Právní expert tvrdí, že bez demokracie a vlády práva zůstane Čína uvězněna v cyklu represe a násilí.
Čínský právník pro lidská práva Zhang Ren, který nyní žije v New Yorku, vykonával právní praxi více než tři desetiletí v Pekingu. Po letech osobní zkušenosti začal otevřeně vystupovat proti čínské komunistické straně (KS Číny) a označil její právní systém za „podvod“.
„Čína potřebuje demokracii a vládu práva,“ řekl Zhang čínskému vydání Epoch Times 18. září.
„Za současného [politického] systému je právo v podstatě podvod.“
Zhang začal studovat práva v roce 1987 na Jihozápadní univerzitě politických věd a práva ve městě Chongqing. Patřil do první generace formálně vzdělaných právníků v Číně po kulturní revoluci (1966–1976).
Tehdejší vůdce KS Číny Mao Ce-tung rozpoutal násilné masové politické hnutí k upevnění své moci a likvidaci tradiční čínské kultury a západních ideálů demokracie a svobody. Úředníci, intelektuálové, profesionálové a další nevinní lidé byli vystavováni veřejnému ponižování a bití. Historici odhadují, že během kulturní revoluce zemřely nepřirozenou smrtí až dva miliony lidí.
Krátce před Zhangovou promocí vypukly v roce 1989 studentské prodemokratické protesty na náměstí Nebeského klidu. Zhang se připojil k demonstracím v Chongqingu a později v Hangzhou, když navštívil svou snoubenku.
Po absolvování dostal nabídku pracovat na prokuratuře provincie Zhejiang, ale odmítl. Zkušenosti z protestů a masakru na náměstí Nebeského klidu ho přivedly k rozhodnutí nepracovat pro instituce napojené na KS Číny. Místo toho se rozhodl pro nezávislou praxi, protože věřil, že tak může hájit obyčejné lidi a usilovat o spravedlnost.
„Pokud právník vnímá práci jen jako způsob, jak vydělat peníze, může rovnou podnikat,“ konstatuje Zhang. „Právník musí nést morální odpovědnost.“
Právní systém naruby
Za poslední tři desetiletí se Zhang věnoval trestnímu, občanskému, správnímu i obchodnímu právu. V posledních letech se specializoval na obhajobu lidských práv, což ho dostalo na černou listinu KS Číny a vedlo k zadržování mzdy a příjmů. Jeho případy ho naučily, že když obyčejní Číňané zpochybní režim, spravedlivý proces neexistuje.
„Ve správních sporech – například při nucených demolicích – jsou postupy a práva zaručená zákonem falešná,“ říká Zhang. „Čím více lidé žalují, tím více nespravedlnosti zažijí.
„Soudní řízení se stává zkouškou [stranických] známostí a peněz. Vláda lidí převládá nad vládou práva.“
Popisuje čínský občanský a trestní zákoník jako „směsici“ západních právních konceptů, ale bez základních práv. I když čínská ústava formálně zaručuje svobodu slova, shromažďování a tisku, tyto svobody ruší restriktivní předpisy.
„Ani jedna žádost o protest není nikdy schválena,“ podotýká.
Pod vedením čínské komunistické strany vykládá ústavu a dohlíží na její prosazování Stálý výbor Všečínského shromáždění lidových zástupců – trvalý zákonodárný orgán, který pouze schvaluje rozhodnutí strany – zatímco Nejvyšší lidový soud, nejvyšší soudní orgán, nemůže přímo rozhodovat o ústavních právech.
Zhang upozorňuje, že na rozdíl od západních demokratických zemí Čína nemá ústavní soud, který by dohlížel na dodržování zákona režimem. Obyčejné soudy také nemohou při rozhodování odkazovat na ústavu, čímž se dokument stává „mrtvým písmenem“, dodává.
Uvedl finanční skandály jako příklad. Při kolapsu čínských platforem peer-to-peer (P2P) půjček ztratili civilní investoři miliardy. Místo ochrany obětí však podle něj úřady KS Číny zabavily majetek a žaloby zamítly.
Nejvyšší lidový soud podle Zhanga v podstatě přepsal zákon, když stanovil, že občanské žaloby nemohou pokračovat, pokud stát zároveň stíhá pachatele trestně. Jinými slovy, režim zabavil veškerý majetek, ale pro civilní investory, kteří utrpěli obrovské ztráty, nezůstala žádná náprava.
Obhajoba praktikujících Falun Gongu
V roce 1999 se Zhang přestěhoval do Pekingu, kde začal obhajovat praktikující Falun Gongu. Falun Gong, známý také jako Falun Dafa, je duchovní disciplína založená na principech pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Poprvé byla v Číně veřejně představena v roce 1992 a rychle si získala oblibu – podle tehdejších oficiálních odhadů se do konce desetiletí cvičení věnovalo nejméně 70 milionů lidí.
V obavách z rostoucí popularity zahájila KS Číny v červenci 1999 brutální kampaň s cílem praxi vymýtit. Od té doby byly miliony lidí vystaveny svévolnému zatýkání, mučení, nuceným pracím, a dokonce nucenému odebírání orgánů.
Když pekingský magistrát právníků tehdy nařídil, aby nepřijímali případy Falun Gongu, Zhang na nich dál pracoval, přestože byl pod policejním dohledem.
Tvrdí, že praktikující Falun Gongu jsou „laskaví a slušní lidé“. Vzpomíná, jak starší praktikující, která kdysi hlídala jeho čtyřletého syna, ho učila morálním hodnotám. Syn se v útlém věku naučil nabídnout své místo v autobuse druhým – na tuto vzpomínku dodnes rád myslí.
Zhang odmítá propagandu KS Číny proti Falun Gongu, včetně incidentu „sebeupálení“ na náměstí Nebeského klidu, který odborníci široce považují za zinscenovanou událost s cílem obrátit veřejnost proti praktikujícím.
„Neexistoval žádný ústavní, právní ani faktický základ pro pronásledování,“ zdůrazňuje Zhang. „Jediným důvodem bylo, že se stranickým vůdcům zdálo, že je jejich autorita ohrožena.“
Označuje pronásledování za „největší nespravedlivý případ v čínských dějinách“ vzhledem k jeho rozsahu a dopadu a poukazuje na státem podporovanou praxi nuceného odebírání orgánů.
„KS Číny navíc vytvořila největší skandál na světě – legalizovala [nucené] transplantace orgánů,“ zmiňuje. „To je zcela neslučitelné s lidskou důstojností a lidskými právy – kořeny leží v pronásledování Falun Gongu.“
Proč nemůže vláda práva v Číně zakořenit
Podle Zhanga spočívá jádro problému v autoritářské vládě čínského komunistického režimu a jeho politickém cíli udržet se u moci za každou cenu, včetně ohýbání zákona podle potřeb režimu.
„KS Číny není režim založený na vládě práva,“ uvádí. „Zákon by měl být společenskou smlouvou mezi různými vrstvami [společnosti]. V Číně je to jen vůle vládnoucí elity.“
Poznamenává, že i když stavební firmy žalují místní úřady kvůli nezaplaceným fakturám, čínské soudy nemají pravomoc vymáhat rozsudky na místních vládách. Proto se správní spory zaměřují spíše na to, aby proces působil legitimně, než na skutečné řešení problémů.
Nakonec je přesvědčen, že bez demokracie a skutečné vlády práva budou budoucí generace Číňanů dál trpět v cyklu represe a násilí.
„Komunistická strana Číny prosazuje násilí – uchopila moc násilím a násilím ji udržuje,“ konstatuje. „Výsledkem je, že společnost nikdy nemůže žít v míru.“
Na zprávě se podílel Li Yuanming.
–ete–
