V posledních letech dochází ke střetům mezi Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) a státy Evropy v otázkách vyhošťování nelegálních migrantů odsouzených za zločiny spáchané v evropských zemích. Ruka v ruce s nedávnou kritikou některých zemí adresovanou soudu se hovoří o nutnosti změny Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, která byla vytvořena v roce 1950.
Nedávné události
Nový, v květnu zvolený předseda ESLP, slovinský soudce Marko Bošnjak, který u tohoto soudu působí už přes 9 let, komentoval v proslovu na Světovém právním kongresu v Santo Domingu 4. května 2025 tlak vlád vyvíjený na jeho soud.
„U Evropského soudu pro lidská práva vidíme na vlastní oči, co se děje, když dochází k erozi právního státu – když se soudy politizují, když se umlčuje nesouhlas a když se porušují lidská práva,“ uvedl a dodal: „Vidíme však také jeho trvalou sílu, kterou podporují odvážní jednotlivci, zásadoví soudci, nezávislí právníci a živé občanské společnosti. Právní stát vždy potřeboval obránce.“
Ještě téhož měsíce se na soud obrátilo devět premiérů evropských zemí v otevřeném dopise zpochybňujícím přesnost judikatury tohoto soudního orgánu Rady Evropy. Kritizují v něm judikaturu soudního tribunálu, která omezuje možnosti vyhoštění imigrantů, kteří se dopustili trestných činů, včetně těch nejzávažnějších, jako je terorismus.
Dopis byl iniciován premiérkami Dánska a Itálie a spolupodepsán premiéry Rakouska, Lotyšska, Litvy, Polska, Belgie, Estonska a České republiky. Vyzývá k „nové a otevřené diskusi“ o tom, jak evropský soud vykládá Evropskou úmluvu o lidských právech.
Rada Evropy spojuje 46 zemí, je nezávislá na Evropské unii a funguje na principu diskuze a hledání společných řešení, je založená na mezivládním principu, přičemž pod tuto instituci spadá i ESLP.
Na dopis reagoval 24. května generální tajemník Rady Evropy Alain Berset v tiskové zprávě, která komentuje obavy premiérů kolem rozhodnutí soudu v oblasti migrace.
Diskuze je zdravá, ale politizace Soudního dvora nikoli.
„Jedná se o složité výzvy a demokracie musí vždy zůstat otevřená reflexi prostřednictvím příslušných institucionálních cest,“ napsal Berset, který je bývalým ministrem zdravotnictví Švýcarska.
Podle Berseta je třeba dodržovat nezávislost soudu, ale je možné vést dialog o změnách úmluvy. „Diskuze je zdravá, ale politizace Soudního dvora nikoli,“ napsal Berset s tím, že soudní dvůr je vázán „úmluvou, kterou všech 46 členů svobodně podepsalo a ratifikovalo“.
Úmluva byla sepsaná, resp. podepsána před 75. lety.
Britský model – změnit nebo odejít
Britská vláda pod vedením konzervativců připravila v roce 2022 deportační schéma pro navrácení nelegálních migrantů do Rwandy, když uzavřela dohodu s vládou v Kigali, aby bylo možné zadržené osoby snadno repatriovat. Podle této dohody měli migranti čekat na uznání svých žádostí o azyl ve Rwandě.
ESLP však tehdy v červnu „zastavil“ hned první letadlo předběžným opatřením a paralyzoval tak připravené britské řešení narůstajícího počtu migrantů, kteří se snaží dostat do země ilegálně na člunech, pontonech a někdy i v nákladních automobilech.
Prozatímní rozhodnutí ESLP zastavilo možnost deportace na poslední chvíli, což vyvolalo protesty Londýna a diskuze, že by britská vláda měla rozhodnout o odstoupení od Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod spolu s opuštěním celého systému ochrany lidských práv Rady Evropy jako nepřiměřeně omezujícího suverenitu Spojeného království.
V roce 2024 přijal britský parlament zákon o bezpečnosti Rwandy, podle něhož musí každý rozhodující činitel v zemi (soud, migrační úředník) považovat Rwandskou republiku za bezpečnou zemi, a tedy za zemi, do níž mohou být migranti, kteří do země vstoupí nelegálně, vráceni.
V rezolutním článku 5 bylo rovněž uvedeno, že o tom, zda se v řízení o zamýšleném vyhoštění osoby do Rwandské republiky vyhoví předběžnému opatření Evropského soudu pro lidská práva, bude rozhodovat výhradně ministr vlády Jeho Veličenstva.
Není správné, že práva nebezpečných vězňů mají přednost před bezpečností a ochranou ostatních. To není to, co Úmluva měla kdy chránit.
Současná labouristická ministryně spravedlnosti Shabanu Mahmoodová, kritizovala články 3 a 8 evropské úmluvy, které jsou pode ní často zneužívány migranty a i kriminálníky k zablokování deportace, což jak uvedla, „podkopává důvěru veřejnosti“ a „nesmyslně prioritizuje vězně před bezpečností společnosti“.
Mahmoodová podle listu The Guardian opakovaně zdůraznila, že Britové jsou „rozhodně odhodláni zachovat Úmluvu“, ale stejně jako dříve zmínění signatáři otevřeného dopisu z letošního května volá po „vývoji a přizpůsobení“ Úmluvy.
„Když se uplatňování práv začíná vymykat zdravému rozumu, když je v rozporu se spravedlností nebo narušuje legitimní činnost vlády, důvěra začíná klesat,“ dodala ministryně. „Pokud se cizinec dopustí závažného trestného činu, měl by očekávat, že bude vyhoštěn ze země… Není správné, že práva nebezpečných vězňů mají přednost před bezpečností a ochranou ostatních. To není to, co Úmluva měla kdy chránit.“
Podobná dohoda, jakou má Británie s Rwandou, byla uzavřena v listopadu 2023 mezi Itálií a Albánií, přičemž první ilegální migranty přesunuli Italové do země mimo EU zhruba o necelý rok později.
Poslední vývoj
6. června připustil generální tajemník Rady Evropy Alain Berset rostoucí kritiku 75 let staré smlouvy, ale dodal, že k reformě je třeba přistupovat opatrně a vycházet ze společných demokratických zásad.
„Jsme svědky toho, že se svět rychle mění. Je to stále rychlejší. Vidíme to, a to znamená, že je normální, že se tomu musíme také přizpůsobit. Potřebujeme se přizpůsobit. Potřebujeme diskuzi o pravidlech, která chceme mít, a neexistuje žádné tabu,“ řekl Berset deníku The Guardian.
