Komentář
Nedávná zpráva, kterou zveřejnil americký ministr energetiky Chris Wright o klimatických dopadech emisí skleníkových plynů (GHG) ve Spojených státech, vyvolala v oblasti klimatických věd značný rozruch. V titulcích se objevují slova jako „rozhořčení“, „odpor“ a „kritika“.
Aby bylo možné lépe zhodnotit celkový názor na tuto zprávu, položili dva novináři Associated Press (AP) členům výboru pro klimatickou vědu otázku, zda podle nich zpráva přesně odráží současný „hlavní proud klimatické vědy“.
Odpověď na tuto otázku závisí na tom, jak je „hlavní proud klimatické vědy“ definován. Pokud je definován jako převážná část pojednání o klimatu v časopisech Science a Nature, pak se zpráva ministerstva energetiky (DOE) od tohoto proudu jednoznačně odchyluje, neboť oba časopisy byly prokazatelně silně zaujaté ve prospěch alarmistických klimatických narativů. Ministr Wright však poskytl veřejnosti cennou službu tím, že „hlavnímu proudu klimatické vědy“ oponuje skutečnými vědeckými důkazy.
Například média často tvrdí, že extrémní projevy počasí všeho druhu se v důsledku emisí skleníkových plynů (GHG) a změny klimatu zhoršují, zatímco zpráva DOE odkazuje na řadu odborných hodnocení Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), která dokazují, že většina extrémních povětrnostních jevů ve Spojených státech nevykazuje dlouhodobý trend a že tvrzení o zvýšené frekvenci nebo intenzitě hurikánů, tornád, povodní a sucha nejsou podložena historickými daty.
Nicméně tam, kde jsou zjištění IPCC nekonzistentní, zpráva DOE prokazuje hodnověrnost tím, že na to upozorní. To se ukázalo například v šesté hodnotící zprávě této organizace, která se v hodnocení role antropogenního oteplování mezi jednotlivými kapitolami rozchází.
Hodnota zprávy DOE spočívá v jejím celistvém přístupu k antropogenním emisím oxidu uhličitého (CO2) a dalších skleníkových plynů a k jejich vlivu na klima země, extrémní jevy počasí a obecně přijímané ukazatele společenské prosperity.
V úvodních kapitolách, které se zabývají antropogenním CO2, je správně uvedeno, že jeho koncentrace dosahuje přibližně 430 ppm [částic na milion] a ročně roste asi o 2 ppm. Zpráva otevřeně uznává roli CO2 jako skleníkového plynu, který ovlivňuje energetickou bilanci Země a otepluje planetu, zároveň však dokumentuje rozsáhlý výzkum, jenž potvrzuje čistý přínos vyšší koncentrace CO2 v atmosféře pro zemědělství.
Zpráva se také významně odchyluje od toho, co by se dalo považovat za „hlavní proud pohledu na klimatologii“, když nazývá budoucí scénář emisí tzv. Reprezentativního směru vývoje koncentrací (Representative Concentration Pathway, RCP) 8.5 tím, čím skutečně je: scénářem nepravděpodobným a nerealistickým. RCP 8.5 byl vytvořen jako nejhorší možný scénář, avšak jeho nadužívání coby „business as usual“ varianty s extrémními dopady změny klimatu vedlo k řadě zavádějících studií a mediálních výstupů.
Dalším přínosným aspektem zprávy amerického ministerstva energetiky je, že veřejnosti přináší fakta o klimatické vědě. Konkrétně poukazuje na chybnost tvrzení těch, kteří se odvolávají na procesní uvažování a jednoduché termodynamické argumenty, aby dokázali, že oteplování zhoršuje extrémní projevy počasí. Protože klima je statistickou vlastností počasí v horizontu desetiletí, už ze samotné definice není možné přisuzovat jednotlivé události změně klimatu.
Reportéři AP se členů klimatické komunity také ptali, zda považují zprávu DOE za zaujatou. Celý dokument se však drží dat, a to platí zejména pro jeho otevřené zacházení s projekcemi změny klimatu.
Autoři například podrobně popisují, jak předpoklady při parametrizaci jemnoúrovňových procesů jasně odhalují značnou subjektivitu a inherentní nejistotu klimatických modelů. Takové podrobnosti umožňují přesně charakterizovat výkon klimatických modelů. Modely se nejen liší ve svých prognózách do budoucna, ale také nejsou schopny přesně replikovat nedávnou minulost. Uvědomění si těchto nedostatků je nezbytné, pokud mají být tyto nástroje účinně využívány při tvorbě veřejných politik.
Dalším důkazem nezaujatosti zprávy DOE je její zkoumání přírodních, neantropogenních vlivů a proměnlivosti. „Hlavní proud klimatické vědy“ má tendenci vnímat změnu klimatu jako přímý důsledek pouze antropogenních emisí skleníkových plynů. Zpráva DOE však dokládá komplexní pochopení systému Země tím, že zahrnuje vliv slunečního záření na klima, extrémní jevy klimatu, k nimž došlo ještě před zavedením antropogenních skleníkových plynů do atmosféry, a také neschopnost většiny klimatických modelů přesně reprezentovat klimatické oscilace trvající více dekád, jako jsou Atlantická multidekádová oscilace (AMO), Pacifická dekádová oscilace (PDO) a El Niño–jižní oscilace (ENSO).
Pokud jde o vzestupné trendy škod z extrémních povětrnostních a klimatických jevů, zpráva DOE správně hodnotí, že hlavními faktory byly růst populace a hospodářský rozvoj v USA, zatímco technologický pokrok a zlepšení infrastruktury vedly k dramatickému snížení úmrtnosti.
Dalším nestranným prvkem zprávy je hodnocení relativně malých ekonomických dopadů změny klimatu, které přiznává i IPCC (Mezinárodní panel OSN pro změnu klimatu). Autoři navíc upozorňují na zaujatost konceptu sociálních nákladů uhlíku, který nebere v úvahu soukromé marginální přínosy pro spotřebitele a společnost vyplývající z dostupnosti fosilních paliv. Ochota veřejnosti platit za všechny druhy paliv dokládá jejich hodnotu pro společnost díky spolehlivé a hojné fosilní energii.
Nakonec, v ostrém kontrastu s „hlavním proudem klimatické vědy“, je zpráva DOE nestranná ve svém objektivním hodnocení nákladů, účinnosti a vedlejších dopadů jakýchkoli „klimatických opatření“ s ohledem na potřeby země týkající se spolehlivé a cenově dostupné energie. Základní fyzika globálního uhlíkového cyklu totiž určuje, že i kdyby emise ustaly zítra, trvalo by desítky let, než by došlo k významnému poklesu koncentrace CO2 v atmosféře, a tím i vlivů člověka na klima. Autoři tedy správně uzavírají, že i drastická místní opatření ke snížení emisí skleníkových plynů budou mít zanedbatelné účinky, takže označovat jednostranné snížení emisí v USA za „boj proti změně klimatu“ je vážným nepochopením rozsahu problému.
Příliš dlouho byla veřejnosti vnucována nereálná představa, že změna klimatu je existenční hrozbou, kterou lze vyřešit pouze drastickým omezením používání fosilních paliv. Ministr Wright to konečně řekl správně – a je načase, aby Spojené státy podpořily nestrannou a objektivní klimatickou vědu.
Zdroj: RealClearWire
Názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
