Udržování vánočních tradic nebo vytváření nových prospívá nejen sváteční atmosféře, ale i vaší psychické pohodě.
Na Štědrý večer připravují Jessica Sowardsová a její manžel pětichodovou večeři, zapalují svíčky u slavnostně prostřeného stolu a mají na devět členů rodiny jediný požadavek – přijít elegantně oblečení.
Tato událost, dnes známá jako „slavnostní vánoční večeře“, přitom nebyla vždy jejich tradicí. Před deseti lety byla rodina Sowardsových zahlcena povinnostmi, které jim braly čas i prostor být spolu. Postupně se naučili říkat některým věcem ne a vytvořit jednu opravdu důležitou tradici, na kterou se mohou všichni těšit. Jak Sowardsová řekla Epoch Times, pomohlo jim to předejít takzvanému „bah humbug syndromu“.
Většina z nás během svátků touží po blízkosti, hlubších vztazích a společných vzpomínkách. Často se ale dostaneme do kolotoče povinností, přehnaného utrácení nebo se potýkáme se změnami v rodinných vztazích – a než se nadějeme, Vánoce i přelom roku ztratí své kouzlo. S trochou vědomého přístupu lze sváteční přejídání a shon nahradit novými, smysluplnými tradicemi, které posilují opravdová spojení a obnovují vánoční atmosféru.
Vánoční duch může podporovat zdraví mozku
Studie publikovaná v časopise The BMJ zjistila, že funkční magnetická rezonance ukazuje u lidí, kteří slaví Vánoce s pozitivními tradicemi, silnější a aktivnější oblasti mozku při pohledu na vánoční motivy než u těch, kteří k těmto svátkům zůstávají neutrální. Aktivnější mozkové oblasti odrážejí fungující neurony, zdravou mozkovou tkáň a vyšší úroveň aktivity – což je důležité pro procesy, jako je myšlení nebo sociální zapojení.
Autoři studie upozorňují, že porozumění neurologickým souvislostem vánočního ducha může být „mocným nástrojem při řešení potíží, jako je bah humbug syndrom“. Nejde sice o skutečnou klinickou diagnózu, ale o označení pro lidi, kteří si s Vánocemi nespojují pozitivní vzpomínky.
Udělejte si sváteční inventuru
Nemějte pocit, že něco musíte dělat jen proto, že se to tak „vždycky dělalo“.
Autorka knih o osobním rozvoji Beth Kemptonová ve své knize Calm Christmas and a Happy New Year píše: „Velká část vánočního stresu pramení buď z toho, že si nedovolíme vyvíjet zděděný příběh Vánoc, nebo ho pod tlakem proměnit v něco, co je v rozporu s tím, čemu hluboko uvnitř věříme. Potřebujeme najít způsob, jak propojit to, na čem záleží nám, s tím, na čem záleží lidem, které milujeme – a zbytek nechat být.“
Sowardsová tuto radu potvrzuje: ke svátkům bychom měli přistupovat stejně jako k vlastnímu životu – udělat si inventuru a položit si otázku, co skutečně chceme.
Když se jejich rodina začala soustředit na důvody, proč Vánoce slaví, a na vytváření tradic, které s těmito hodnotami souzní, vzpomínky se podle jejích slov přirozeně staly hlubšími a krásnějšími.
„Když z Vánoc odstraníte veškerou komercializaci, zůstane to nejlepší,“ říká Sowardsová. „Víra, rodina, kultura, služba druhým a radost.“
„Právě to se nakonec stane páteří toho, čím Vánoce skutečně jsou. Můžeme se k tomu vrátit – ale vyžaduje to naši vědomou snahu.“
7 jednoduchých nápadů, jak znovu probudit vánoční náladu
Pokud chceš vytvořit nový „manuál“ rodinných tradic a dát svátkům svěží nádech, často stačí trocha kreativity a hravosti.
1. Vyrazte na vánoční turné
Trápí tě prázdné hnízdo poté, co děti odešly z domova? Nový plán, jak na Vánoce navštívit dospělé děti a vnoučata, může výrazně zvednout náladu. Jill Savageová, křesťanská koučka, řečnice a autorka knihy Empty Nest, Full Life, se svým manželem Markem každoročně absolvuje „vánoční turné“ po domovech svých dětí.
Tři z jejich dospělých dětí žijí hodinu jízdy autem, takže rodina má nejprve čas rozbalit dárky v klidu se svými dětmi – a teprve poté Savageovi přijedou na zhruba hodinovou návštěvu do každého domu.
„Vnoučata nám ukážou, co dostala, chvíli si spolu pobudeme, nasedneme do auta a jedeme dál. Zůstaneme asi hodinu a pak pokračujeme k dalším,“ řekla Savageová deníku Epoch Times. „Děti si ani nemusí sundávat pyžamo.“
Letos stráví Vánoce s dalším dospělým dítětem, které žije v Austrálii, přesto ale plánují vánoční turné alespoň prostřednictvím videohovorů s ostatními dětmi a vnoučaty.
2. Pomáhejte nebo udělejte na Štědrý den něco nového
Pokud se tvoje životní situace změnila a staré tradice postupně odezněly, hledání nového způsobu, jak se na Štědrý den propojit s ostatními, může pomoci zmírnit pocit osamění i stres.
Pozvi dalšího jednotlivce, pár nebo rodinu, aby se k tobě přidali v nové tradici. Nebo najdi místo, kde můžeš dobrovolničit.
Savageovi například založili novou tradici: setkání s přáteli, kteří jsou také „prázdní hnízdaři“, na povzbudivé vánoční snídani.
3. Proměňte vzpomínky v ozdoby
Whitney Newbyová, maminka, která vzdělává děti doma, a zakladatelka Brighter Day Press, začala malovat speciální ozdoby pro své děti ve věku 1, 3, 5 a 7 let – každá z nich zachycovala jejich oblíbenou knihu z daného roku. Po pěti letech mají doma malý stromeček věnovaný výhradně „knižním ozdobám“.
„Doufám, že je jednou budu malovat i pro svá vnoučata. Stalo se to něčím opravdu výjimečným,“ řekla Newbyová deníku Epoch Times. „Ale člověk nemusí umět malovat, aby něco podobného vytvořil.“
Nabízí i další nápady na ručně vyráběné ozdoby, které zachytí různé vzpomínky – například pomocí dřevěných koleček dostupných v každém hobby obchodě:
- Vytiskněte barevnou kopii oblíbené knihy nebo filmu a pomocí lepidla Mod Podge přeneste obálku na ozdobu; jména a rok lze dopsat permanentním fixem.
- Na ozdobu můžete namalovat nebo nalepit motiv oblíbeného místa, které rodina během roku navštívila.
- Další možností je přenést na ozdobu rodinnou fotografii.
- Můžete také vytvořit ozdobu na památku zesnulého blízkého.
- Na závěr lze na ozdobu napsat oblíbenou vzpomínku.
Další nové tradice mohou vycházet z toho, co má rodina společného. „Každá rodina má jiné zájmy. Pokud třeba miluje vaření, mohou si sestavit jednoduchou rodinnou kuchařku. Pokud rádi chodí do přírody, mohou si každý prosinec zopakovat stejný výlet,“ říká Newbyová.
„Aby tradice vydržela, musí vycházet z toho, co má vaše rodina skutečně ráda.“
4. Darujte tematické dárky
Jeff a Jan Kochovi kupují své dceři Caroline (30 let) každé Vánoce dárek s motivem betléma – zobrazení narození Ježíše ve chlévě – a to už od jejích pěti let.
Někdy jde o celý betlém, jindy je motiv součástí ozdoby, obrazu nebo hrací skříňky. Když byla malá, dostala i plyšovou variantu. Oblíbenou součástí tradice je pro rodiče společná nákupní výprava za tímto výjimečným dárkem.
„To je asi jediná chvíle, kdy jdu dobrovolně nakupovat,“ řekl Jeff Koch deníku Epoch Times. „A baví mě to. Líbí se mi, že je to zaměřené – nesnáším nakupování, když nevím, co hledám.“
Tematické dárky mohou zahrnovat cokoli od knih do osobní knihovny až po poukazy na nový zážitek.
5. Dělejte to, co vám přináší radost
Najdi to, co ti dělá radost – a dopřej si to.
Pro Jan Kochovou to znamená „vyřádit se“ při balení dárků. Nejde o to, kolik utratí za papír a ozdoby, ale o možnost kreativně se vyjádřit. Jejím cílem je, aby každý balíček vypadal jedinečně, slavnostně a výjimečně – i když samotný dárek nestál skoro nic.
Ráda přidává drobnosti: ručně vyráběné mašle, ozdoby, větvičky nebo bobule, aby rozbalování bylo pro obdarovaného zážitkem. Dárkové balení má pro ni i hlubší význam.
„Je to chvíle, kdy si mohu vydechnout a zklidnit se,“ řekla Kochová deníku Epoch Times. „Když všichni usnou, pustím si vánoční hudbu, sednu si na zem ke stromečku a balím. Cítím se blízko Bohu, vnímám, o čem Vánoce skutečně jsou, a všechno ostatní pak působí mnohem radostněji.“
6. Vyrazte na procházku jen tak pro radost
Hannah Knowlesová, třiadvacetiletá terapeutka pracující s dětmi s autismem, popisuje svou oblíbenou sváteční tradici jako večerní procházku, na kterou se po večeři vydává celá širší rodina v malém městě, kde vyrůstala.
„Každý si z toho odnese něco jiného,“ řekla deníku Epoch Times. „Mně osobně pomáhá, když se po tak vydatném jídle trochu projdu – lépe se mi tráví a později se cítím mnohem lépe.“
Ti nejmenší cestou sbírají žaludy nebo vedou skupinu ve zpěvu písniček z filmu Grinch. Starší členové rodiny oceňují, že si rozhýbou klouby. Největší zábavou pro všechny jsou ale vtípky u domu „strýčka Briana“, který leží na trase procházky. Někdy jde o schování ovladače od televize, sundání etiket z plechovek s polévkou, pověšení obrazů vzhůru nohama nebo nalepení pohyblivých očí či třpytivých samolepek úplně na všechno.
„Loni jsme měli plastové pavouky,“ vzpomíná Knowlesová. „Dali jsme je všude – do skříněk, do bochníku chleba, do dózy s kávou.“
Jediný okamžik, kdy strýček Brian zakročil, byl ten, kdy rodina kompletně přerovnala nábytek – tehdy se museli vrátit a dát vše do původního stavu. Přesto zůstávají jeho dveře pro rodinu dál odemčené.
7. Vzpomeňte na blízké, kteří už tu nejsou
Podle Tenneil Registerové, podnikatelky z Iowy a autorky svátečního pracovního sešitu When Joy Takes Courage, může být součástí oslav – nebo samostatným, zvláštním rituálem – i připomínání blízkých, kteří zemřeli. Ve své knize píše: „Vědomě prožité svátky jsou vždy lepší než svátky dokonalé.“
„Naše strategie bývá často jen nějak to přežít v autopilotním režimu,“ řekla deníku Epoch Times. „Čím víc si dovolíme být záměrní a vytvořit prostor pro to, co skutečně cítíme, tím víc si budujeme zdraví a vnitřní klid.“
Mezi její nápady, jak uctít památku zesnulých, patří například:
nechat vyrobit puzzle z fotografie s blízkým a společně jej složit,
vydat se na procházku na místo, které měl rád,
koupit dárky pro někoho v nouzi, kdo je podobného věku nebo vám připomíná zesnulého; organizace jako Armáda spásy pořádají tzv. „stromky andělů“ pro děti, podobné možnosti nabízejí i azylové domy či domovy pro seniory,
zapojit se jako dobrovolník do činnosti, která vám zesnulého připomíná.
Bratr Tenneil Registerové, který byl bez domova a závislý na drogách, zemřel tragicky. Neproběhl žádný pohřeb ani nevznikl hrob, a tak si vytvořila vlastní způsoby, jak na něj vzpomínat. Jedním z nich je dobrovolnická práce v azylovém domě pro lidi bez domova.
„Navazování kontaktu s komunitou, kterou si zvolil – i když pro mě bylo těžké tomu porozumět nebo to přijmout – je způsob, jak ho mohu uctít,“ říká. „Udržuje to vzpomínky blízko a přináší mi to radost, protože když sloužíte druhým a dáváte, radost se dostaví.“
Ať děláte cokoli, buďte přítomní
Nezbytnou součástí každé tradice – nové i staré – je všímavost. Podle Sowardsové je dobré vyhnout se snění o dokonalé verzi nové tradice nebo naopak ulpívání v minulosti a přemítání o tom, co se nepovedlo.
„Právě teď, když je všude chaos, miminko pláče nebo se něco rozbije či vylije, zažíváte jediné možné uspořádání své rodiny, které se už nikdy nebude opakovat,“ říká. „Váš život se odehrává dnes. A pouhá plná přítomnost mění lásku i srdce, které ke stolu přinášíte.“
Na to se letos soustředí zejména rodina Kochových. Jejich vnučka Katie Rose strávila velkou část roku v nemocnici poté, co jí byla v únoru diagnostikována neuroblastoma. Díky intenzivní terapii se jí podařilo znovu rozhýbat nohy a zůstává už jen malý nádor.
„I když to letos není jako obvykle, hezké je, že jsme jeli nakupovat vánoční výzdobu do St. Louis, abychom Katie Rose vyzdobili pokoj,“ poznamenala Kochová. „Má tam světla, stromečky, vánoční hudbu a samozřejmě betlémy. Přísahám, že v té místnosti už byl snad každý z nemocnice a říkal: ‚Slyšeli jsme, že má Katie krásně vyzdobený pokoj. Můžeme se podívat?‘“
–ete–
