Evropská unie dnes čelí hned několika výzvám – od energetické závislosti přes bezpečnostní rizika až po rostoucí kybernetické hrozby. Slovenská europoslankyně Lucia Yarová (Progresivní Slovensko / Renew Europe) upozorňuje, že schopnost efektivně reagovat často naráží na limity samotné Unie i na neochotu či rozdílné zájmy členských států. V rozhovoru pro Epoch Times Slovensko vysvětluje, proč je podle ní zásadní posilovat jednotný trh, společnou obranu i energetickou spolupráci.
EU se snaží posílit svou energetickou nezávislost. Myslíte si, že současné kroky stačí, nebo je nadále příliš závislá na externích dodávkách plynu a ropy?
Vždy se dá samozřejmě dělat víc. EU má však jen určité, v podstatě omezené možnosti, které vyplývají ze smluv. Může koordinovat státy, pomáhat vytvářet příznivé regulační prostředí, propojovat sítě nebo vyrovnávat zásoby, ale skutečné zavádění opatření v energetice je nakonec na bedrech členských států. Ty mají kontrolu nad klíčovými národními otázkami, jako je volba energetického mixu, tedy z čeho energii vyrábějí. Samy si tedy volí, „z čeho“ energii vyrobí, zatímco EU nastavuje, „jak“ má trh fungovat a jak čisté má být prostředí. EU tak může pouze tlačit na to, aby se naše závislosti na externích dodavatelích postupně co nejvíce snižovaly. A o to se snažíme i z Evropského parlamentu.
Konflikty na Blízkém východě často ovlivňují migraci a ceny energií. Jak by měla EU reagovat, aby předcházela negativním dopadům na evropskou bezpečnost?
Co nejvíce se koordinovat. Pětisetmilionový trh s 27 zeměmi je obrovská hybná síla. V první řadě proto musí EU udělat vše pro dokončení skutečného jednotného trhu. A za druhé, potřebujeme vybudovat naši společnou obranu a silný evropský pilíř v rámci NATO. Znamená to soběstačnost a splacení našeho dluhu za mír. To, že jsme spoléhali na Spojené státy nebo na to, že v Evropě nemůže být válka, a nechali naše bezpečnostní kapacity padnout na kolena, znamená, že to nyní bude dražší, než jsme byli zvyklí.
Proto musíme investovat do obrany, zlepšit koordinaci v obranném průmyslu a dbát na to, aby lidé neměli pocit, že se dnes na válce obohacují zbrojařské firmy – což se bohužel děje zejména na slovenském ministerstvu obrany. V otázkách bezpečnosti má však EU jen minimální kompetence a obrana a bezpečnost zůstávají především národní doménou. I proto je třeba po naší vládě požadovat aktivitu, odbornost a transparentnost. Rozbíjení jednoty v EU nepomůže evropské bezpečnosti a už vůbec ne Slovensku.
Jak hodnotíte současný legislativní rámec EU v oblasti kybernetické bezpečnosti? Je přiměřený, nebo zaostává za rychle se vyvíjejícími moderními hrozbami?
Koordinace EU se dnes snaží zajistit účinnou a efektivní reakci na rozsáhlé kyberneticko-bezpečnostní incidenty. Podporuje také spolupráci mezi civilními a vojenskými aktéry a spouští různé aktivity v případě kybernetické krize. Nejdůležitější celoevropské rámce máme prostřednictvím směrnice NIS2, díky níž musí firmy povinně hlásit incidenty a zavádět přísná bezpečnostní opatření. Druhý nástroj, tzv. Akt o kybernetické odolnosti, stanovuje povinné bezpečnostní požadavky pro všechny digitální produkty v EU (hardware i software).
V kybernetické bezpečnosti tedy EU opět spíše podporuje spolupráci mezi vojenskými a civilními složkami. Implementace je však opět především na členských státech. Pokud máme někde černou díru – a tou může být dnes i vláda, která se spojuje a koordinuje například s Ruskem – má problém celá EU.
Mnozí kritici tvrdí, že politické zájmy jednotlivých členských států brzdí jednotnou obrannou politiku. Jak byste přesvědčila veřejnost o potřebě jednotné strategie?
My jednotnou strategii v EU máme, ale jen na papíře. V praxi jsme donedávna viděli, jak například Viktor Orbán blokoval vyplacení prostředků z Evropského mírového nástroje pro Slovensko za to, že předchozí vláda vojensky pomáhala Ukrajině. Čím jsme rozdělenější, tím jsme pro kohokoli mimo EU snadnějším terčem. Čím více spolupracujeme, tím jsme silnější, nakupujeme ve větším a tedy levněji, procesy probíhají rychleji, jsme přijatelnějším vyjednavačem a nikdo si na nás jen tak netroufne. To je základní matematika, abychom měli nejen jednotnou obrannou strategii, ale také ji naplňovali.
Pokud by došlo k dramatickému narušení energetických dodávek, jaká urgentní opatření byste doporučila EU k zajištění stability?
EU má pro případ energetické krize již existující mechanismy, které se osvědčily během poslední krize v roce 2022. Jde o kombinaci opatření – od zásob a společných nákupů energií přes cenové stropy a solidaritu mezi státy až po dlouhodobější kroky, jako je diverzifikace zdrojů či snižování poptávky po neobnovitelných zdrojích. I proto musíme na tuto hrozbu – kterou země jako Rusko využívají jako hybridní zbraň proti EU – reagovat společně a s využitím dostupných nástrojů. Proto EU rozvíjí iniciativy jako RePowerEU či Zelenou dohodu, které mají zajistit energetickou bezpečnost Evropy.
Jak byste zhodnotila spolupráci členských států při ochraně kritické infrastruktury a odolnosti vůči hybridním hrozbám?
Není ideální, ale díky EU se zlepšuje. Do července 2026 mají členské státy identifikovat své kritické subjekty v 11 sektorech (energetika, doprava, bankovnictví, zdravotnictví, digitální infrastruktura atd.) a přijmout národní strategie odolnosti. Státy si také vyměňují informace o rizicích a spolupracují při přeshraničních incidentech. Existují platformy pro sdílení osvědčených postupů a řešení problémů a Evropská komise také organizuje cvičení k testování fyzické a kybernetické odolnosti při přeshraničních incidentech.
V souvislosti s mezinárodními konflikty – jakou roli by měla EU hrát v prevenci krizí a podpoře mírových iniciativ na Blízkém východě?
Pokud by měla dostatek financí a politickou podporu od volených politiků, zejména z národních vlád, mohla by jednat asertivněji. Dnes má EU v této oblasti spíše koordinační roli – podporuje diplomatická řešení, využívá své diplomatické struktury a Evropský parlament může vydávat rezoluce a upozorňovat na problémy. Skutečnou akci jako celek však může vyvinout jen tehdy, pokud se všech 27 členských států shodne na postupu. A ten například donedávna blokoval Viktor Orbán. Robert Fico navíc naznačuje, že by mohl v této roli pokračovat. Já věřím, že EU má na víc, ale musíme si uvědomit, že Slovensko bude silnější jako součást silné a jednotné Evropské unie, která má hlas, jenž má váhu. Kakofonie totiž nepomůže najít mírová řešení ani na Blízkém východě, ani nikde jinde.
Děkujeme za rozhovor.
–etsk–
