Americký zásah ve Venezuele, návrat Monroeovy doktríny, strategický význam Grónska, slábnoucí Evropská unie či budoucnost Ukrajiny a Taiwanu. Český publicista, esejista a dlouholetý komentátor Rádia Svobodná Evropa Jefim Fištejn v rozhovoru pro Epoch Times Slovensko nabízí svůj pohled na aktuální geopolitické dění.
Fištejn se netají přesvědčením, že Spojené státy si opět nárokují roli globálního hegemona, zatímco Evropa zůstává uvězněná ve vlastní nerozhodnosti. Bez ideologických zábran pojmenovává slabiny EU, vysvětluje logiku kroků Donalda Trumpa a upozorňuje, že konflikt na Ukrajině není jen regionální válkou, ale civilizačním zápasem o samotnou podstatu Západu.
V rámci rozhovoru se dočtete také o tom:
– proč USA podle Fištejna posilují, a nikoli opouštějí roli „světového policajta“,
– jaký je skutečný strategický význam Grónska pro USA a NATO,
– proč jsou kroky Donalda Trumpa v souladu s logikou „Amerika na prvním místě“,
– v čem Fištejn vidí zásadní konstrukční chyby Evropské unie.
Epoch Times Slovensko: Jak hodnotíte nedávné americké kroky ve Venezuele a jejich význam pro světovou geopolitiku?
Jefim Fištejn: Cílený zásah ve Venezuele splnil hned několik úkolů: omezil možnosti Ruska jako „trvale řízené hrozby“, způsobil psychologický šok jiným levicovým diktaturám Latinské Ameriky a označil nový nárok Spojených států na roli hegemona západní polokoule v rámci „Monroeovy doktríny“. Tajná operace speciálních jednotek proti konkrétnímu narušiteli mezinárodního práva nevyžaduje souhlas amerického Kongresu – stejně jako jej v roce 2011 nevyžadoval zásah Baracka Obamy proti bin Ládinovi na území Pákistánu, přičemž Maduro nebyl zabit, ale předveden před řádný soud.
Setrvávají USA v pozici „světového policajta“, nebo se z ní postupně stahují? Jaký je váš názor na to, že svět směřuje k bipolárnímu nebo dokonce multipolárnímu uspořádání?
Spojené státy posilují svou roli „světového policajta“ tím, že reálnými činy demonstrují svou schopnost potrestat narušitele „nového řádu“ kdekoli a kdykoli. Počet skutečných center síly se tím snižuje, nikoli zvyšuje, čímž se svět stává přehlednějším a předvídatelnějším, než kdyby byl roztříštěně multipolární.
Donald Trump opakovaně hovoří o Grónsku a jeho strategické hodnotě. Jaký význam má Grónsko pro USA a NATO z hlediska bezpečnosti severní polokoule?
Význam Grónska roste podle toho, jak se projevují dopady klimatických změn. Všeobecně se předpokládá další uvolnění Severní námořní cesty kolem Arktidy. Úsilí o dominanci nad námořní trasou a nemalými přírodními zdroji Arktidy vidím jako smysl zápasu o Grónsko. Ostrov navíc tvoří přirozenou součást západní polokoule, a proto musí být kontrolován Spojenými státy, nikoli jinými mocnostmi.
V čem by současné tendence Grónska stát se nezávislým státem mohly být rizikové pro EU a NATO?
Právo původního obyvatelstva Grónska na sebeurčení nikdo nepopírá, včetně Dánska. Hrozbu pro NATO by představoval silnější vliv Ruska nebo Číny na politiku ostrova. EU vzhledem ke své vzdálenosti a obecné nevyhraněnosti nemůže určovat osud tohoto území.
Jak vidíte Trumpovu zahraniční politiku – jsou jeho kroky projevem restartu Monroeovy doktríny, nebo spíše obchodního pragmatismu?
Trumpova zahraniční politika je zcela podřízena ústřednímu principu „Amerika na prvním místě“. Každý jeho krok musí být vnímán v kontextu této premisy, pak začíná být srozumitelný a předvídatelný. Zatím žádný počin jeho vlády neoslabil geopolitické postavení Spojených států – samozřejmě pokud nevidíme svět prizmatem Orwellových sofismat, že síla je slabost, válka je mír a tak dále.
Co říkáte na výroky, že Trump se snaží ubližovat EU? Portál Politico například napsal, že „Trump chce rozbít EU a znovu ji vybudovat podle vlastních představ“.
EU trpí množstvím nebezpečných politických neduhů – těžkopádností, neúčinností, byrokratizací, pomalou reakcí na změny a mimořádnou nerozhodností vyplývající z absence cílevědomé politiky. To je to, co jí zcela oprávněně vytkl prezident Ukrajiny Zelenskyj. Říká se jim „konstrukční vady“ a jejich účinek může být smrtící. Proto musí být každá snaha zefektivnit konstrukci považována za bohulibou.
Trump kroky ve Venezuele a nyní i vlivem na situaci v Íránu postupně rozkládá autokratické režimy, které jsou spojenci Číny nebo Ruska. Představitelé EU paradoxně Trumpovy kroky příliš neoceňují. Proč?
Představitelé EU, stejně jako ostatní liberálně-demokratičtí myslitelé, jsou v zajetí svých vlastních archaických a scholastických představ. Mnohé z těchto představ, dotažené do ideologického konce, mají blíže k autokratickým a diktátorským režimům než ke světu svobody a demokracie. Formální aspekty politiky, jako je „mezinárodní právo“, „světový řád“ a podobně, vždy nadřazují reálnému obsahu. Proto je jim silová kontrola nad určitým územím zajišťující status quo milejší než rozšíření prostoru svobody spojené s bouráním současného uspořádání věcí.
Jak hodnotíte šance na ukončení války na Ukrajině a jaké scénáře jsou podle vás realistické?
Ideální by bylo vojenské vytlačení Ruska ze všech okupovaných území Ukrajiny. Je důležité chápat, že Ukrajina není obyčejnou hrází Evropy proti rozpínavosti kremelského komunisticko-fašistického režimu, ale také zajímavou perspektivou dalšího vývoje pro umírající evropskou civilizaci. Navzdory banálním představám je ukrajinský boj zápasem o všechny původní konzervativní hodnoty, které západní civilizace lehkomyslně opustila: nenápadné vlastenectví, individualismus, zmužilost, vojenskou čest, síťovou nehierarchickou organizaci společnosti, meritokracii a tak dále, protože poté by začala zcela jiná soutěž – konkurence v oblasti národohospodářského vývoje, kterou zkornatělé Rusko z definice vyhrát nemůže.
Jak hodnotíte krok EU, že se rozhodla nevzít ruská aktiva, ale místo toho si vzala půjčku a poskytla 90 miliard eur Ukrajině?
Toto rozhodnutí je jako vždy polovičaté, stejně jako každá nesmělá představa Evropanů o tom, že nadále lze používat kritéria a principy mírové koexistence. Rusko vypovědělo Západu civilizační válku na život a na smrt, ale plachý Západ odmítá domyslet tuto skutečnost do důsledků.
Ztrácí EU na svém významu v rámci světové geopolitiky?
Tuto tezi není třeba ani rozvádět. Pokud má EU téměř čtyřnásobně více obyvatel a desetinásobně větší průmyslový potenciál než Rusko a přesto se mu nedokáže postavit, natož ve svém regionu dominovat, pak to musí o něčem svědčit.
Může být dalším potenciálním epicentrem napětí mezi USA a Čínou otázka Taiwanu?
Situace kolem Taiwanu je ukazatelem neexistence obecně platného mezinárodního práva. Řeči o ochotě či neochotě prezidenta Trumpa bránit suverenitu Taiwanu jsou falešné jako pětihaléř. Bylo to právě „mezinárodní právo“, které připravilo Taiwan o suverenitu, když v roce 1972 americká diplomacie vedená Henrym Kissingerem uznala princip „jedné Číny“. To bylo přímým popřením práva 23 milionů Taiwanců na vlastní svrchovanost.
Tento princip uznal prakticky celý svět, ačkoli k tomu nebyl jediný pádný důvod. Na světě existuje velké množství suverénních států, jejichž obyvatelstvo se ani etnickým původem, ani dějinami neliší od svých sousedů: jsou to například sousední národy germánské jazykové skupiny nebo arabské státní útvary, které se jednou spojují do federací, jindy se dělí podle dialektických či rodových principů, každopádně však nepřicházejí o suverenitu. Zbavení Taiwanu svrchovanosti je klasickým příkladem svévole páchané „mezinárodním právem“ na obyvatelstvu Taiwanu.
Může Slovensko sehrát aktivní roli při posilování regionální bezpečnosti, nebo je spíše pasivním pozorovatelem?
Pozorovatelská role Slovenska je dána objektivním významem země i nevýrazným tvůrčím potenciálem slovenského vedení. Současný kurz slovenské vlády je zárukou toho, že určité politické třenice Slovensko teprve čekají.
Děkujeme za rozhovor!
–etsk–
