V první části dvoudílné série se hrdinka Jane Austenové učí, co znamená být přítelkyní Harriet Smithové.
Ve svém románu Emma si Jane Austenová předsevzala vytvořit postavu, kterou nebude mít rád nikdo kromě ní samotné. Emma Woodhouseová má mnoho zřetelných nedostatků. Přestože je postava marnivá a román nepodává ideální příklad přátelství, Emma zůstává jednou z nejoblíbenějších hrdinek Austenové. Je to proto, že má pokoru upřímně si přiznat své chyby a dokáže se rychle kát.
Ačkoli je Emma obvykle považována především za milostný román, ve svém jádru je zkoumáním podstaty přátelství. Přátelství Emmy s Harriet Smithovou, se všemi jeho nedostatky, se nakonec stává základem Emmina osobnostního růstu. A to navzdory Emmině přesvědčení, že přínos tohoto přátelství bude téměř výhradně na straně Harriet.
Druhy přátelství
V díle Etika Nikomachova rozlišuje Aristotelés tři druhy přátelství: přátelství z potěšení, přátelství z užitku a ctnostné neboli dokonalé přátelství. První dva druhy nevznikají ze skutečného zájmu o dobro druhého, ale proto, že druhá osoba může poskytnout nějaké žádané dobro. Aristotelés píše:
„Ti, kteří se milují pro užitek, se nemilují pro sebe samé, ale na základě dobra, jež od sebe navzájem získávají. Stejně tak ti, kdo milují kvůli potěšení; nemilují lidi bystré pro jejich charakter, ale protože je jejich společnost příjemná.“ (volný překlad)
Ti, kdo hledají přátelství z užitku, hledají dobro od druhého člověka, a ti, kdo hledají přátelství z potěšení, hledají jen to, co je na druhém příjemné. Ani jeden druh lidí nemiluje druhého pro něj samotného.
Aristotelés pokračuje: „Tato přátelství jsou tedy jimi pouze nahodile; neboť tu milovaná osoba jest milována nikoli z toho důvodu, že jest taková, jaká jest, nýbrž že jest užitečná neb příjemná.“ (kniha VIII, 3).
Jakmile toto dobro či potěšení přestane být poskytováno, přátelství se rozpadá.
Naopak dokonalé přátelství existuje mezi těmi, kdo jsou si podobní v ctnosti. Přejí si blaho toho druhého čistě pro jeho dobro, nikoli z postranních pohnutek. I když přání po takovém přátelství může vzniknout rychle, podle Aristotela samotné přátelství vyžaduje čas a vzájemné poznání, protože vyžaduje hlubší seznámení s charakterem druhého. Tento druh přátelství v sobě obsahuje rovnost: oba jsou si přáteli pro sebe samé, nikoli nahodile.
Odlišné společenské postavení
V nerovných přátelstvích, například mezi lidmi různého společenského postavení či věku, není láska vzájemně vyvážená. Ten, kdo stojí výše, by měl být milován více, než sám miluje, a měl by být také užitečnějším z dvojice. Takové je přátelství mezi Emmou a Harriet.
První věta knihy nám říká, že Emma je „pohledná, chytrá a bohatá, se spokojeným domovem a šťastnou povahou“. Její slabinou je „mít až příliš často svou vůli a být trochu příliš spokojená sama se sebou“.
Naproti tomu Harriet je sedmnáctiletá (téměř o čtyři roky mladší než Emma), navštěvovala penzionát a její původ je neznámý. Je krásná a zdvořilá, což ji činí Emmě sympatickou, ale není zvlášť bystrá a obdivuje Emmu i její postavení.
Pod záminkou velkorysosti se Emma rozhodne vytvořit přátelství, aby Harriet prospěla a pozvedla ji ve společnosti: „Všimne si jí; zdokonalí ji; odvede ji od špatných známostí a uvede ji do dobré společnosti; utvoří její názory i způsoby. Bude to zajímavý a jistě velmi laskavý úkol; vysoce přiměřený jejímu postavení, jejímu volnému času a jejím schopnostem.“ (volný překlad)
Z hodnocení ostatních postav čtenář vidí, že ačkoli je Harriet líčena jako výrazně zlepšená po stránce charakteru, Emma vzkvétá díky chvále, kterou sklízí za tento „výsledek“. Potěšení z přátelství pro Emmu spočívá v tom, že její schopnosti a ctnosti jsou zřetelnější, když může vystupovat jako dobrodinec Harriet.
Pan Knightley, vnímaje Emminu vědomost o jejím vlivu na Harriet, praví: „Toužíte po komplimentu, takže vám řeknu, že jste ji zlepšila.“ Když pan Elton Emmu chválí za to, že Harriet tak utvářela a obohatila, Emma odpoví: „Jsem si jista, že mi to přinášelo velké potěšení. Ještě jsem nepotkala povahu opravdově příjemnější.“
Nesprávné dohazování
Emma se rozhodne sehrát roli dohazovačky mezi Harriet a panem Eltonem, o němž se domnívá, že by byl hoden přítelkyně jejího postavení. Přesvědčí Harriet, aby odmítla Roberta Martina. Jako farmář stojí Martin příliš nízko na společenském žebříčku, než aby Emma chtěla mít cokoli společného s někým, kdo je s ním spojen.
Řekne Harriet, že sňatek s Martinem „by pro mě znamenal ztrátu přítelkyně. Nemohla bych navštěvovat paní Robertovou Martinovou z Abbey-Mill Farm.“ Dokonce panu Knightleymu řekne: „Cože! Myslet si, že farmář (a při veškerém jeho rozumu a zásluhách není pan Martin nic víc) je vhodným ženichem pro mou důvěrnou přítelkyni!“
Emma Harriet přiměje přenést svou náklonnost z Roberta Martina na pana Eltona a přesvědčí ji (i samu sebe), že Elton je zamilován do Harriet. Když se však Elton vyzná z lásky k Emmě, Emma musí „zničit všechny naděje, které tak pilně živila – vystoupit v nevděčné roli té upřednostněné – a připustit, že se hrubě mýlila ve všech svých úvahách, pozorováních, přesvědčeních i proroctvích za posledních šest týdnů“.
Harriet však po vyslechnutí zprávy reaguje pokorně a nezištně. Nikoho neobviňuje. Emma je „v tu chvíli skutečně přesvědčena, že Harriet je z těch dvou vznešenější bytost – a že podobat se jí by pro její vlastní dobro a štěstí bylo víc než všechen důvtip a inteligence“. Harriet je tak nadřazená ctností, Emma pak intelektem a společenským postavením.
Nerovné přátelství mezi nimi by se podle všeho zdálo naplňovat Aristotelův požadavek, že nadřazený (Emma) má poskytovat větší užitek, zatímco podřízený (Harriet) má projevovat větší náklonnost. Harriet, uhranutá Emminou „dobrotou“, z tohoto přátelství po společenské stránce více získává.
Rada pana Knightleyho
Pan Knightley, Emmin dlouholetý přítel stejného společenského postavení, však upřesňuje, že nejde o to, že by Harriet byla ctnostnější. „Její charakter závisí na těch, s nimiž se stýká,“ poznamenává. Jak čtenář vidí v průběhu románu, Harriet postrádá pevnost. Důležitost, kterou přikládá postavení a společenské třídě, kolísá podle společnosti, v níž se právě nachází. Když je mezi Martinovými, kladou větší váhu na lásku a ctnost; když je po boku Emmy, stávají se nejvyššími hodnotami společenský status a vzhled.
Lze se přít, zda Harriet skutečně potřebuje Emminu pomoc. Pan Knightley opakovaně vyjadřuje názor, že toto přátelství způsobí více škody než užitku. Harriet plní představami o vlastní kráse a důležitosti, až pro ni nakonec nebude dost dobrý žádný muž.
C. S. Lewis ve Čtyřech láskách uvádí, že mezi patronem a chráněncem existuje druh náklonnosti. Patron, který má „nenasytnou potřebu být potřebný, se uspokojí buď tím, že své objekty udržuje závislé, nebo že jim vymýšlí domnělé potřeby. O to bezohledněji tak jedná, protože se domnívá (v jistém smyslu oprávněně), že jde o lásku dávající, a proto sebe považuje za ‚nezištného‘“.
Emma jedná v domnění, že její motivy jsou nezištné, ale pan Knightley tvrdí, že ať už Harriet získá cokoli, pokud jde o vytříbenost nebo společenské postavení, Emmina pomoc nezvýší její štěstí. A to podle něj nestojí za oběť ostatních hodnot.
C. S. Lewis pokračuje a odkazuje na román Austenové: „Emma zamýšlí, aby Harriet Smithová měla šťastný život; ovšem jen takový šťastný život, jaký jí sama Emma naplánovala.“ Emma není ten typ učitelky, která by toužila po chvíli, kdy žák přeroste její schopnosti nebo přestane její vedení potřebovat.
Jak přátelství postupuje, Austenová ukazuje, že člověk musí nejprve pracovat na vlastním srdci, aby byl připraven přijmout vyšší formy lásky, které se mu nabízejí. I když člověk dostane příležitost navázat ctnostné přátelství nebo přijmout hlubší podobu lásky, nebude schopen ji přijmout ani docenit. Nejprve musí sám růst v ctnosti, dospět k tomu, aby uvažoval o tom, co může nabídnout, nikoli co může získat.
V průběhu románu Emma dostává příležitosti k rovnějším přátelstvím. Jak se učí ze svých chyb v přátelství s Harriet, je lépe připravena přijmout vyšší formy lásky.
Na konci románu je zjevné, že její přátelství s Harriet není tím, co by Aristotelés nazval „ctnostným přátelstvím“. Emmina pokora a ochota přiznat si své chyby však umožňuje, aby jí i nedokonalý vztah pomohl růst v ctnosti. Tento vztah otevírá Emmě oči pro kontrast mezi jejím sobeckým přátelstvím s Harriet a plným přátelstvím mezi rovnými.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury byste chtěli, abychom se věnovali? Pošlete nám své nápady či podněty na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
