudění červených krvinek v cévách a kapilárách. Vidíme reakce zornice na podněty, které přicházejí z centrální nervové soustavy. Na základě barvy a struktury vláken v duhovce můžeme pozorovat i genetické dispozice.
Moderní iridologie se jako metoda rozvíjela v různých zemích – především v Maďarsku ve druhé polovině 19. století díky lékaři Ignazi von Peczelymu, a odtud se postupně rozšířila do celého světa. Nejvíce ji však systematizovali Němci, po nichž vznikla celá řada škol – americká, španělská, francouzská i italská. Právě v Itálii sehráli významnou roli Rizzi a Costacurta, později jejich žáci, například otec Ratti a Rizziho žák doktor Lorito – a také já, protože i já patřím do této skupiny.
Jak se čte duhovka? Co přesně se v ní hledá?
Nejprve je třeba duhovku zvětšit, protože je malá a pouhým okem obtížně čitelná. K tomu se používají lupy, mikroskopy nebo kamery. Prvním krokem při pozorování je zhodnocení základní barvy. Například víme, že hnědé duhovky jsou typické pro populace žijící blízko rovníku, modré duhovky se častěji vyskytují u lidí žijících v polárních oblastech a mezi těmito extrémy se nachází zelené, zelenohnědé nebo modrozelené varianty.
Následuje analýza struktury duhovky, která je tvořena jemnými vlákny podporujícími svaly, jež rozšiřují a zužují zornici. Tato vlákna se mohou různě stáčet, napínat, zhušťovat nebo vytvářet kruhové vzory. Sledují se různé strukturální znaky a také skvrny či barevné změny, které se mohou na duhovce objevit – kromě základní barvy jsou to nejčastěji hnědé, béžové, oranžové nebo jiné odstíny.
Hledají se tedy jednak specifické struktury, jednak přidané barvy a změny, které mohou signalizovat určité tělesné nebo konstituční informace.
Může iridologie pomoci předcházet nemocem ještě předtím, než se projeví?
Iridologie je velmi silná a účinná právě v oblasti prevence. Tím, že odhaluje základní tělesné i emočně-mentální charakteristiky jedince, umožňuje doporučit životní styl odpovídající jeho biologickým předpokladům – a právě v tom spočívá její preventivní hodnota. Mohu uvést jednoduchý příklad: my, kteří máme hnědé duhovky (což souvisí s původem z oblastí poblíž rovníku), máme jako silný orgán játra. Ta se však mohou působením nadměrného stresu oslabit – a když se tak stane, lidé s hnědýma očima mohou začít mít výrazné potíže.
Proto je velmi cenné doporučit opatrnost při užívání léků, vyhýbat se alkoholu, dbát na co nejčistší stravu a provádět pravidelné očisty – tak, jak to dělávali naši předkové. Na jaře a na podzim například s pomocí hořkých listů, jako je pampeliška nebo artyčok, které pomáhají pročistit játra. Takový životní styl rozhodně prospívá zdraví – a když organismus funguje dobře, je méně náchylný k onemocnění.
Lze ze studia duhovky poznat i sklony k vážným onemocněním, jako jsou kardiovaskulární choroby, rakovina, cukrovka atd.?
Přesně určit konkrétní onemocnění je podle mě obtížné – zvláště když to srovnáme s moderními technologiemi, jako je magnetická rezonance, CT, ultrazvuk nebo screeningové metody. Ve srovnání s nimi má iridologie vyšší míru nepřesnosti, takže ji nepovažuji za nástroj pro diagnózu nemocí. Co však dokáže velmi dobře, je odhalit dispozice k onemocněním – a co z těchto predispozic nakonec vznikne, záleží na řadě dalších faktorů. Nás však v iridologii zajímá hlavně genetická výbava: jak ji podpořit, posilovat a chránit v různých obdobích života a v interakci s okolním prostředím.
Takže můžeme říci, že iridologie slouží k lepšímu pochopení sebe sama, našich predispozic a tělesné konstituce?
Přesně tak. A především umožňuje poskytnout doporučení k životnímu stylu, která odpovídají typu DNA, který si neseme. Jde o něco hlubokého – není to univerzální přístup, ale individualizované rady vycházející z našich tělesných a genetických vlastností.
Je tato technika vhodná i pro děti?
Ano. U dětí se otevírá zvláštní kapitola – tzv. psychoemoční iridologie, které se v současnosti hodně věnuji i z výzkumného hlediska, zejména ve vztahu k dětským a dospívajícím potížím. Patří sem například poruchy učení, psychické nepohodlí, potíže se školou – zkrátka všechny problémy typické pro dětství a dospívání. Samozřejmě s věkem přicházejí jiné výzvy, ale právě ve věkovém rozmezí zhruba od 5–6 do 15–16 let existuje řada potíží, které lze prostřednictvím iridologie prozkoumat a získat tak užitečné informace.
Lze prostřednictvím pozorování duhovky sledovat vývoj zdravotního stavu člověka?
Ano – a to nejen u dětí, ale i u dospělých. Duhovka se ale během života nemění, mění se zornice. Zornice totiž přímo souvisí s vegetativním nervovým systémem, limbickým systémem a emocemi. Když tedy sledujeme její změny v čase, vidíme, jak se vyvíjí ta nejvnitřnější, nejhlubší a nejcitlivější složka osobnosti daného člověka.
Když to vezmeme obecněji – mají o iridologii zájem i nové generace lékařů, nebo zůstává výsadou úzké skupiny odborníků?
Zatím se bohužel stále jedná o úzký okruh. Jak jsem už říkal, současná lékařská technologie je nesmírně výkonná, takže přesvědčit lékaře, aby se zajímali o metodu, která poskytuje méně jisté informace než například CT vyšetření, není jednoduché. Na druhou stranu se v poslední době více otevíráme psychoemoční oblasti – a právě v ní chybějí přesné nástroje. V tomto směru tak iridologie představuje velmi cennou techniku. Problém je v tom, že o ní lékaři většinou vůbec nevědí.
Existují sice určité iridologické asociace, ale nejsou příliš početné – pohybujeme se v řádu několika desítek až stovek lidí. Přesto věřím, že pokud se tato metoda v budoucnu více rozšíří, mohla by se dobře uplatnit i v lékařském prostředí – protože je opravdu zajímavá. Sám jsem lékař a 40 let jsem působil jako praktický lékař, takže jsem měl možnost ověřit si, že tato metoda funguje.
Dnes se už nevěnuji jen fyzické rovině iridologie, ale také rovině energetické – a jsem přesvědčen, že dokud má člověk v sobě dostatek energie, je zdravý, a i pokud onemocní, dokáže se uzdravit. Právě energetická stránka je velmi důležitá a zaslouží si pozornost.
Zabývám se také tématem osobního záměru – tedy snahou pochopit, k čemu byl daný člověk předurčen svým DNA, jaký životní úkol má během pozemské existence naplnit. Každý z nás má své jedinečné poslání, které má přispět k vývoji lidstva. A pokud se nám podaří tento úkol naplnit, vede to i k vnitřní rovnováze a zdraví.
Pak je tu ještě emoční rovina, kterou je třeba rozlišovat od psychické, mentální a zejména od roviny duchovní – právě ta představuje touhu každého člověka růst směrem k božskému. A to je velmi zajímavá oblast, protože pokud je tento vývojový impuls zablokován, dochází k oslabení vitality – člověk ztrácí energii a snadněji onemocní, především na emoční úrovni. I proto je to opravdu fascinující oblast ke studiu.
Na Západě nejsme zvyklí mluvit o energii v souvislosti s lidským tělem, ale když se začneme zabývat tisíciletou čínskou medicínou, rychle pochopíme, že energie – čchi – která proudí v každém z nás, není žádný abstraktní pojem, ale velmi konkrétní realita.
Ano, a kromě čínské medicíny se o ní hovoří také v indické tradici – teorie čaker je velmi zajímavá a v iridologii je lze pozorovat poměrně jasně. Stejně tak i pět prvků čínské medicíny je v duhovce dobře patrných, ale právě čakry se v ní podle mě zobrazují obzvlášť výrazně.
Jak bychom mohli docílit toho, aby se „oficiální“ medicína těmto technikám více přiblížila?
Bylo by třeba, aby mezi těmi, kdo mají vliv, byli osvícenější lidé – takoví, kteří by se rozhodli těmto metodám dát prostor, rozšířit je a podpořit jejich rozvoj. Ale z pozice lékaře musím říct, že je to do určité míry marné: na fyzické úrovni podá magnetická rezonance mnohem přesnější informace než iridologické vyšetření.
Na jiných úrovních však zatím žádné nástroje nemáme – a právě tam má iridologie své místo: v oblasti energetiky, emocí a duchovního růstu. Pokud člověk žije v souladu se svým vnitřním záměrem, nebývá nemocný a dožívá se vysokého věku.
Tohle může být mimořádně cenné i pro mladé lidi – čím dříve porozumí své přirozenosti, tím dříve se mohou rozhodovat vědomě.
Začíná to už výběrem školy, tedy zhruba ve 14–15 letech – jakou střední školu zvolit. Pak přichází univerzita, profesní směřování… A pokud se jim podaří vybrat si cestu, která je v souladu s jejich DNA, s jejich bytostným založením a osobním „programem“, pak se mohou opravdu rozvíjet.
To je v kostce hlavní cíl iridologie. A když se vrátíme k fyzické rovině, která asi nejvíce zajímá ty, kdo se s iridologií teprve seznamují – právě zde nabízí spoustu hodnotných informací, zejména pokud jde o detoxikaci a výběr vhodné stravy podle tělesné konstituce.
–etit–
