Komentář
Zatímco mnohé titulky oslavují nedávné rozhodnutí Itálie zakázat solární panely na zemědělské půdě, jiní si stále kladou otázku: Nemohly by solární panely ve skutečnosti regenerativní farmy podpořit? Vždyť jsme už viděli systémy, které kombinují pastvu ovcí pod solárními panely, které byly ukotvené na zemi.
Buďme ale upřímní – solární panely nejsou všelékem a k „řešení“ čehokoli máme s dnešními verzemi alternativní energie hodně daleko.
Žiji ve středním Texasu, kde mají venkovské okresy jen málo regulací – což je upřímně jeden z důvodů, proč jsem se sem přestěhovala. Ale i tady, kde nezávislost sahá hluboko, sleduji tichý zábor krajiny. Solární farmy vyrůstají na kvalitní zemědělské půdě – ne ve spolupráci se zvířaty, ne jako součást rozmanitosti, ale tak, že zcela nahrazují produkci potravin. To není pokrok – to je regrese přestrojená za pokrok.
Kdokoli, kdo sleduje mou práci, ví, že považuji lokální potravinové řetězce za otázku národní bezpečnosti. Měli bychom k farmám přistupovat jako k infrastruktuře – jsou přeci stejně důležité jako mosty, silnice nebo elektrické vedení. Místo toho sledujeme, jak se prvotřídní půda pokrývá kovem a sklem, jak vznikají tepelné ostrovy, jak mizí divoká zvěř – a to všechno bez jakéhokoli přínosu pro výživu našich lidí.
A je to ještě horší. Samotné panely jsou sice pasivní, ale proces instalace takový rozhodně není. Aby se během výstavby snížilo víření prachu, firmy používají chemické prostředky k potlačení prašnosti – mnohé z nich přitom kontaminují právě tu půdu a vodu, kterou mají údajně chránit. Některé běžně používané přípravky obsahují chlorid hořečnatý a chlorid vápenatý, které mohou prosakovat do okolních rybníků a zvyšovat kontaminaci vody, čímž ji činí toxickou pro ryby, rostliny i hospodářská zvířata.
Environmentální a etické problémy ale nekončí jen u využívání půdy. Výroba solárních panelů má svou vysokou cenu, kterou je dětská práce v konžských dolech na kobalt, ničivá těžba lithia a toxický odpad z procesů zpracování vzácných zemin. Velká část montáže panelů probíhá v Číně, často v nedůstojných a vykořisťovatelských podmínkách, přičemž nucená práce je v některých provinciích stále problémem.
Samotný dodavatelský řetězec, na kterém stojí hnutí za zelenou energii, je propleten s lidským utrpením a ekologickou devastací. Jak může být etické nebo udržitelné přesouvat tuto zátěž jinam pod záminkou pokroku?
Mezi skupiny, které jsou v Číně s nucenou prací nejčastěji spojovány, patří duchovní hnutí Falun Gong a ujgurská muslimská menšina žijící převážně v Xinjiangu. Tyto skupiny a další menšiny jsou zadržovány v hromadných internačních táborech pod záminkou „převýchovy“ a převáděny do státem řízených pracovních programů. Mnozí jsou nuceni pracovat v továrnách napojených na globální solární dodavatelský řetězec, zejména při výrobě polysilikonu – materiálu, z něhož se vyrábí většina solárních panelů. Tyto výrobky se pak často dostávají na mezinárodní trhy, včetně Spojených států.
Také migrující dělníci z venkova a dokonce i vězni v Číně jsou vystaveni nucené práci – v bídných podmínkách, s nevyplacenou mzdou a s minimální transparentností.
Je čas si položit otázku: Pokud vaše čistá energie závisí na dětských hornících a nucených pracích, je opravdu tak čistá?
Osobně znám rančery, kteří už nemohou nechat svůj dobytek pít z rybníků – nebo „nádrží“, jak jim říkáme v Texasu – protože tyto zdroje vody jsou nyní kontaminované. Rodiny, které si na venkově postavily své vysněné domovy, jsou teď obklopeny solárními panely a zamořeny chemickým spadem. Co je na tom zeleného?
Nejde o ojedinělý případ. Zprávy z celých Spojených států vyprávějí stejný příběh: otrávený dobytek, zničené ekosystémy, vyschlé potoky a ztracené živobytí. Ironií je, že tato takzvaná zelená revoluce aktivně ničí právě tu půdu a vodu, které jsou nezbytné k udržení života.
Takto má vypadat environmentální pokrok? Je to opravdu to nejlepší, co dokážeme?
Solární panely mají omezenou životnost. Biodiverzní ekosystémy ne. Větrné turbíny se opotřebují. Zdravá, odolná půda se rok od roku buduje – pokud se o ni staráme. Řešení klimatických změn, degradace půdy a potravinové nejistoty nespočívá v dalších panelech – ale v dalších rostlinách, zvířatech a biologii.
Takto to funguje: rostliny odebírají uhlík z atmosféry a přeměňují ho na sacharidy, které živí půdní mikrobiom; zvířata přispívají k mikrobiálnímu životu prostřednictvím moči, hnoje a slin. Když se zvířata denně přesouvají – napodobujíce tlak predátorů v přírodě – pomáhají prériím, obnovují ornici a navrací vodní cyklus. To není teorie. To je starověká moudrost potvrzená moderní ekologickou vědou.
A přesto regenerativní zemědělství nikdy neudělá z někoho milionáře tak, jako to může udělat solární nebo větrná energie. Proč? Protože není nastaveno pro centralizovaný zisk. Je lokální, pomalé a vztahové. Vyžaduje, aby lidé byli přítomní, propojení a pokorní vůči přírodě – ne aby se ji snažili přelstít.
Zelená energie v současné podobě je podvodem s katastrofálními následky. Prodává nám vizi vykoupení – odčinění hříchu toho, že jsme lidé. Ale pravda je taková: problémem není, že jsme lidé; problémem je, že jsme zapomněli na své místo v přírodním řádu.
Chceme-li mluvit o klimatu a využívání půdy a pokud nám záleží na skutečné odolnosti, musíme přestat dotovat iluze a začít investovat do reality. Solární farmy nás nekrmí – regenerativní farmy ano.
A když ve jménu pokroku otrávíte rybníky a dobytek, neprokazujete tím svou ctnost, ale svou zaslepenost.
Názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
