Lékaři by podle nového výzkumu měli vyhledávat aterosklerotické pláty a nikoli se spoléhat pouze na rizikové faktory.
Pokud byste si měli představit člověka, kterého čeká první infarkt, pravděpodobně byste si vybavili někoho s vysokou hladinou cholesterolu, kuřáka, obézního jedince a člověka se zvýšenými hladinami krevních lipidů – tedy klasický rizikový profil. Lidé, kteří tomuto popisu odpovídají, však tvoří jen malou část těch, u nichž se infarkt skutečně objeví.
Výzkumníci z nemocniční sítě Mount Sinai zjistili, že mnoho infarktů postihuje osoby, které jsou podle současných lékařských doporučení považovány za nízkorizikové.
„Chtěli jsme pochopit následující: pokud bychom vzali pacienty, kteří přišli s infarktem, a představili si, že je vidíme o dva dny dříve, jak dobře by tyto nástroje fungovaly?“ uvedla pro deník Epoch Times hlavní autorka studie, doktorka Anna Muellerová.
Tato studie, publikovaná v odborném časopise JACC: Advances, ukázala, že 45 až 61 procent pacientů s infarktem by ještě dva dny před jeho proděláním nesplňovalo kritéria pro preventivní léčbu.
„Byli by uklidněni a posláni domů bez medikace nebo dalšího vyšetření,“ doplnila Muellerová.
Většina pacientů s infarktem byla hodnocena jako „nízkoriziková“
Výzkumníci analyzovali údaje 465 pacientů mladších 66 let, kteří neměli známé onemocnění věnčitých tepen, ale prodělali svůj první infarkt v nemocnicích Mount Sinai v New Yorku v období od ledna 2020 do července 2025.
Tým shromáždil podrobné zdravotní informace, včetně demografických údajů, zdravotní anamnézy, hladin cholesterolu, krevního tlaku, kuřáckého statusu a příznaků v době přijetí, jako byla bolest na hrudi nebo dušnost. Následně u každého pacienta vypočítali rizikové skóre tak, jak by vycházelo dva dny před infarktem.
Pacienti byli rozděleni do čtyř rizikových kategorií – nízké, hraniční, střední a vysoké – přičemž k většině infarktů došlo u osob zařazených do nízké a hraniční rizikové skupiny.
Navíc u 60 procent pacientů se typické příznaky infarktu, jako je bolest na hrudi nebo dušnost, objevily až méně než dva dny před samotným infarktem, což je na preventivní zásah zcela pozdě.
Směrnice, které výzkumníci použili k hodnocení rizika infarktu, zahrnovaly skóre aterosklerotického kardiovaskulárního onemocnění (ASCVD) a nástroj PREVENT, které jsou v klinické praxi široce využívány. Skóre ASCVD přehlédlo 45 procent ohrožených pacientů, zatímco PREVENT neidentifikoval 61 procent z nich.
Premium obsah:
Proč současné nástroje často selhávají
„Kardiovaskulární onemocnění je už desítky let hlavní příčinou úmrtí, ale přesto se naše schopnost včas odhalit ohrožené osoby nijak zásadně nezlepšila,“ uvedla Muellerová. „To se nutně musí změnit.“
V současnosti lékaři při pravidelných preventivních prohlídkách vypočítávají pacientům rizikové skóre ASCVD, a to především u lidí ve věku 40 až 75 let bez známého srdečního onemocnění. Toto skóre odhaduje desetileté riziko infarktu nebo mrtvice. Na jeho základě pak lékaři rozhodují, zda zahájit preventivní léčbu, například nasazením léků na snížení cholesterolu.
Studie však ukázala, že nízké rizikové skóre v kombinaci s absencí klasických příznaků, jako je bolest na hrudi nebo dušnost, ještě nezaručuje bezpečí na úrovni jednotlivce.
Muellerová a její kolegové proto tvrdí, že by se lékaři měli přesunout od pouhého vyhledávání symptomatického srdečního onemocnění k včasnému odhalování aterosklerotických plátů v tepnách – přístupu, který by podle nich mohl zachraňovat životy.
Infarkty jsou totiž způsobeny právě pláty. Pokud se plát uvolní ze stěny cévy a zasekne se, zablokuje přívod kyslíku do srdeční tkáně, což vede k infarktu.
„Problém je v tom, že je velmi obtížné předpovědět, kdy plát praskne a zda skutečně způsobí potíže,“ řekl Epoch Times doktor Peter Kowey, kardiolog z Lankenau Institute for Medical Research a profesor medicíny na Sidney Kimmel Medical College při Thomas Jefferson University, který se studie neúčastnil.
Současné screeningové nástroje se na vyhledávání plátů nezaměřují. To by vyžadovalo zobrazovací vyšetření, která nejsou součástí běžného hodnocení rizika.
„Do odhadů rizika vstupuje tolik proměnných, že jsou tyto modely nutně nepřesné,“ uvedl Kowey. „Snažíme se pouze získat přibližnou představu o riziku.“
Kowey v této souvislosti připomněl myšlenku, kterou opakovaně zmiňuje ve své knize „Failure to Treat: How a Broken Healthcare System Puts Patients and Practitioners at Risk“ – totiž že by si pacienti měli vybudovat vztah s dobrým praktickým lékařem, který sleduje odbornou literaturu a dokáže poskytovat kvalitní rady.
Praktický lékař se tak může stát důvěryhodným průvodcem, jenž pacientům pomáhá se rozhodnout, zda je vhodné podstoupit další vyšetření, jaká vyšetření zvolit a jak správně interpretovat jejich výsledky.
Přesto však platí, že ať už se snažíme jakkoli, určitá míra nejistoty tu zůstává vždy.
Sám Kowey je příkladem člověka s rodinnou zátěží kardiovaskulárním onemocněním. Užívá statin a metformin kvůli prediabetu.
„Doufám, že tím své riziko snižuji, ale bohužel tu existuje velká míra nepředvídatelnosti, kterou prostě nejsme schopni plně zvládnout,“ dodal. „Takový je život.“
–ete–
