Skara Brae je jedním z nejvýznamnějších archeologických objevů v Evropě, který nám umožňuje nahlédnout do života lidí mladší doby kamenné – neolitu. Tato osada, nacházející se na západním pobřeží ostrova Mainland v Orknejském souostroví ve Skotsku, byla obsazena přibližně od roku 3180 př. n. l. do 2500 př. n. l. a je považována za nejlépe zachovanou neolitickou vesnici v severní Evropě. Je dokonce starší než Stonehenge nebo velké pyramidy v Gíze.
Objev této osady se stal za poněkud náhodných okolností – zimní bouří, která odhalila pozůstatky domů. Je možné, že extrémní podmínky, které hrály klíčovou roli v jejím odhalení, stály v minulosti možná i za jejím opuštěním.
Život v osadě
Skara Brae byla součástí širšího neolitického osídlení Orknejí, kde se rozvíjela pokročilá zemědělská a společenská kultura. Osada se skládala z deseti kamenných domů, propojených chodbičkami, které byly zapuštěny do země a izolovány vrstvami nánosu pro lepší tepelnou izolaci. Obyvatelé, čítající pravděpodobně kolem 50 lidí, se živili chovem dobytka, ovcí a prasat, pěstováním ječmene a lovem ryb i mořských savců. Domy byly vybaveny prostým nábytkem z kamene, včetně postelí, skříní a ohnišť, a dokonce primitivním kanalizačním systémem se splachováním vodou do moře.
Klimatické podmínky hrály v životě osady významnou roli. Kolem roku 2500 př. n. l. došlo k ochlazení a silným dešťovým přívalům. Některé teorie naznačují, že obyvatelé utekli před náhlou bouří, protože mnoho předmětů zůstalo na místě, zatímco jiné hovoří o postupném ústupu kvůli zhoršujícím se zimám a erozi pobřeží.
Zima roku 1850
Objev Skara Brae byl zapříčiněn extrémním počasím. V zimě roku 1850 zasáhla Skotsko silná bouře, která způsobila rozsáhlé škody a vyžádala si přes 200 obětí. V zálivu Skaill na Orknejích bouře odnesla vrstvy zeminy z kopce známého jako Skerrabra, odhalujíc tak obrysy starobylých kamenných domů bez střech.
Místní laird (vlastník půdy, pozn. red.) William Graham Watt ze Skaill House, amatérský geolog, zahájil první vykopávky a objevil čtyři domy s bohatou sbírkou artefaktů. Wattova práce trvala do roku 1868, ale lokalita byla poté opuštěna, dokud ji v roce 1913 nepoškodili a nevykradli neznámí lupiči. Zimní bouře z roku 1924 opět způsobila škody, která donutila archeology se o tento prostor konečně zajímat, než bude příliš pozdě.
Profesionální archeologie začala v roce 1927 pod vedením profesora Vere Gordona Childea z Edinburské univerzity, který provedl systematické vykopávky a zdokumentoval místo. Jeho tým, včetně čtyř studentek, odhalil detaily jako primitivní kanalizaci a nálezy keramiky s rezidui alkoholu.
Další výzkumy v letech 1972–1973 využily radiokarbonové datování, které potvrdilo stáří osady na přes 5000 let. Od roku 1999 je Skara Brae součástí světového dědictví UNESCO a dnes je spravována organizací Historic Environment Scotland.
