Mše h moll představuje vrchol a souhrn Bachovy duchovní hudby.
Zde je ryzí radost. Všechno v této hudbě oslavuje krásu stvoření a dobrotu Boha. Sám skladatel podepisoval všechny své rukopisy slovy „Soli Deo Gloria“, tedy „Sláva jedině Bohu“, a toto dílo o tom jasně svědčí. (Poslechněte si)
Má jen něco málo přes čtyři minuty, ale otevírá dveře do nekonečna. V podání Philadelphia Orchestra a sborů Temple University zaznívá Cum Sancto Spiritu, Bachovo zhudebnění závěrečných slov z Gloria v Mši h moll.
Bachův génius
Johann Sebastian Bach (1685–1750) nebyl jen významným skladatelem v dějinách západní hudby, byl jejím vrcholem. Byl to tvůrce, který dokázal vstřebat vše, co před ním vzniklo – všechny interpretační techniky i možnosti tónového systému durové a mollové stupnice – spojil tyto prvky a vytvořil hudební jazyk, který naplnil jak jeho vlastní nesmírně rozsáhlé hudební dílo, tak inspiroval staletí mistrovských kompozic dalších autorů.
Luteránská církev byla pro Bacha hudební oporou. Od roku 1723 až do své smrti o 27 let později působil jako kantor v kostele sv. Tomáše v Lipsku, kde měl na starosti hudbu hned ve čtyřech lipských kostelech. Zároveň vyučoval latinu a hudbu na tamní škole sv. Tomáše.
Navzdory náročnému programu zkomponoval v tomto období přibližně 300 kantát (200 se dochovalo) pro nedělní bohoslužby, desítky instrumentálních skladeb pro studenty i světské publikum a tři velká duchovní vokálně-instrumentální díla: Janovy pašije, Matoušovy pašije a Mši h moll.
Mše h moll
Rozsahem i mistrovstvím představuje Mše h moll souhrn Bachovy duchovní tvorby – a je to poněkud záhadný výkon, uvážíme-li Bachovo luteránství. Řád římskokatolické mše má pět částí, zatímco luteránská církev uznávala pouze první dvě, Kyrie a Gloria.
Tyto dvě části Bach zhudebnil pro sbor a orchestr v roce 1733 po smrti Augusta Silného, kurfiřta saského a svého panovníka. Dílo věnoval jeho synovi a nástupci Fridrichu Augustovi II. Ukázka, kterou slyšíme, je závěrečnou částí této kompozice, někdy označované jako missa brevis neboli krátká mše.
Na sklonku života však Bach – z důvodů, které nikdo dosud nezjistil – zhudebnil i zbývající části: Credo, Sanctus/Benedictus a Agnus Dei. Ty pak spojil s dřívějšími částmi Kyrie a Gloria v úplnou mši, psanou pro mohutné sbory a orchestrální obsazení, která trvá téměř dvě hodiny.
Celý text této části zní: „Cum Sancto Spiritu in gloria Dei Patris. Amen.“ – „S Duchem svatým ve slávě Boha Otce, amen.“ Tato slova uzavírají Gloria, část mše věnovanou chvále Božích skutků.
Naše ukázka navazuje bez přestávky na předchozí část mše, takže v uvedené nahrávce začíná Cum Sancto Spiritu na čase 0:02. V trojdobém vířivém rytmu, ve světlé tónině D dur, předkládá rozšířený pětihlasý sbor SSATB (dva soprány místo obvyklého jednoho) s orchestrem s bohatým zastoupením dechových nástrojů motiv stoupající vzhůru, který se v různých podobách vrací v průběhu celé části. Salvy jasných trumpet uzavírají první oddíl v čase 1:12 a hned poté nastupuje fugové zpracování motivu.
Bach byl největším mistrem fugy v dějinách a zde uplatňuje své vytříbené umění tak, že postupně uvádí jednotlivé hlasy v imitaci, dokud všech pět nesplyne v hypnotizující tkaninu zvuku. V čase 2:44 se rozšířený motiv pouští do závěrečného náporu, finále, které působí zároveň jako začátek něčeho nového.
Jaká kulturní témata byste chtěli, abychom zpracovali? Své tipy nebo připomínky prosím posílejte na adresu namety@epochtimes.cz
–ete–
