Strach je přirozený a nemusí nám bránit v tom, abychom v životě šli dál.
V poslední době jsem mluvil s řadou lidí, kteří se nechali pohltit obavami z nějaké situace ve svém životě – z něčeho, co je stresuje a nutí je nad tím neustále přemýšlet.
Možná je trápí náročná situace, nebo mají pocit, že se jim v životě nedaří tak, jak by mělo. Uvíznou v kruhu obav a stresu a nakonec se jen točí dokola.
„Je to jen strach,“ říkám jim.
Strach, který nás nutí přehnaně přemýšlet, trápit se a chodit v kruzích. Strach, že nejsme dost dobří, že selžeme, že s námi někdo nebude spokojený, že budeme vypadat hloupě – prostě strach.
Nechci strach bagatelizovat ani zlehčovat. Je přirozený – patří k tomu být člověkem. Je v pořádku mít strach a je přirozenou součástí všeho, co je smysluplné nebo náročné.
Takový strach nás ale nemusí zastavit. A právě proto říkám, že je to „jen strach“. Nemá větší váhu, pokud mu ji sami nedáme.
Když si strachu všimneme, můžeme si zároveň všimnout i příběhů, které nám vypráví: Nedělám to dost dobře. Možná bych měl dělat to, co dělají ostatní. Možná mě lidé budou soudit. Možná bych měl skončit.
A můžeme se rozhodnout, že tyto příběhy nebudeme brát příliš vážně. Koneckonců – jsou to jen projevy strachu.
Všímání si strachu a příběhů, které se za ním skrývají, mi pomáhá strach zklidnit.
Jak se vyrovnat se strachem a přehnaným přemýšlením
Můj strach mě často nutí mít pocit, že bych s tou děsivou situací měl něco udělat. Jenže mnohdy vlastně není co řešit. Můžu se pokusit jednat, ale častěji to skončí buď tím, že se nepříjemně vymezím vůči někomu jinému, nebo že se ještě víc zamotám do přehnaného přemýšlení. Ani jedno z toho nepomáhá.
Moje metoda, jak překonat strach
1. Začínám tím, že si strachu a přehnaného přemýšlení všimnu.
2. Zastavím se – vnímám dech a zpomaluji ho.
3. Ujistím sám sebe: Zvládnu to. Nejde o nic zásadního. Dokážu se se situací vypořádat, i když přesně nevím, jak to dopadne. Učím se důvěřovat tomu, že zvládnu cokoli, co přijde.
4. Uvolním napjaté svaly a pokračuji v pomalém dýchání.
5. Pak zaměřím pozornost na něco hezkého v přítomném okamžiku. Na světlo v místnosti, přírodu kolem sebe, příjemnou společnost, něco, co ve mně probudí zvědavost, nebo něco, za co mohu být vděčný.
Tohle jsou některé způsoby, jak se snažím strach postupně zklidňovat a utišovat přehnané přemýšlení. Stále znovu si všímám, dýchám, uklidňuji se, uvolňuji napětí a vracím pozornost k přítomnému okamžiku. Tímto způsobem se přesouvám od bezcílného přemílání myšlenek k tomu, že jsem skutečně tady a teď.
–ete–
