Zaměřením na to podstatné žije spisovatel Joshua Becker život v souladu se svými hodnotami.
Když s ním mluvíte, Joshua Becker vyzařuje klid a pozitivní energii. Možná je to přirozený důsledek života, v němž odstranil zbytečné rušivé vlivy a soustředil se na to, co má smysl. Podle něj právě to vystihuje podstatu minimalismu.
Becker píše a přednáší o minimalismu už 15 let a stal se inspirací rostoucího hnutí, které vybízí lidi, aby se zbavovali přebytečných věcí a uvolnili tak čas, prostor i duševní kapacitu pro to, co je skutečně důležité. Minimalismus pro něj není jen o zjednodušení majetku nebo lepším hospodaření s časem – je to umění dobrého života a dávání přednosti tomu, co má trvalý a hluboký význam. V Beckerově případě jde o víru, rodinu a práci. Jeho práce spočívá v pomoci ostatním vymanit se z konzumní pasti, která pohlcuje výplaty, plní skříně a zatemňuje mysl.
Cesta Joshuovy rodiny k minimalismu začala na předměstí ve Vermontu, když vyklízel garáž plnou věcí, které ji ucpávaly. Jeho manželka mezitím čistila koupelny a jejich pětiletý syn si sám hrál na dvorku.
Becker se dal do řeči se sousedem, který mu řekl: „Možná nemusíš vlastnit všechny tyhle věci.“ Becker si uvědomil, že má pravdu – den mu utíkal, aniž by trávil čas se synem, protože musel spravovat věci, které možná ani nepotřeboval. S rodinou začali postupně vyklízet, recyklovat a darovat přebytečný majetek – a už se k předchozímu životu nevrátili.
Dnes Becker žije ve Phoenixu v Arizoně. Stále vede svůj populární blog „Becoming Minimalist“, („Cesta k minimalismu“) přednáší o minimalismu a pracuje na další knize (dosud vydal pět titulů, například Things That Matter: Overcoming Distraction to Pursue a More Meaningful Life – Důležité věci: Jak překonat rozptýlení a usilovat o smysluplnější život, a šestá je na cestě). Především ale dál sklízí plody bohatšího života díky tomu, že vlastní méně a žije záměrně – společně se svou manželkou a dvěma dětmi.
Posadili jsme se s Beckerem k rozhovoru o rodině, technologiích a o tom, co je v životě skutečně důležité.
American Essence: Kromě prvního prozření při vyklízení garáže – zažil jste ještě nějaké další „aha“ momenty na cestě k minimalismu nebo při pomoci druhým?
Joshua Becker: Jako první mě napadá vůbec první rozhovor, který jsem měl s někým poté, co jsme se rozhodli stát se minimalisty. Byl jsem na večeři a naproti mně u stolu seděla paní jménem Liz. Zmínil jsem svůj příběh o minimalismu a ona řekla: „To zní jako něco, co bych měla udělat také.“ Tehdy mi došlo, že v tom nejsem sám a že i jiní lidé cítí tíhu přílišného vlastnictví a nadbytku.
AE: Jaké otázky se vám zdají nejzásadnější a nejvíc proměňující – pro vás samotného nebo pro ostatní?
Becker: Mám tři otázky. První dvě se týkají každého dne. Na konci dne se ptám: „Žil jsem dnes naplno?“ A druhá: „Žil jsem dnes s čistými úmysly?“ Třetí otázka je obecnější. Naučil jsem se ji od muže jménem Charlie Gilkey, který ji položil na jednom semináři: „Kdybyste dnes zemřel, co je ta jedna věc, jejíž nesplnění byste nejvíc litoval?“
AE: Máte každodenní rituál, který nikdy nevynecháte, ať jste jakkoli zaneprázdněný?
Becker: Čtení Bible, modlitba a chvíle ticha – to je ranní návyk, který praktikuji každý den a považuji ho za vůbec nejdůležitější, ať se děje cokoli jiného. Dva další jsou cvičení a zdravá strava. Napsal jsem kdysi článek, kde jsem uvedl: „Pokud tyto tři návyky dodržuji pravidelně, znamená to, že život jde dobře.“
AE: Vidíte spojitost mezi filozofií minimalismu a těmito činnostmi?
Becker: Ano, velmi přímou. Jednak – méně věcí uvolňuje čas a energii na ty ostatní věci. Ale ještě důležitější je, že záměrnost v jedné oblasti života vede k záměrnosti i v jiných oblastech. Začal jsem se ptát: „Proč mám všechny ty věci, které nepotřebuji, a proč neustále kupuji další, které nepotřebuji? Kde v mém životě je ta nezáměrnost?“ Jakmile jsem si to uvědomil, začal jsem si všímat i dalších věcí: „Proč jsem tak zaneprázdněný něčím, co není důležité?“
AE: Na co jste si v životě udělal prostor?
Becker: Vždy mě vedou tři priority: víra, rodina a práce. Víra, to je samozřejmé. Rodina – nejen mé děti, ale i širší rodina. A práce – tu jsem si asi nejvíc osvojil od svého dědečka, tu hodnotu práce. Nemyslím si, že práce je něco, čemu bychom se měli vyhýbat, ale spíš něco, v čem bychom měli hledat naplnění a smysl.
AE: Mluvíte o vědeckých poznatcích, že sdílené zážitky přinášejí více radosti než věci. Jaké jsou vaše oblíbené?
Becker: Nedávno jsem zjistil o jedné studii, která ukázala, že když někomu darujete zážitek, vytváří to silnější propojení než fyzický předmět. Výzkumníci uvedli, že i když se toho zážitku s dotyčným sami nezúčastníte, přesto to vytváří silnější propojení.
Pro mě osobně jsou dvě věci nejoblíbenější. Nikdy jsem nelitoval cestování se svými dětmi a vytváření vzpomínek – zvlášť těch spojených s jídlem. Moje děti milují jídlo a rády zkoušejí různé druhy. U každé knihy jsem dělal turné – po západním pobřeží, po východním a pak středozápadní tour. V každém městě jsme našli jeden z nejoblíbenějších podniků k jídlu. A i po deseti letech o těch restauracích pořád mluvíme. Moje žena miluje pláž – a já také. Takže zábavné podniky s dětmi a chvíle na pláži s manželkou patří k nejkrásnějším vzpomínkám.
AE: To dává smysl. Mohlo by se zdát, že zážitek je pomíjivý – rychle zmizí, zatímco velká obrazovka televize vám zůstane, ne navždy, ale na delší dobu. Ale ve skutečnosti je to jinak, protože vzpomínky, rozhovory a vazby, které zážitky přinášejí, zůstávají navždy. To vám televize nedá.
Becker: Přesně tak jsem dřív uvažoval: „Proč jet někam na víkend a strávit tři dny, když si za ty peníze můžu koupit pohovku, kterou budu používat dvanáct let?“ Dokud jsem nezačal zkoumat a neuvědomil si: „Pohovku už mám. Nepotřebuji další ani větší dům s pokojem plným pohovek.“ Pochopil jsem, že peníze se dají využít na zážitky.
Když jsme s manželkou objevili minimalismus, dětem byly dva a pět let. Poprvé jsme místo nákupu věcí použili ušetřené peníze na cestu, asi rok poté, co jsme s tímto procesem začali. Pamatuji si to – jeli jsme do Bostonu. Vzpomínám si na restauraci, kde jsme měli roastbeefové sendviče. Pamatuji si pláž – bylo tam hrozně chladno, ale děti si radostně hrály v písku. To pro nás znamenalo mnohem víc než pohovka. A výzkumy potvrzují, že zážitky přinášejí víc štěstí předem, během i potom.
AE: Zmínil jste, že pomoc druhým je dalším smysluplným posláním. Můžete říct něco o svých projektech a cílech?
Becker: Právě teď píšu knihu, která zatím nese pracovní název Uncluttered Faith (Nezatížená víra) a vyjde v únoru 2026. Je to moje první kniha založená na křesťanské víře. A začal jsem také pořádat odborná školení pro profesionální organizátory a specialisty na vyklízení. Trvalo to patnáct let psaní a pomáhání lidem, než jsem se rozhodl předat dál všechno, co jsem se naučil, aby tyto znalosti neskončily se mnou.
AE: Co byste poradil někomu, kdo by rád zjednodušil svůj život, ale cítí se tím vším zahlcený?
Becker: Skvělým začátkem je zbavování se věcí. Doporučil bych začít s místem v domě, kde trávíte hodně času – ložnice, obývací pokoj, nebo třeba auto, pokud dojíždíte, případně koupelna, kde se chystáte na den. Ne půda, ne sklep, ne garáž. Tyto prostory si úklid možná zaslouží také, ale pokud uděláte pořádek v obýváku, budete si každý večer užívat uklizený obývák. Pokud v ložnici, budete se každé ráno probouzet do uklizené ložnice. Úklid prostoru, kde trávíte hodně času, vám přinese největší efekt a obvykle vás motivuje pokračovat dál i v dalších místnostech.
AE: Jakou radu byste měl pro ty, kteří mají problém držet na uzdě rozptylování obrazovkami?
Becker: Nabídl bych čtyři praktické tipy. Za prvé, podívejte se na svůj denní čas u obrazovky v telefonu – nejen kolik hodin denně, ale i v jakých aplikacích ho trávíte.
Za druhé, zvažte, co vás ten čas stojí. Jestliže jsem 45 minut denně na TikToku, mohl bych za tu dobu přečíst každé dva týdny knihu, nebo strávit hodinu denně se svými dětmi. Čeho se vzdávám kvůli času u obrazovky?
Za třetí, uvědomte si, kdy děláte smysluplnou práci. Statistiky říkají, že návrat od vyrušení k soustředěné práci trvá 23 minut. Když jsem uprostřed smysluplné činnosti, nechci sahat po telefonu, odpovídat na upozornění, kontrolovat Facebook nebo hledat video na YouTube. Zůstaňte v práci, jak dlouho to jen jde, a naučte se tyto okamžiky rozpoznávat.
Čtvrtý tip: vyberte si jednu část dne, kdy telefon prostě odložíte.
AE: Jakou radu byste dal rodičům, aby vychovali děti, které nebaží po materiálních věcech a nejsou závislé na sociálních sítích nebo jiných technologiích?
Becker: Ano, jsou to tři kroky: jdeme dětem příkladem, jdeme jim příkladem a pak jim ještě jednou jdeme příkladem. To je vždycky odpověď: sami to žijeme. Pokud jste v obchodě a vybíráte věci pro sebe, budou je tam chtít i vaše děti. Pokud vám každý den chodí balíček z Amazonu, budou chtít, aby jim chodily balíčky také. Se sociálními médii je to stejné. Když nejsme pořád na telefonu my, nebudou na něm neustále ani naše děti.
Článek byl původně publikován v časopise American Essence.
Máte příběh, o který byste se chtěli podělit? Pište na namety@epochtimes.cz.
–ete–
