Chcete-li se v tomto majáku ubytovat, musíte zvládnout vylézt po žebříku.
Od Christophera Reynoldse, Los Angeles Times
Možná byste váhali nad pobytem v penzionu za 475 dolarů (cca 11 000 Kč) za noc, který upozorňuje na blikající světla a houkání mlhové sirény po celou noc, zakazuje jednodenním hostům koupání nebo vyžaduje, abyste byli připraveni lézt po žebříku nad rozbouřeným mořem.
Jenže pak uslyšíte tři slova:
Maják na ostrově.
East Brother Light Station tvoří komplex tří budov na ostrově o rozloze zhruba 0,3 hektaru poblíž východního pobřeží zátoky San Francisco Bay. Hlavní budova je čtyřpokojový viktoriánský dům z roku 1873, zakončený světlem majáku, které je viditelné až na vzdálenost 21 kilometrů. Všechny pokoje si můžete pronajmout na noc a v ceně je i slavnostní večeře a snídaně.
V prosinci jsem si rezervoval noc a vydal se do přístavu Point San Pablo Harbor v Richmondu, asi 32 kilometrů severně od San Francisca.
Prvním překvapením byl krokodýl. Když jedete po dvouproudé příjezdové silnici, míjíte několik kilometrů spíše opuštěného postindustriálního pobřeží, vyjedete na kopec a pak sjedete dolů k přístavu, kde vás přivítá asi dvanáctimetrový krokodýl z oceli a keramiky s otevřenou tlamou.
Nedaleko stojí také obří trouba ve stylu starého gramofonu, dost velká na to, aby serenádou oslovila i Godzillu. Uvidíte tu i kočku velikosti hrocha, cosi, co připomíná oltář, a několik dalších velkých, záhadných sochařských objektů. V okolí jsou jurty, ohrada s kozami a desítky hausbótů v marině – rustikální, umělecké, výrazně natřené, s lehce pirátskou atmosférou.
U mola se nachází jednoduchá restaurace s terasou jménem Sailing Goat, kde právě podávali obědy. A právě když jsem si vychutnával výbornou krémovou polévku z mušlí, připlula k molu loď mých hostitelů o délce zhruba 6,5 metru.
Desetiminutová plavba k majáku
Dre a Charity Elmoreovi začali na začátku roku 2023 pracovat jako správci penzionu East Brother Light Station – práce, která je téměř stejně zajímavá jako samotný maják.
Zabalení do nepromokavého oblečení a odhodlaní vrátit se na ostrov dřív, než se spustí déšť, mě rychle nalodili i s mým zavazadlem.
Přes hluk motoru Dre Elmore vysvětlil, že mnoho lidí žijících na hausbótech jsou umělci a hudebníci. A co ty sochy?
„Z festivalu Burning Man,“ poznamenal.
Během krátké, asi čtyřsetmetrové plavby na ostrov mi Elmoreovi řekli, že budu ten večer jediným hostem – ostatní svou rezervaci zrušili kvůli nemoci. Poté mi přiblížili historii penzionu.
Od roku 1873 až do 60. let 20. století sloužil ostrov East Brother jako obydlený maják, jehož světlo a siréna navigovaly lodě skrz často mlhavý průliv spojující San Francisco Bay se San Pablo Bay.
Když přišla automatizace, pobřežní stráž plánovala starý dům správců zbourat. Tehdy však zasáhli ochránci historických památek z Richmondu.
Nejprve zajistili, aby byl maják zapsán do Národního registru historických míst. Poté zahájili kampaň na obnovu celého areálu a přeměnu domu správců na penzion. Měl fungovat jako neziskový projekt, jehož výnosy pokryjí údržbu. Penzion otevřel v roce 1980 se dvěma pokoji.
Od té doby čelil mnoha problémům, včetně pandemie, poškozeného elektrického kabelu i neustálým potížím způsobeným slaným vzduchem a vodou. Přesto se rozrostl na pět pokojů v historickém areálu a je otevřen čtyři noci v týdnu.
Mnozí hosté jsou místní, kteří si vždy kladli otázku, co se na tomto zvláštním ostrově skrývá. Jiní jsou nadšenci do majáků, kteří objíždějí americké pobřeží a sbírají razítka do pasů společnosti U.S. Lighthouse Society. (Poslední aktivní správkyně majáku v USA, Sally Snowmanová v Boston Light Beacon, odešla do důchodu v prosinci, ale nadšenci mají stále asi 850 aktivních i bývalých majáků k návštěvě.)
Když se naše loď blížila k molu, bylo jasné, proč toto místo není pro každého. Jak upozorňuje web penzionu, hosté musí zvládnout vyšplhat z houpající se lodi na molo po žebříku ve výšce přibližně 1,2 až 3,5 metru (podle přílivu). Mezitím vám hostitelé vytahují zavazadla nahoru.
Je lepší cestovat nalehko. A jakmile dorazíte na ostrov, čekejte spíš klidnou, přírodní atmosféru než divoký festivalový ruch.
Návštěvníci se zde mohou volně pohybovat. Nebo si pronajmout celý ostrov
Areál obklopuje bílý plot, jako by šlo o další kousek typické americké zástavby. Charity Elmoreová provádí hosty od elegantních pokojů – kde by se klidně mohl odehrát příběh Agathy Christie – až po majákovou věž a ochoz nahoře.
„Tady je lucernová místnost. To je to skutečné světlo, které bliká každých pět sekund,“ vysvětlovala, zatímco maják střídavě zářil a pohasínal. „Dává všem lodím v zátoce vědět, že jsme tady.“
Pokoje San Francisco a Marin v horním patře s výhledem, vlastní koupelnou a cenou 525 dolarů (cca 12 000 Kč) jsou mezi nováčky nejoblíbenější. Já zaplatil 475 dolarů (cca 11 000 Kč) za pokoj West Brother v přízemí, který má o něco méně výrazný výhled a sdílenou koupelnu.
Pokud však milujete lodní prostředí a nevadí vám lehká vůně nafty, rezervujte si Walter’s Room – malý pokoj s posezením v budově se sirénou. Koupelna je asi 7,5 metru daleko, ale dveře ve stylu stodoly vedou na terasu s úchvatným výhledem a pokoj nemá společné stěny.
A pak je tu luxusní varianta: pronajmout si celý penzion za 2 500 dolarů (cca 58 000 Kč) pro „domácí oslavu“ pro 10 až 12 lidí, včetně dětí, kterým jinak není pobyt povolen. To se děje dvakrát až třikrát měsíčně.
Na západním pobřeží existuje několik dalších majákových ubytování, například hostel v Pigeon Point v Pescaderu nebo luxusní penzion u Heceta Head poblíž Yachats v Oregonu. Ale kde jinde si můžete pronajmout celý ostrov?
Ať už si pronajmete jeden pokoj, nebo celý dům, odpoledne se podává šampaňské a drobné občerstvení – venku, pokud to počasí dovolí. Pak máte čas před večeří prozkoumat okolí.
Můžete jít do patra, kde jsou kamna na dřevo a místnost plná hlavolamů, deskových her a kytara. Vedle budovy se sirénou je hřiště. Mobilní signál je dobrý, ale není tu Wi-Fi, pevná linka ani vířivka.
Takže děláte to, co lidé v katalogu L.L. Bean: díváte se na vlnící se moře, trajekty a nákladní lodě, ptáky na sousedním ostrově West Brother. V dálce vidíte most Richmond-San Rafael a panorama San Francisca. V zimě, pokud to dovolí počasí, zapadá slunce za horou Mt. Tamalpais.
Po setmění jsem vystoupal po točitém schodišti na ochoz a stál u pulzujícího světla majáku, které působí zakázaně, ale není. Poté jsem si otevřel knihu „East Brother: History of an Island Light Station“ od Franka Perryho a dozvěděl se:
Aby bylo možné postavit maják na skalnatém ostrově, dělníci v 19. století odstřelili vrchol skály dynamitem a srovnali jej. Poté položili beton tak, aby sváděl vodu do kulové nádrže uprostřed ostrova. Tento systém sběru vody funguje dodnes, a proto musí správci šetřit sladkou vodou.
Pod dřevěným pláštěm hlavní budovy se nachází cihlová konstrukce, díky níž je stavba stabilnější, teplejší.
Dům byl dokončen v roce 1873, ale maják začal svítit až v březnu 1874.
V minulosti správci veslovali asi pět kilometrů přes zátoku pro zásoby do San Quentinu a zpět – někdy i pod vlivem alkoholu. V lednu 1883 si správce Charles F. Winsor zapsal, že jeho pomocník „odvezl poštu do San Quentinu a vrátil se opilý“. O měsíc později: „Pan Page jel pro poštu a zásoby, opilý, bez pošty.“ Krátce nato ostrov opustil.
Dnes správci žijí v menší budově vedle hlavního domu. Obvykle zde pracují dva roky a poté odcházejí.
Po večeři o čtyřech chodech – v mém případě rajčatová polévka, salát s jahodami a mandlemi, losos s remuládou, brambory dauphinoise, pečený chřest a newyorský cheesecake – mi Elmoreovi vyprávěli, jak se sem dostali.
Do začátku roku 2023 žili ve Fairportu ve státě New York u kanálu Erie poblíž Rochesteru. Charity Elmoreová (56) pracovala jako projektová manažerka v oblasti technologií. Dre Elmore (57) strávil desítky let v nakladatelstvích a poté si vybudoval druhou kariéru v námořních profesích, získal kapitánskou licenci pobřežní stráže pro lodě do 100 tun a rád vařil.
Oba byli připraveni na velkou změnu a byli vybráni z více než tisíce uchazečů. Nastoupili v březnu.
Charity: „Tak dobrých kapitánů, kteří umí vařit, moc není.“
Dre: „Jsem jediný kapitán na světě se stovkovou licencí, který ve čtvrtek uvařil tři polévky.“
Charity: „Možná. Ale nemáme na to žádná data.“
Je to vysněná práce?
„Je to hodně práce,“ řekl Dre, „ale rozhodně to stojí za to, tady žít.“
„Je to jako živé muzeum,“ dodala Charity.
Co uvidíte a uslyšíte během noci
Tu noc pršelo a moderní mlhová siréna se ozývala každých 30 sekund, jak je běžné od října do dubna. Zvuk je ale spíše uklidňující, připomíná houkání sovy z dálky. Přestože penzion nabízí špunty do uší, vůbec jsem je nepotřeboval.
Co se týče světelných paprsků majáku, žádné jsem neviděl. Rotující světlo je totiž navrženo tak, aby se rozptylovalo do dálky, nikoli dolů. Spal jsem hluboce.
Ráno čeká hosty vydatná snídaně. Před odjezdem lodí zpět na pevninu v 11 hodin Dre Elmore rád ukazuje starou Fresnelovu čočku a stále funkční zařízení v budově mlhové sirény.
Technika je fascinující. Největší zážitek ale přišel, když předvedl vzácnou mlhovou sirénu z roku 1934, která vydává dva hluboké klesající tóny. Když zazní, nezáleží na tom, jestli jste v pirátské náladě nebo jen nadšenec do majáků. Vibrace ucítíte v celém těle – a příjemně.
Autorská práva 2024 Los Angeles Times. Navštivte latimes.com. Distribuováno společností Tribune Content Agency, LLC.
