Do Třebíče, kde město provádělo rekonstrukci Karlova náměstí a Martinského náměstí, se vydali archeologové z Muzea Vysočiny v Jihlavě ve spolupráci s organizací Archia Brno, z. ú. Zde jejich tým v rámci záchranných archeologických výzkumů v letech 2020 až 2024 objevil tzv. předlokační osídlení pocházející z 12. až 13. století, jehož součástí byly dva dvorce – areály obývané vyšší společenskou vrstvou tehdejší společnosti. Starší dvorec se nacházel přímo na Karlově náměstí, mladší v okolí kostela svatého Martina.
Za tento zdařilý výzkum muzejní archeolog Mgr. Aleš Hoch, Ph.D. převzal prestižní ocenění Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro 2025 v kategorii Objev, nález roku. Ocenění bylo uděleno za oba záchranné archeologické výzkumy, které probíhaly v historickém centru města Třebíč. Část nálezů je již vystavena v expozici na třebíčském zámku, v městské věži či zpracována do podoby populárně-naučné knihy.
Aleši Hochovi, vedoucímu archeologického týmu, jsme položili několik otázek.
Jak vznikla motivace jít bádat do Třebíče?
Motivace byla jednoduchá. Město se rozhodlo provést rozsáhlou rekonstrukci historického jádra. A zákon mu ukládá, že u toho má být záchranný archeologický výzkum.
Měli jste nějaké tušení, že by v Třebíči bylo něco zajímavého k objevení?
Doufali jsme, ale zejména na ploše Karlova náměstí žádný větší profesionálně vedený výzkum nikdy neproběhl, měli jsme k dispozici jen neúplné indicie. O něco lepší byla informovanost v případě menšího Martinského náměstí, ale i tam jsme rozhodně netušili, že to bude až tak zajímavé.
Jsou nějaká rizika při výzkumu, když takhle začnete bádat archeologicky? Jsou to běžná rizika práce na stavbách, v zahloubených prostorech?
Ano, jsou tam běžná rizika, ale když dodržujete bezpečnostní pravidla stavby, tak by se vám nemělo nic stát. Samozřejmě nějaké riziko závalu a podobně ve větších hloubkách vždycky je, ale správné dodržování pravidel to minimalizuje.
Jakých nálezů si nejvíc ceníte vy?
Ceníme si všech, ale pokud mám něco konkrétního vyzdvihnout, tak jsou to právě ty objevy, za které jsme byli oceněni. Tedy nejen já, ale celý výzkumný tým. Objev staršího z areálů, který považujeme za dvorec, je asi to nejvýznamnější.
A co třeba konkrétní věci, jako svršky boty se zlacením?
Samozřejmě jsou to i konkrétní jednotlivosti. V areálu jednoho z dvorců jsme našli dva svršky bot zdobené zlatými motivy, jeden pro dospělého a druhý pro dítě nebo ženu. Je to v rámci střední Evropy unikátní. Nejbližší podobné našli odborníci až v polské Vratislavi.
A to je pro vás hodně důležité?
Ano, protože to byla ve své době prestižní součást oděvu, důkaz o přítomnosti bohatších a společensky výše postavených obyvatel.
Jak to bylo s tím dvorcem? Byl to původně dvorec nebo spíše vesnice?
Výzkum ukázal, že v nejstarší fázi šlo spíše o osadu s několika staveními. Později, řekněme kolem poloviny 12. století, se minimálně jedno místo transformovala na areál s hlavní obytnou stavbou s kuchyní, masivním plotem a dílnami či hospodářskými stavbami v okolí.
A podle čeho se dá poznat, že tam stála třeba sušárna pro proso?
Sušárna se dá poznat podle rostlinných zbytků, které se tam díky vysoké hladině spodní vody dochovaly. Když jsme provedli archeobotanickou analýzu, zjistili jsme, že v hliněných podlahách v místnosti s malou píckou bylo enormně velké množství pluch prosa.
Našli jste nějaké důkazy o tom, co všechno chovali?
Ano, zvířecích pozůstatků v podobě kostí se dochoval dostatek. Ovšem středověká plemena nebyla zdaleka tak velká jako ta současná. Máme doloženy běžné domácí druhy – skot, prasata, ovce, kozy, drůbež, kočky, psy a koně. K těm máme i součásti jezdecké výstroje, což opět ukazuje na vyšší status tamních obyvatel, neboť držet si ve 12. století koně k jízdě ještě nebylo zcela běžné. Musel být potřeba.
A ti muži, kteří byli pohřbeni mimo hřbitov, v zasypaném příkopu mladšího dvorce, co jste o nich zjistili?
Že byli pohřbeni v nepřirozených, neanatomických polohách a chyběly jim části těl. Antropologická analýza naznačila, že mohli být popraveni, což je opět vzácný nález, zejména proto, že se v jejich případě nacházíme v polovině 13. století. Čekáme na výsledky analýzy DNA, která by nám mohla říct víc o jejich původu.
A co vás na tomto výzkumu nejvíce překvapilo?
Překvapila mě míra dochování celé lokality, v jak dobrém stavu tam nálezy přežily až do současnosti, i počty a variabilita drobných předmětů, které tehdejší lidi obklopovaly. A také, jak do sebe jednotlivé objevy postupně zapadají jako pomyslná skládačka. Každý nález nám přinesl nové informace, ovšem leckdy i otázky, na které ještě musíme odpovědět.
Jak se vám jeví současná ochrana kulturního dědictví v Česku?
Funguje to, ale mohlo by to být lepší. Zákony by potřebovaly úpravy, ale je to zároveň i hodně o lidech. V Třebíči je to vidět – když se chce, jde to. Město výzkum od počátku podporovalo a bez této podpory bychom se takhle daleko nedostali.
Jaký je váš osobní názor na prestižní ocenění Patrimonium pro futuro?
Jsem za to vděčný. Je to ocenění nejen mé práce, ale celého týmu. Bez kolegů, místních obyvatel a dalších spolupracovníků by to nebylo možné. Takže to vnímám jako ocenění všech, kteří se na tom podíleli.
Můžete zaměstnat brigádníky z místních lidí?
Ano, samozřejmě. Je to pro nás přínosné, pomohou hodně.
Zájem místních lidí vás potěšil.
Jednoznačně, ovšem ne vždy to tak bývá. Troufám si tvrdit, že v Třebíči byl o výsledky výzkumu od počátku poměrně velký zájem veřejnosti, a zdá se, že stále trvá. Je to věc, která mě nabíjí, která mě baví. Snažíme se to městu vracet právě ve formě expozic, prezentací, komentovaných prohlídek, přednášek, knih a podobně.
Taky tam třeba někdy jedete na komentovanou prohlídku nebo přednášku?
Ano, jezdím. Na tento rok chystáme ve spolupráci s Městským kulturním střediskem další akce, něco i ve spolupráci s kolegy z třebíčského muzea. Zájemcům stačí sledovat sociální sítě a další informační kanály těchto institucí.
Děkuji za rozhovor.
Předlokační osídlení je termín používaný v archeologii a historii, který označuje osídlení, které existovalo před procesem lokace, tedy před plánovitým zakládáním vesnic a měst, spojené s udělením rozličných práv od panovníka, jak bylo běžné v průběhu vrcholného středověku a novověku.
