Představivost nás může zavést kamkoli, ale někdy si vybíráme nešťastné cíle.
K mým nejoblíbenějším vzpomínkám na mého dnes již dospělého syna jsou ty, kdy jsem ho pozorovala, jak „létá“ po zahradě, ponořený do příběhů, které nedokázal ani vysvětlit, ani jim uniknout. Potřeboval jen pár rekvizit a měl nekonečné možnosti. Jeho radost byla tak velká, že jsem ho nemohla přerušit ani večeří.
Jak stárneme, naše představivost je stále více svazována gravitací reality, včetně naší minulosti. Místo návštěvy vzdálených kouzelných světů se možná noříme do svých výčitek.
Příliš bujná představivost může někdy vést k ničivé sebekritice, jak upozorňuje psychiatr Jingduan Yang. „Přílišné přemýšlení o problémech může vést k vnitřním konfliktům a zvýšit pocit psychické únavy,“ napsal ve svém článku o pěti způsobech, jak překonat duševní únavu.
Jakožto klasický přemýšlivec dobře znám duševní vyčerpání, které pochází z úvah typu „Kdybych to jen řekla jinak“. Občas mi realita poskytne lekci o tom, jak neužitečné mohou mé myšlenky být.
Před několika měsíci jsem omylem použila špatnou branku, když jsem chtěla vstoupit na dvorek sousedky mého otce. Jakmile mě uviděla přicházet, rozběhla se ke mně a začala křičet. Věděla jsem, že má strach, aby jí neutekl pes. Měla jsem s sebou tašku pro svou dceru, která si hrála na jejím dvorku, ale situace mě úplně zaskočila.
Protože jsem přes její křik nedokázala nic říct, prostě jsem tašku hodila přes plot a rychle se vrátila do otcova domu. Tam jsem si posteskla, jak je sousedka vyšinutá. Můj otec mi připomněl, že laskavost je vždy na místě, a dodal, že její manžel zvažuje pracovní nabídku, která by znamenala zásadní změnu v jejich životě.
Když představivost škodí více, než pomáhá
Okamžitě jsem si uvědomila, že její reakce nesouvisí se mnou, ale s jejími vlastními vnitřními problémy. Přestala jsem se zlobit.
Ne vždy víme, proč se někdo chová určitým způsobem. Často si představujeme nepříjemné důvody, jako že nás dotyčný nemá rád, nebo že má nějakou charakterovou vadu. Existují však mnohem lepší způsoby, jak využít svou představivost v těchto situacích – a tyto způsoby mohou dokonce předejít zbytečným hádkám a dramatům.
Přesně to doporučil odborník na duševní zdraví a autor John Delony, když jsem s ním dělala rozhovor na téma budování vztahů pro lepší zdraví.
Například jsem si mohla sama vytvořit důvody, proč byla sousedka mého otce podrážděná, třeba smrt blízké osoby, finanční krize nebo problémy s dítětem.
Tato strategie je obzvlášť užitečná, například když přítel odmítne pozvání na společenskou událost nebo když člen rodiny neocení gesto smíření, které jste učinili. Delony řekl, že představit si velkorysé vysvětlení předem může snížit riziko, že se budete cítit zraněni.
„Záměrně si vyberte, že si o něčem vytvoříte pozitivní příběh místo negativního. Vy rozhodujete, jaký příběh si vytvoříte,“ řekl. „Jeden příběh vám přinese empatii a klid, zatímco druhý vám přinese problémy se srdcem.“
–ete–
