Komentář
Už odjakživa pozoruji přírodu. Je to součást mé práce farmářky, ale také součást toho, jak chápu svět.
Když jsem psala svou knihu Vyvráceno přírodou („Debunked by Nature“), neustále se vracel jeden motiv. Bůh vetkal do světa přírody moudrost. Pokud přírodě věnujeme pozornost, jsou v ní viditelné jeho vzorce, rytmy a řád. Příroda není nahodilá; je stálá a má svůj záměr. Čím více času trávím prací na poli, tím více si uvědomuji, jak moc se od ní můžeme naučit.
Tento pohled mě vedl k tomu, abych zpochybnila některé kulturní zvyky, které považujeme za nedotknutelné. Jedním z těchto zvyků jsou novoroční předsevzetí. Každý rok lidé začínají leden přísnými dietami, novými cvičebními režimy a dlouhými seznamy cílů osobního zlepšování. Očekává se, že první leden znamená začátek nového já a nového života.
Když se ale podívám na přírodu, nic na tomto načasování nedává smysl.
Když začíná nový rok, máme za sebou teprve 11 dní zimy. Zima není obdobím snažení nebo budování. Zima je obdobím zpomalení. Je časem obrácení se dovnitř, klidu a tepla. Zvířata hibernují nebo omezují činnost. Stromy chrání svou energii a stojí holé a tiché. Semena neklíčí ani nerostou. Odpočívají neviditelně pod povrchem půdy. Zdá se, jako by celý svět zadržoval dech uprostřed chladu a temnoty.
A přesto právě v tomto okamžiku po nás společnost očekává pravý opak. Snažíme se vynutit růst v období stvořeném k odpočinku. Při pohledu prizmatem přírody začne načasování novoročních předsevzetí působit odtrženě od samotného záměru, který Bůh vložil do stvoření.
Kdybychom následovali přírodu namísto kalendáře, naše energie by se začala zvedat na jaře. Na jaře se totiž všechno probouzí. Svět se otepluje. Dny se prodlužují. Tělo se začíná zbavovat přebytečné izolace a tíhy, které měly v zimě svůj účel. Energie je opět k dispozici a motivace je přirozená, nikoli vynucená. Život se začíná pohybovat vzhůru, ven a kupředu.
Dokonce i náš jazyk tuto skutečnost potvrzuje. Anglické slovo „spring“ pro jaro vychází z představy věcí, které „vyrážejí ze země“. Dlouho předtím, než slovo nabylo své dnešní podoby, se toto období ve staré angličtině nazývalo lencten. Lencten znamenalo „prodlužování dnů“ a právě z něj pochází i výraz „lent“ (postní doba).
V těch raných staletích slovo spring vůbec neoznačovalo roční období. Popisovalo čin náhlého vyvstání nebo místo, kde voda vyvěrá ze země. Zhruba ve 14. a 15. století začali lidé používat spring i jako označení sezóny, protože tehdy rostliny „vyrážely“ ze země, hladiny spodní vody se po zimě znovu výrazně zvedaly a slunce se zdánlivě objevovalo výš na obloze, jak se prodlužovalo denní světlo. Toto období se často popisovalo jako „springing time“, a tento výraz se nakonec zkrátil na jediné slovo spring.
Kořen tohoto slova sahá ještě dál – k pragermánskému slovesu springaną, které znamenalo „prudce vyrazit“, „rychle růst“, „skákat“ nebo „vyskočit“. Tento kořen dodnes ožívá v mnoha slovech, která používáme.
Tvorstvo tedy nevyjadřuje obnovu jen svým chováním na jaře – samotný jazyk, kterým mluvíme, ukazuje, že právě toto je období pozvedání, začátků a vznikání. Jaro bývalo lent či lencten, obdobím prodlužujícího se světla. Postupem času se význam posunul, ale skutečnost, kterou vyjadřovalo, zůstala stejná. Obnova patří jaru.
Vyrůstání v Ithace ve státě New York mě naučilo ještě jednu lekci. Zimy tam mohou být dlouhé, s vleklými obdobími šedé oblohy, vlhkého chladu a brzké tmy. U lidí, které jsem znala, byla běžná sezónní deprese. Méně slunečního světla znamenalo pokleslou náladu a méně energie. I když jsem sama ten pocit tíhy nikdy nezažila, viděla jsem, jak ovlivňuje lidi, které miluji. S tímto vědomím mi připadá ještě zvláštnější, že od sebe očekáváme, že během nejtemnějšího a nejvíce introvertního období roku kompletně přestavíme svůj život.
Proto si letos dávat novoroční předsevzetí nebudu. Uctím zimu. Budu odpočívat u ohně, číst si příběhy se svými dětmi, zabalím se do tepla a dovolím klidu, aby konal svou pomalou a neuspěchanou práci. Budu rozjímat, modlit se a nechám toto období být tím, čím bylo stvořeno.
Své závazky přijmu během postní doby, což mi připadá nádherně příhodné, když nyní vím, že lent bývalo kdysi označení pro samotné jaro. Post přichází na konci zimy, když se svět začíná znovu připravovat k pozvednutí. Nabízí posvátné okno pro vyzkoušení nového závazku dost dlouho na to, aby člověk pocítil jeho váhu, a zároveň dost krátce na to, aby rozpoznal, zda zapadá do dlouhodobého rytmu života. Každý rok se během postu vzdám kávy. Loni jsem pila jen syrové mléko a vůbec nejedla. Zatím nevím, co si ode mě tento rok vyžádá, ale věřím, že budu mít jasno, až toto období nastane, protože tehdy vše působí v souladu, nikoli jako něco vynuceného.
Jsem přesvědčena, že když se řídíme přírodou, nacházíme větší klid v našich rozhodnutích a do našeho růstu to vnáší větší lehkost. Bůh stvořil svět s účelem a harmonií. Čím více se přiblížíme tomuto řádu, tím více milosti zakoušíme.
Tak tedy na zimu plnou odpočinku, zamyšlení, tepla a ticha. A až se země probudí a jaro přinese sluneční svit, energii a nový život, pak se probudíme i my.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
