S nástupem dánského předsednictví v Radě EU se přibližuje obrat v evropské migrační politice. Skandinávie, která byla kdysi známá svou otevřeností vůči světu, v posledních letech drasticky zpřísnila svou azylovou a integrační politiku. Dánsko se nyní stále více stává vzorem – i pro ostatní státy EU.
Od začátku měsíce předsedá Dánsko Radě EU. Předsedkyně vlády Mette Frederiksenová označila zpřísnění migrační politiky na úrovni EU za jednu ze svých priorit. V této oblasti se mimo jiné očekává implementace Společného evropského azylového systému (GEAS), který byl schválen v prosinci 2023.
Dánsko si již počátkem 90. let vyjednalo možnost výjimky z evropské azylové politiky prostřednictvím individuální doplňkové dohody. To zemi dlouhodobě poskytovalo větší vnitropolitickou volnost v této oblasti.
Mezitím se hned několik členských států začalo obracet směrem ke Kodani. Některé země EU dokonce označily Dánsko za možný vzor pro vlastní restriktivní azylovou politiku. Dánské předsednictví v EU těmto zemím nyní dává naději i na dodatečnou podporu ze strany Bruselu. Také německý kancléř Friedrich Merz nedávno pronesl pochvalná slova na adresu praxe v severní sousední zemi.
Dánsko mezitím ve velké míře dosáhlo cíle své politiky „čisté nuly“, pokud jde o počet žádostí o azyl. Podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) požádalo v roce 2024 o azyl v Dánsku už jen 2 219 uprchlíků. Na vrcholu migrační vlny v polovině 10. let 21. století to přitom bylo více než 20 000.
Migrační vlna v polovině 10. let 21. století jako bod obratu
Dánsko není jedinou zemí severní Evropy, která v uplynulých letech výrazně zpřísnila svou politiku v oblastech jako azyl, ale i migrace a integrace obecně. Podobné tendence – i když ne vždy souběžné – bylo možné pozorovat také ve Švédsku, Norsku, Finsku a v poslední době i na Islandu.
Před velkými migračními vlnami v letech 2015 a 2016 se severské státy prezentovaly spíše jako otevřené a liberální společnosti. Zejména Švédsko dlouho kladlo důraz na to, aby si uchovalo svou mezinárodní pověst vstřícnosti vůči uprchlíkům. Ta vycházela především z období druhé světové války, kdy se země stala útočištěm pro pronásledované oběti nacistického režimu – mimo jiné i pro osobnosti, jako byl pozdější rakouský spolkový kancléř Bruno Kreisky.
Na počátku velké migrační vlny se švédská vláda stále snažila zdůrazňovat odlišný přístup k této problematice oproti ostatním skandinávským státům. Na podzim 2016 se však i Švédsko připojilo ke společnému programu Severské rady ministrů (NMR), na který byly následně převedeny i rozpočtové prostředky.
Každodenní praxe v severských zemích však ne vždy odpovídala proklamované otevřenosti a liberálním postojům. V Dánsku, Finsku a Norsku se již od 90. let prosazoval spíše restriktivní kurz nejen v oblasti azylu, ale i migrace a integrace obecně.
Dánští sociální demokraté pokračovali v restriktivním kurzu
Konzervativní vláda v Dánsku, která byla pod tlakem volebních úspěchů pravicové Dánské lidové strany, byla odvolána. Sociální demokraté vedení Mette Frederiksenovou od roku 2019 pokračovali v restriktivní azylové a migrační politice.
Také u sociálních demokratů došlo k posunu těžiště z integrace a inkluze směrem k odrazování a podpoře návratu migrantů. Vláda rušila povolení k pobytu, omezovala sociální dávky, ztěžovala slučování rodin a přistoupila k nucenému přesídlování.
Také ostatní severské státy od poloviny 10. let 21. století svou azylovou politiku postupně zpřísňovaly. Švédsko zavedlo na počátku roku 2016 pasové kontroly na hranici s Dánskem. Dánsko přistoupilo k namátkovým kontrolám na hranici s Německem. Krátce nato následovalo Norsko a Finsko.
Další státy se přidaly
Do dubna 2018 Dánsko zavedlo již 73 restriktivních opatření. Ostatní severské země rozšířily seznam bezpečných zemí původu a odbouraly překážky deportacím. Krátce nato Norsko omezilo dávky a příspěvky pro uprchlíky. Finsko snížilo kvóty pro přijímání uprchlíků a zpřísnilo podmínky pro získání státního občanství a slučování rodin.
Ve Švédsku se středopravicová vláda přizpůsobila svému pravicovému partnerovi – straně Švédští demokraté – a rovněž přijala zásadní změny v oblasti azylové a imigrační politiky. Mezi ně patřilo zpřísnění podmínek pro udělování azylu a povolení k pobytu, přísnější pravidla pro slučování rodin a požadavky na doložení „řádného způsobu života“. Uchazeči o přistěhování navíc musí podepsat formální „integrační slib“.
Humanitární organizace se obávají dalšího zhoršování životních podmínek uprchlíků v Evropě. Již v loňském roce varovala Michala Bendixenová z organizace Refugees Welcome před tím, aby byla dánská azylová politika dávána Evropě za vzor. Podle ní je jejím cílem záměrně vytvářet nepřátelské prostředí pro dotčené osoby, aby je odradila od podání žádosti o azyl v Dánsku.
–etg–
