Tak jako ostatní sektory průmyslu, i ten petrolejářský v Evropě je tlačen ke snižování emisí a plnění klimatických cílů. Jedním z řešení je HVO, anglická zkratka pro hydrogenovaný rostlinný olej. Jde o syntetické palivo nahrazující naftu, k jehož výrobě se používají rostlinné oleje nebo živočišné tuky, vč. odpadních fritovacích olejů.
Stoprocentní HVO neobsahuje síru, kyslík ani aromatické uhlovodíky a je udržitelnou a ekologickou alternativou. Proces jeho výroby zahrnuje hydrogenaci tuků nebo olejů, při níž se do vstupní suroviny přidává vodík. Poté se ze suroviny odstraní kyslík, čímž olej získá specifické normy pro paliva. Výsledkem je palivo s podobnými chemickými vlastnostmi jako fosilní nafta.
HVO tedy obsahuje stejné uhlovodíky jako standardní motorová nafta, ovšem má lepší spalovací vlastnosti díky vysokému cetanovému číslu (70 jednotek). Běžná nafta má standardně cetanové číslo 50. HVO lze s naftou míchat v libovolném poměru.
Jeho výhodou jsou podle Václava Louly, mluvčího České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO), vysoká oxidační stabilita, vynikající nízkoteplotní vlastnosti nebo dlouhá doba skladovatelnosti.
„Zatímco naftu s biosložkou můžete skladovat maximálně tři měsíce, protože biosložka má tendenci stárnout, polymerizovat, tohle můžeme skladovat neomezenou dobu,“ vysvětlil pro Epoch Times a dodal, že HVO mohou tankovat všichni majitelé dieselových vozidel, kteří mají na víčku nádrže symbol XTL (X to Liquid). „Všechna vozidla splňující normu EURO 6 by měla být kompatibilní s HVO,“ řekl Loula.
Ekologičtější, ale dražší
Hlavní výhodou z hlediska legislativního a ekologického jsou však nižší emise, a to až o 90 %. „Protože máme za úkol snižovat emise CO2 zvyšováním podílu obnovitelných zdrojů, saháme k tomuto nástroji,“ vysvětlil Loula.
Podle našeho předního znalce motorů profesora Jana Macka z ČVUT je samotný rostlinný olej považován za bezemisní. 10 % emisí, které se uvádí, pochází z procesu zpracování.
Samotný HVO považuje za vysoce kvalitní palivo. „Má lepší cetanové číslo, méně kouří, protože je kyslíkaté a prostě po všech stránkách je lepší,“ uvedl.
Některé společnosti již dnes HVO do nafty přidávají v poměru 10–30 %, ale nyní je na trhu i stoprocentní HVO. Stojany s tímto palivem najdete v Česku už na 25 čerpacích stanicích, z toho necelá dvacítka z nich spadá pod velké společnosti. ČAPPO plánuje jejich síť postupně rozšiřovat.
Nevýhodou je však cena paliva. HVO je podle mluvčího petrolejářů dražší asi o 5 korun na litr.
Evropské sdružení petrolejářských firem FuelsEurope věří, že díky nízké uhlíkové stopě by HVO mohlo sloužit jako náhrada klasické nafty z ropy a vést tak k zachování dieselových motorů, minimálně dočasně. Zachována by mohla být i současná infrastruktura čerpacích stanic, jen by se vyměnilo palivo.
Evropská komise po tlaku Německa změnila v roce 2023 svůj postoj k syntetických palivům (e-palivům) a je ochotna svolit k jejich použití i po zákazu spalovacích motorů, pokud se budou vyrábět za použití „zeleného“ vodíku, tedy vodíku získaného prostřednictvím obnovitelných zdrojů.
Ostatní členské země včetně ČR nyní tlačí na další revizi klimatických plánů s cílem. Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) pronesl 14. dubna při prezentaci obnovitelných paliv: „Na evropské úrovni … prosazujeme zásadně větší volnost v plnění emisních cílů, skutečnou technologickou neutralitu, zrušení zákazu spalovacích motorů po roce 2035 a řadu dalších kroků, které povedou k zachování dostupnosti evropských vozidel a pracovních míst v autoprůmyslu.“
Kde ho vzít dost?
Podle Louly k uhlíkově neutralitě v roce 2050 směřují i jiné cesty než jen elektrifikace vozidel. Kromě syntetických paliv to může být, vodík nebo LNG a CNG doplněný o biometan, přičemž všechny technologie mohou existovat vedle sebe. Navíc v leteckém průmyslu není elektromobilita řešením.
Syntetická paliva jsou podle něj momentálně v lepší pozici než vyzdvihovaný vodík, co se týče ekonomické a technologické stránky.
Prof. Macek vidí problém v dostupnosti. V západní Evropě vyrábí HVO několik států, ale jen v omezeném množství. Plošné nahrazení ropné nafty je v současnosti nemyslitelné. Navíc se často používá levný palmový olej, kterého je sice velké množství, ale Evropská unie vydala zákaz dovážet palmový olej z míst, která byla po prosinci 2020 vykácena. Zákaz začne platit koncem letošního roku.
Ve světě sice existují i jiné alternativy, např. v Africe roste jedovatý dávivec černý, z něhož se získává olej na biopalivo, poznamenal prof. Macek, ale stejně neexistují dostatečné zpracovatelské kapacity, které by poptávku po naftě pokryly.
