Manželství muže neomezuje – povolává ho k většímu poslání lásky, péče a zajištění rodiny.
Každý ví, co je to manžel. Nebo snad ne? Definovat ho jen jako „ženatého muže“ nestačí k vystižení celé bohatosti a hloubky tohoto pojmu a reality, na kterou odkazuje.
Jak tedy můžeme lépe pochopit plný význam toho, co znamená být manželem? V angličtině samotné najdeme nápovědu. Slovo „husband“, tedy manžel, pochází ze staroanglického „husbonda“, které má původ ve staronorském „husbondi“, což znamená „pán domu“ nebo „obyvatel domu“. Je složeno z „hus“ (dům) a „bondi“, což znamená obyvatel, svobodný hospodář nebo rolník.
„American Heritage Dictionary“ k tomu uvádí: „Pán domu byl samozřejmě obvykle také manžel, a zdá se, že právě z tohoto překryvu vychází dnešní hlavní význam slova ‚husband‘.“
Manžel: víc než jen slovo
Tento jazykový původ ukazuje, že v myslích našich předků byl pojem manžela spojen s představou místa, kusu půdy nebo domácnosti. Muž musel mít před svatbou ženě co nabídnout – nějakou formu zázemí. Práce, kterou se spolu s manželkou chystali začít – budování společného života a rodiny – vyžadovala hmatatelnou podporu: místo, kde lze vyprodukovat jídlo a poskytnout přístřeší. V představách našich předků byli hospodář a ženatý muž téměř totožní.
Být manželem tak tradičně neznamenalo jen závazek k ženě, ale také závazek k místu a domovu, který tvořil základ společného života. Tento význam se prohloubí, když uvážíme, že staronorské „bondi“ souvisí také se slovem „bond“, které ve středověku mohlo označovat nevolníka – rolníka připoutaného feudálním systémem k práci na panském statku. Nevolník byl neoddělitelně spojen s půdou.
Být manželem je tedy určitý druh „pouta“. Stejně jako nevolník není manžel volný. Už není svobodný k tomu, aby navázal vztah s jinou ženou. Není volný ani k tomu, aby se stěhoval z místa na místo nezávisle na rodině, jako mohl před svatbou. Manžel je muž, který zapustil kořeny, aby z nich mohlo vyrůst něco nového. Paradoxně právě tím, že obětuje své osobní možnosti a zaváže se, nachází větší svobodu a naplnění a objevuje to nejlepší ze své vlastní přirozenosti.
Hluboká etymologie
Další slovo příbuzné s „husband“ vrhá na tuto mužskou roli ještě víc světla: „husbandry“. Na první pohled se zdá, že s manželstvím nesouvisí – znamená pěstování rostlin a chov zvířat, pečlivé využívání zdrojů nebo péči o domácnost. Protože jsme už viděli, jak je význam slova „husband“ etymologicky spojen s „household“ – domovem a hospodářstvím – můžeme v této definici lépe chápat jeho podstatu. Filosof John Cuddeback k tomu na svém blogu LifeCraft napsal: „Zdánlivá ‚dvojznačnost‘ slova ‚husband‘ odkazuje na velkou pravdu: umění pečovat o hmotné věci (v nichž má půda jedinečné, ale ne výlučné místo) je úzce spjato s manželstvím.“
Agrární spisovatel Wendell Berry doplnil: „Slovo ‚husbandry‘ je jménem spojení. V původním smyslu označuje práci domácího muže, muže, který přijal pouto k domácnosti. ‚To husband‘ znamená pečlivě užívat, chránit, šetřit, uchovávat.“
Úkolem manžela je spolu s manželkou spravovat domácnost tak, aby vytvořili prostředí, v němž mohou všichni členové rodiny rozkvétat. Je zřejmé, že v minulosti byl základem takového zdravého domácího života právě vlastní zajištění potravy, které záviselo na zemědělském umění – proto se mluvilo o „animal husbandry“, chovu hospodářských zvířat. Jak připomněl Wendell Berry: „Staré užití nám říká, že existuje také hospodářství půdy, země, domácích rostlin a zvířat – právě proto, že jsou pro domácnost tak důležité.“
Z tohoto pohledu zahrnuje „husbandry“ širokou škálu činností, které se odehrávají v rámci domácnosti. Všechny jsou zaměřeny na rozvíjení potenciálu živých bytostí – lidských i nelidských – v této domácnosti nebo na tomto kousku půdy. Podporují jejich růst a štěstí v nádherném, vzájemně propojeném procesu.
Mnoho významů, ale jeden cíl
Tyto jazykové souvislosti nám připomínají, že původně pojem „manžel“ označoval mnohem větší podnik než jen lásku muže k ženě, i když právě tato láska byla jeho počátkem a jádrem. Cuddeback k tomu napsal: „Když se muž ožení, primárním ‚spojením‘ v jeho životě by měla být jeho žena. Ale toto spojení je součástí celé sítě vazeb, sítě, která se soustředí v domově, který spolu budují. Právě proto, že se muž zavazuje ženě, zavazuje se také jejich společnému domovu, jejich sdílenému místu ve světě.“
Když se muž a žena milují, chtějí spolu sdílet všechno. Láska je ze své podstaty dáváním a přijímáním. Manžel a manželka chtějí sdílet jednu střechu, jeden stůl, jednu postel. Chtějí sdílet břemena a znásobovat radosti. A chtějí spolu sdílet nový život v podobě dětí, které předají světu.
To všechno dohromady tvoří „společný život“, „síť spojení“, jak říká Cuddeback, která potřebuje hmotné zdroje uspořádané a vedené k naplnění každého člověka v rodině a domácnosti. Manžel se snaží řídit tuto složitou symfonii – symfonii lidského života žitého společně z lásky.
A všechno to začíná a končí u lásky. Pokud je manžel „pánem domu“, pak jedině jako služebník. Správa hmotných statků domácnosti je službou manžela jeho ženě a dětem. Jak to krásně vyjádřil Cuddeback: „Manžel v plném smyslu je muž, který se zamiloval do ženy a pak zjistí, že ho tato láska povolává k obrovskému dílu.“
Tento koncept statků domácnosti, spravovaných ve službě rodině, by měl podle filozofů už od Aristotela stát v samém srdci našeho chápání ekonomiky. Aristoteles koneckonců svou knihu o ekonomii začal právě domácností.
Ekonomický systém zaměřený na rodinu je dobrý ekonomický systém. V takovém případě není počátkem a koncem ekonomického procesu nekonečné hromadění bohatství korporacemi, ale poskytování toho, co rodiny a širší společenství potřebují, aby mohly prosperovat. Počátkem i koncem je láska a lidské společenství.
Manželé – stejně jako národy – by si měli připomínat svůj základní motiv. „Vždy jde o lásku, a láska věci spojuje,“ napsal Cuddeback. „Ženatý muž zjistí, že jeho první láska jeho život nezužuje. Naopak, díky hlubokému kouzlu zrání této lásky se jeho srdce, jeho vize a práce jeho rukou rozšiřují tak, aby zahrnuly víc, než si kdy dokázal představit.“
–ete–
