Komentář
Vždycky jsem se považoval za „středově liberálního“ člověka, jenže progresivní svazáci mi střed zničili. Prakticky ve všech společenských tématech posledních let jsem nebyl extrémní, jen jsem poukazoval na to, že nic není černobílé. Jenže v černobílé době žádný střed není, a kdo není fanaticky bílý v politické korektnosti, je automaticky černý.
Nepovažoval jsem covid za úplnou chřipku, snažil jsem se být opatrný vůči starším a fanaticky jsem neodmítal vakcíny pro ohrožené skupiny. Ale vadila mi hysterie, totalita, hlouposti a masivní oblbování občanů.
Tak jsem se stal „antivax“.
Jsem pro rovnost žen, ras, lidí jiné orientace a jsem rád, že se společnost dostala až do bodu, kde si každý může žít, jak chce. Nemám vůbec nic proti homosexuálům, lesbám nebo asexuálům, příroda to zná a vždy si s tím nějak poradila. Nemám dokonce ani nic proti tomu, aby vychovávali přirozeně narozené děti, znám pár, kde si dvě lesby pořídily děti se dvěma homosexuály a ty děti se ničím nevymykají ostatním. Řídím se pravidlem žít a nechat žít, ale skutečnost je taková, že většina společnosti žije v klasických rodinách, a to je nutné mít na paměti. Co ale nepotřebuju, jsou Pride pochody, protože už jen provokují a jsou už zbytečné, nepotřebuju vlajky LGBTQ+ na každém kandelábru a budově, politiky, co si z toho dělají agendu, nepotřebuju transvestity jako vychovatelky ve školce, nepotřebuju normy jako DEI, kvóty a jiné kraviny, zásadně odmítám děti na objednávku pro bohaté homopáry i jednotlivce a ano, chci si moct udělat z homosexuálů nebo leseb srandu stejně jako si oni si dělají vtipy z heteráků, a nebýt za to odsuzován..
Tak jsem se stal „LGBTQ+ fob“ a „ultra pravice“.
Snažím se standardně chránit přírodu, nekupuju kraviny, třídím odpad, cesty autem si rozmýšlím, mám rád nové technologie i elektroauta, na městské ježdění bych rád nějaké měl, ale nechci ho rozkazem. Nemám nic proti solárním panelům ani větrníkům, připadá mi to celkem logické, využít energii, která je v pohybu, ale jako všechno to má i negativní dopady, o kterých je nutné mluvit. Nestydím se za to, že existuju, snažím se nějak žít, dopřát svým dětem dobrý život.
Nechci se cítit jak zločinec, když se pojedu podívat někam do tepla nebo lépe pochopit cizí kultury. Odmítám nějaké daně, abych změnil svoje chování, nechci zažívat blackouty, nechci nařízení, s čím smím a nesmím jezdit, ani to, jak si mám postavit dům, a zase odmítám politiky, kteří si z toho udělali program.
Tak jsem se stal „popíračem“.
Je mi jasné, že ve světě okolo Evropy častokrát lidé trpí, jsou chudí a jejich děti umírají. Jako každý člověk znám pocit soucitu a potřeby těmto lidem nějak pomoci. Ale nemíním se stydět za to, žít v bohatší Evropě, a nemyslím si, že řešení je otevřít dveře Evropy všem potřebným nebo povinně přebírat lidi z naprosto jiných kultur, protože ti nám dlouhodobě zničí naši kulturu tak, jako se to stalo už v jiných státech, a odmítám ty, kteří o tom odmítají mluvit.
Tak jsem se stal „rasistou“ a „xenofóbem“.
Jasně, že Rusko vstoupilo vojensky na území jiného státu, a proto je agresor a jako každému normálnímu člověku je mi líto obyčejných Ukrajinců. Ale nemyslím si, že důvody války jsou černobílé, že viník je jen Rusko, že ukrajinská vláda je složená z Mirků Dušínů, že nás společně s jejich spojenci neoblbovala, že její strategie vést do nekonečna válku bez ústupků je správná, a myslím si dokonce, že se bude muset vytvořit nějaká pragmatická společná bezpečnostní architektura i s Ruskem a do budoucna budeme opět kupovat ruské energie, jinak se z problémů nevyhrabeme. A odmítám politiky, kteří to nechtějí vidět.
Tak jsem se stal „proruským kolaborantem“.
A to je ten největší zločin progresivních svazáků, zničili mi můj střed. Nepochybuju, že v táboře voličů bývalé vlády měli středoví lidé problém s extrémy jejich politického tábora. I já mám občas problém s extrémy tábora, do kterého jsem se ta nějak dostal, a někdy je mi těžko vidět, jakou brutální rychlostí se to vychýlené kyvadlo obrací na druhou stranu.
Přesto se budu muset smířit s tím, že další roky se ten střed neobnoví a že extrémy mého tábora jsou cenou za to, že nebudu (alespoň doufám) muset platit zbytečné daně, abych změnil své chování, že budu mít i dál práci, protože firma nezanikne kvůli tisícům zbytečných pravidel, budu moct zaplatit energie a udržet si nějaký životní standard, že si budu moct i nadále zapálit oheň na výletě, že se mé děti nebudou cítit špatně, protože nejsou nebinární, že se ze zbytečné války nestane mnohem širší konflikt nebo – a to je asi jedna z nejzásadnějších věcí – že nepřijdu o svobodu projevu, o možnost o všech těch věcech diskutovat a ukazovat, že nic není černobílé. Protože i když na to rychle zapomínáme, oni nám tu svobodu skutečně chtěli a někteří ještě stále chtějí vzít.
Převzato z autorova facebooku.
Redakčně upraveno. Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
