Veřejné dobíjecí stanice se stávají cílem organizovaných gangů. Zloději kabely uřezávají, aby prodali obsaženou měď – a hospodářské škody jsou obrovské.
Krádeže začínají obvykle v noci. Ráno pak kolemjdoucí u veřejných dobíjecích stanic pro elektromobily nacházejí jen zbytky kabelů – často úhledně přeříznuté, někdy ledabyle pohozené na zem, většinou však odvezené pryč a pravděpodobně prodané překupníkům se šrotem. V mnoha německých městech – například v Lipsku, Hannoveru, ale i v menších obcích jako Altwarmbüchen, Burgwedel, Glinde nebo Ovelgönne – se v posledních měsících podobné incidenty množí: zloději mědi mají spadeno na kabely s proudem u dobíjecích stanic.
Noční sabotáž: Nabíjecí stanice jako terč
Pachatelé cíleně přeřezávají kabely, aby mohli prodat kov, který obsahují. Jenže materiální škoda za ukradenou měď je jen jednou stranou mince. Opravy často trvají týdny a náklady na jednu událost značně převyšují samotnou hodnotu odcizeného materiálu. Podle společnosti EnBW se náklady na opravu jedné dobíjecí stanice – včetně výměny kabelů, práce techniků a povinných zkoušek podle metrologických předpisů – pohybují mezi 2 500 a 8 000 eury, uvádí server Particle.news.
V celém Německu je patrný vzestupný trend, jak ukazují šetření platformy Electrive. Lipsko je dnes považováno za epicentrum vlny krádeží, která zasáhla celou spolkovou republiku. Během několika týdnů zde zmizelo 40 měděných kabelů – většinou přes noc. Zejména nehlídané rychlonabíjecí stanice, například na parkovištích u supermarketů nebo podél klidných ulic, jsou snadno přístupné a jen málo chráněné. Na některých místech v Sasku byly zaznamenány až dva případy krádeže týdně. Následné výpadky se přitom nedotýkají jen provozovatelů, kteří čelí vysokým nákladům na obnovu infrastruktury, ale také uživatelů elektromobilů, kteří pak náhle nemají kde nabíjet.
50 eur za kabel
O měď je zájem. Cena tohoto barevného kovu na burze kolísá a aktuálně se pohybuje kolem 8,50 eura za kilogram. Běžný nabíjecí kabel obsahuje až pět kilogramů mědi. I když je zisk z jednotlivého kabelu poměrně malý – podle odhadů kolem 50 eur – při sériových krádežích se z toho stává výnosný obchod.
Tento trend je podporován snadnou dostupností mnoha dobíjecích stanic, které jsou často nehlídané, špatně osvětlené a přitom „dopravně výhodné“, tedy umístěné pro rychlý odvoz ukradeného materiálu. Pachatelé pak získanou měď prodávají v malých, anonymních dávkách například překupníkům se šrotem – zpětné dohledání nebo dokonce trestní stíhání je tak téměř nemožné.
Provozovatelé dobíjecích stanic pro elektromobily už v reakci na rostoucí počet krádeží posílili svá bezpečnostní opatření. Podle portálu Blackout News například společnost EnBW v současnosti testuje automatické zámky kabelů a používá GPS trackery. Zvláště ohrožená místa se nově vybavují osvětlením a kamerovým dohledem, aby odradila zloděje.
Terčem jsou i větrné elektrárny a staveniště
Krádeže mědi se netýkají jen dobíjecích stanic – postiženi jsou také provozovatelé staveb a větrných elektráren. Na začátku července došlo v Bádensku-Württembersku pravděpodobně k dosud největší krádeži mědi na velkém staveništi v Heilbronnu: během jediné noci bylo pomocí těžké techniky nepozorovaně odvezeno 40 tun kabelů. Celková škoda se odhaduje na téměř 200 000 eur, uvedla SWR.
Další zloději si počátkem roku vzali na mušku několik větrných elektráren v okrese Görlitz v Sasku. Podle serveru Agrar heute zde škody dosahují 170 000 eur.
30 tun mědi ve starých větrných elektrárnách
V Dolním Sasku zaznamenal tamní kriminální úřad (LKA) v loňském roce prudký nárůst krádeží mědi, informuje t-online. Zvláště ohrožené jsou starší větrné elektrárny – jedna turbína totiž může obsahovat až 30 tun mědi.
Pachatelé se zpravidla zaměřují na silové kabely uvnitř větrných věží, které vedou z gondoly ve výšce přibližně 150 metrů až do základů. Do věží se vloupávají často přes servisní vstupy, kabely rozřezávají speciálními nástroji a těžké svazky pak odvážejí v transportních vozidlech. Podle LKA jde často o organizované skupiny, které pracují vysoce profesionálně – vyžaduje to totiž jak odborné znalosti, tak speciální vybavení.
Také v tomto případě výrazně převyšují vzniklé škody hodnotu samotného ukradeného materiálu, podobně jako u nabíjecích kabelů pro elektromobily. Výpadky v dodávkách elektřiny, kompenzace provozovatelům sítí, znalecké posudky a další zdržení před opětovným spuštěním turbín po opravě výrazně zvyšují náklady provozovatelů větrných elektráren. O bezpečnost se přitom musí postarat sami. Je na nich, aby investovali do monitoringu svých zařízení, například pomocí dalších kamer, poplachových systémů nebo pravidelných kontrol.
–etg–
