Tradice, které si dnes spojujeme s vánočním obdobím, se od svátečních oslav v Anglii doby Jane Austenové před 250 lety příliš neliší.
Jen málokterý spisovatel dokázal vykreslit kouzlo domácího života v georgiánské a regentské Anglii tak přesvědčivě jako Jane Austenová. Půvab a radost této útulné, elegantní a zdvořilé společnosti dosahovaly vrcholu právě o Vánocích. U příležitosti 250. výročí narození Jane Austenové, které připadá na 16. prosince, se podívejme na vánoční období její éry a na to, jak se promítá do jejích románů.
Postavy o Vánocích
V románech Jane Austenové mají postavy o Vánocích růžové tváře, náruče plné dárků a jídla a oči zářící slavnostní radostí. Vánoce autorka zmiňuje ve všech svých románech a jedna z jejích nejzapamatovatelnějších scén se odehrává právě v tomto období. V románu Emma přijíždí rodina hlavní hrdinky na svátky na návštěvu a všichni se setkávají s přáteli u vánoční večeře.
Pan Elton – jeden z Emminých obdivovatelů – shrnuje společenský rozměr sezony slovy:
„Je to skutečně výjimečné období pro přátelská setkání. O Vánocích si každý zve své přátele k sobě a lidé si příliš nelámou hlavu ani s tím nejhorším počasím. Jednou jsem uvízl u jednoho přítele celý týden, zasypaný sněhem. Nic nemohlo být příjemnější. Původně jsem měl zůstat jen jednu noc a nemohl jsem odjet dřív, než až za týden.“
Pan Elton si vánoční večírek užije natolik, že se ve skutečnosti napije až příliš a požádá Emmu o ruku – ta ho však v dnes už proslulé komické scéně odmítne.
Podobně v románu Pýcha a předsudek píše slečna Bingleyová Jane Bennetové o obecně slavnostní náladě svátečního období:
„Upřímně doufám, že vaše Vánoce v Hertfordshiru budou oplývat veselím, které toto období obvykle přináší, a že budete mít tolik nápadníků, aby vám nechyběli ti tři, o něž vás připravíme.“
Náhled do svátečního veselí
Pro Jane Austenovou byly vánoční svátky časem bohoslužeb, rodinných setkání, plesů, slavnostních večeří, večírků, obdarovávání i charitativní činnosti. Lidé v georgiánském období dodržovali řadu tradic, které začínaly ještě před Štědrým dnem a končily až dlouho po něm.
Malou předehrou vánočních oslav byla takzvaná „Stir-up Sunday“, poslední neděle před začátkem adventu. V tento den se rodiny scházely, aby připravily vánoční pudink, který musel být uvařen s dostatečným předstihem, aby do 25. prosince správně uzrál.
Oficiální vánoční období však nezačínalo dříve než 6. prosince, na svátek svatého Mikuláše, kdy si rodiny a přátelé vyměňovali dárky. Pozemková šlechta – společenská vrstva, k níž patřila sama Jane Austenová i většina jejích literárních postav – trávila svátky na venkovských sídlech a statcích. Často šlo o čas rodinných shledání: děti z internátních škol se vracely domů a širší rodina se scházela v jednom z honosných domů.
Dne 21. prosince, na tradiční svátek svatého Tomáše apoštola, chodily vdovy, staří lidé a chudí „thomasing“ – obcházeli dům od domu a žádali o peníze nebo jiné dary. Stará dětská říkanka tuto zvyklost popisuje takto:
Vánoce se blíží, husy tloustnou zas,
daruj groš na klobouk starci pro tento čas.
Nemáš-li groš, i půlgroš postačí,
nemáš-li ani ten, Bůh ti požehná, ať se ti daří.
Na Štědrý večer se domy začaly zdobit. Tyto dekorace však ještě nezahrnovaly vánoční stromek, který se v Anglii rozšířil až ve viktoriánském období, kdy veřejnost inspirovala rytina v Illustrated London News z roku 1848 zobrazující královskou rodinu u vánočního stromu.
V georgiánské éře se lidé místo vánočního stromku shromažďovali kolem krbu s praskajícím ohněm, který živil takzvaný Yule log – velké poleno vybrané na Štědrý večer. Bylo ovázáno lískovými proutky a udržovalo se v ohni co nejdéle. Část polena se uchovávala, aby z ní bylo možné zapálit poleno následujícího roku.
Chudé i bohaté rodiny si navíc zdobily obydlí věnci z jehličnanů, břečťanu, cesmíny, hlohu, vavřínu, rozmarýnu, vánočních růží, ovoce, cesmínových bobulí a stuh. Tradiční jmelí se začalo objevovat koncem 18. století.
Na Boží hod vánoční chodili lidé v době Jane Austenové do kostela a poté slavili bohatý vánoční oběd. Na stole se často objevoval krocan, husa, zvěřina nebo dokonce kančí hlava. Stůl mohl zdobit také wassailová mísa naplněná punčem či svařeným vínem a jablky. Pudink připravený na Stir-up Sunday se konečně dostal na stůl, byl poléván brandy a zapálen, čímž ještě umocnil světlo a vzrušení okamžiku. Zpívání koled a hraní společenských her poskytovalo zábavu po celý den.
Jednou z oblíbených her georgiánské doby byla mírně nebezpečná zábava zvaná snapdragon. Mísa plná horké brandy a rozinek se zapálila a hráči se snažili chňapnout po rozinkách v plamenech a sníst je, aniž by se popálili.
Charitativní stránka svátků se znovu připomínala 26. prosince, na svátek svatého Štěpána, kdy bohatší rodiny obdarovávaly své služebnictvo, nájemce a řemeslníky krabicemi s dárky a penězi – odtud název „Boxing Day“, odvozený od dárkových krabic.
Vánoční období neskončilo dříve než 6. ledna, na svátek Tří králů, podle něhož je pojmenována Shakespearova hra Večer tříkrálový. Oslavy tehdy vrcholily ve velkém rozruchu: konaly se maškarní plesy, hry a bujaré veselice, které mohly být velmi hlučné.
Veškeré to veselí lidi samozřejmě vyčerpalo. V dopise sestře z roku 1807, napsaném po skončení vánoční sezony, zní Jane Austenová unaveně: „Zůstanu ponechána pohodlnému nakládání se svým časem, klidu mysli bez muk rýžových pudinků a jablečných knedlíků a nejspíš budu litovat, že jsem nevynaložila více úsilí, abych je všechny potěšila.“
Navzdory této poznámce se radost vánočního období v klíčových momentech románů Jane Austenové jasně odráží. Ukazuje nám, jak svátky vypadaly pro lidi regentské doby, a otevírá okno nejen do tehdejší společnosti, ale i do autorčina díla.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury byste se chtěli věnovat? Své nápady nebo zpětnou vazbu nám prosím posílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
