Komentář
Je zapotřebí megatun drzosti – nebo nestydatosti – aby Komunistická strana Číny (KS Číny) a její diplomaté vystupovali, jako by svět nevěděl, že nese odpovědnost za podporu a umožnění íránské kampaně balistických raket a dronových teroristických útoků v současné válce s Íránem.
Dne 9. března se zvláštní vyslanec Číny pro otázky Blízkého východu Zhai Jun setkal v Rijádu v Saúdské Arábii s generálním tajemníkem Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu (GCC) Jasemem Al-Budaiwim a podle deníku Arab News téhož dne Al-Budaiwi „vyjádřil uznání za to, že Čína odsoudila íránské útoky na státy GCC“.
To bylo poprvé, kdy čínský představitel v této válce odsoudil něco jiného než Spojené státy nebo Izrael, avšak během brífinku čínského ministerstva zahraničí dne 11. března mluvčí Guo Jiakun prohlásil: „Čína nepodporuje útoky proti zemím v oblasti Perského zálivu a odsuzuje nerozlišující útoky na civilisty či nevojenské cíle.“
Po desetiletích podpory teroristického mulláhského režimu v Teheránu se zdá, že Čína je nyní ochotna kritizovat íránské „nerozlišující útoky“ proti jeho sousedům, což je sotva znatelná prasklina ve dveřích odpovědnosti za to, že umožnila íránskému teroristickému režimu způsobovat utrpení Íráncům i jejich sousedům, zejména Izraeli.
Spojené státy sledují pomoc Číny v oblasti raketových technologií a prodej raket Íránu již od poloviny 80. let.
Ve vystoupení v Senátu dne 17. září 1986 zesnulý senátor Frank Murkowski varoval, že „Čína vede vážná jednání s Íránem o prodeji balistických raket a souvisejících technologií“, jak uvádí kniha Red Dragon Rising (Rudý drak na vzestupu) z roku 1999 od Edwarda Timperlaka a Williama C. Tripletta II.
Tím začal dlouhodobý vztah mezi Čínou a Íránem v oblasti raket a raketových technologií, který zahrnoval prodej balistických raket krátkého doletu M-7, poskytování čínských raketových inženýrů, rozsáhlý výcvik íránských raketových inženýrů a export čínských materiálů pro výrobu raket, jako jsou raketová paliva, počítačem řízené obráběcí stroje, gyroskopy a další naváděcí systémy, a jak kapalná, tak tuhá raketová paliva.
V poslední době byly Spojené státy nuceny uvalit sankce na Čínu za prodej složek tuhého raketového paliva Íránu; ministerstvo financí USA podle tiskové zprávy z 29. dubna 2025 uvalilo sankce na šest subjektů a šest jednotlivců z Číny a Íránu „za jejich roli v síti obstarávající složky pohonných látek pro balistické rakety jménem íránských Islámských revolučních gard (IRGC)“.
Dne 7. března 2026 pak deník The Washington Post uvedl, že dvě íránské kontejnerové lodě opustily čínský přístav Gaolan ve městě Zhuhai, hlavním exportním uzlu chemikálií, přičemž poznamenal, že tyto lodě „pravděpodobně vezou klíčovou surovinu pro výrobu raketového paliva“.
Íránské levné jednorázové útočné drony dlouhého doletu představovaly většinu „raket“, které Írán používá k terorizování států Perského zálivu, a tyto „křižující střely chudých“ se ve velké míře spoléhají na čínské elektronické a motorové komponenty.
Dne 2. března 2026 na sociální síti X pročínský technologický komentátor „tphuang“, reagující na poznámku o tom, jak si americká a izraelská protiraketová obrana vede proti íránským raketám a dronům, chtěl čtenáře ujistit, že Čína má nekonečné zásoby komponentů pro drony, když napsal:
„Jedna z mnoha čínských továren vyrábějících pomaloběžné motory pro drony je plně vytížena až do listopadu. Tato [zveřejněný obrázek] vyrábí 30 tisíc motorů denně… Jeden z mnoha dodavatelů. Nejsou to špičkové motory, ale stačí na to, aby doletěly k cíli jednou, a jsou super levné a snadno se vyrábějí.“
Dne 5. května 2024 britský deník Express poznamenal, že vědci britského ministerstva obrany, kteří zkoumali íránský jednorázový útočný dron Arash-2 zachycený v izraelské poušti Negev, zjistili, že obsahoval „čínské naváděcí systémy“.
Arash-2 má dolet 1 300 až 1 900 kilometrů a je jedním z celé řady íránských útočných dronů dlouhého doletu, jako je známější Šáhid-136.
Je pravděpodobné, že čínské naváděcí a motorové komponenty byly použity ve většině z 2 300 íránských dronů nasazených v tomto nejnovějším konfliktu.
Dlouhodobá pomoc KS Číny při budování íránských raketových schopností umožnila nejnovější kampaň raketového teroru Íránu, která začala jako reakce na zahájení americké operace Epic Fury a izraelské operace Rising Lion dne 28. února 2026.
Izraelské a americké vojenské operace následovaly po pěti kolech jednání mezi Íránem a Spojenými státy, během nichž Írán odmítl ukončit svůj program jaderných zbraní, a po zjištění, že Írán již přesunul svůj jaderný program do nových podzemních úkrytů, a po přiznání íránských vyjednavačů, že jsou blízko výrobě deseti jaderných zbraní.
Od 28. února do 13. března Írán vypustil 2 700 dronů, 1 196 balistických raket a 28 střel s plochou dráhou letu, celkem 3 924 úderů, které si vyžádaly následující oběti: americké vojenské síly – 10 mrtvých, 140 zraněných; Izrael – 12 mrtvých; Spojené arabské emiráty – 6 mrtvých, nejméně 130 zraněných; Saúdská Arábie – 2 mrtvé, 12 zraněných; a Omán – 2 mrtvé, 10 zraněných.
Íránské balistické rakety a drony zasáhly americké vojenské cíle, například velitelství 5. flotily amerického námořnictva v Bahrajnu, protiraketový radar THAAD provozovaný Spojenými státy v Jordánsku, velitelské centrum v Kuvajtu, kde zahynuli čtyři příslušníci záloh americké armády, a také americká velvyslanectví v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech.
Íránské raketové a dronové útoky se však rychle proměnily v regionální kampaň teroru, která zasahovala civilní cíle s cílem způsobit ztráty a rozdělit státy Perského zálivu od jejich vojenského partnerství se Spojenými státy.
Znepokojivá je také vysoká pravděpodobnost, že čínský režim pomáhá Íránu navádět a zaměřovat jeho balistické rakety a drony.
Analytik Shivan Mahendrarajah konstatoval dne 2. února 2026 na platformě X:
„Írán využívá pokročilou čínskou satelitní síť, která poskytuje nepřetržité (24/7), za každého počasí, ve dne i v noci pořizované snímky, video ve vysokém rozlišení, signálové zpravodajství (SIGINT) a elektronické zpravodajství v reálném čase (ELINT) o cílech amerického námořnictva. Družice Yaogan poskytují přesnou globální i regionální geolokaci lodí triangulací elektronických emisí, zatímco satelitní konstelace Jilin zajišťují nepřetržité kvalitní vizuální snímky. Propojení čínského kosmického průzkumu a íránských raket vytváří v reálném čase řetězec ničení cílů zaměřený na námořní dopravu v Perském zálivu, Ománském zálivu a Arabském moři.“
Ačkoli nelze toto tvrzení potvrdit z otevřených zdrojů, je pravda, že Yaogan a Jilin jsou známé čínské průzkumné satelitní systémy, které lze využít pro přesné navádění balistických raket a dronů.
K zajištění přesného navádění by íránské naváděcí systémy čínské výroby pro balistické rakety a drony měly také přístup k navigačním signálům z čínské satelitní navigační soustavy BeiDou.
Další znepokojivou zprávu přinesla agentura Reuters dne 24. února, která s odkazem na „šest zdrojů“ zmínila, že čínský režim jedná o prodeji střely CM-302 od společnosti China Aerospace Science and Industry Corporation Íránu, exportní varianty protilodní střely s dosahem přibližně 290 kilometrů a nadzvukovou rychlostí, odvozené od střely YJ-12B s doletem zhruba 480 kilometrů, která je ve výzbroji námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády.
Ačkoli se to nyní zdá nepravděpodobné, pokud by se íránský teroristický režim dokázal znovu postavit na nohy a přežít, Čína by mohla být v pokušení zahájit letecké dodávky raket a/nebo jejich komponentů, aby Írán mohl tuto válku dále prodlužovat.
Když tedy zvláštní vyslanec KS Číny přijde na jednání, bylo by na místě požadovat úplnou zprávu o veškeré pomoci Pekingu íránským programům balistických raket, střel s plochou dráhou letu a dronů.
Zároveň je rozumné se zeptat, zda čínský režim hodlá Írán znovu vyzbrojit pokročilejšími raketami a zda čínské průzkumné a navigační satelity navádějí íránské raketové údery.
Ještě lépe, místo čekání na popírání a mlžení z Pekingu jednoduše předložte zvláštnímu vyslanci účet za odškodnění za ztracené životy a způsobené škody.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
