Komentář
Představte si, že si vybíráte dlouhodobého obchodního partnera. Nejchytřejší otázka, kterou můžete položit, se netýká jeho účetní rozvahy ani jeho slibů. Je jednodušší: Jak se chová ke svým vlastním zaměstnancům? Protože dříve či později budete také vydáni na jeho milost.
Komunistická strana Číny (KS Číny) nám na tuto otázku dala nejjasnější možnou odpověď.
Od svého založení v roce 1921 jako sověty podporovaná revoluční strana je KS Číny definována násilím, klamem a bezohledným honem za absolutní mocí. Infiltrovala Kuomintang, sabotovala Severní pochod, podněcovala rolnická povstání tím, že vypustila spodinu společnosti, a „Dlouhý pochod“ proměnila ve strategický útěk po vojenské porážce.
Po uchopení moci v roce 1949 rozpoutala KS Číny jednu terorizující kampaň za druhou: pozemkové reformy, které vyvraždily statkáře a bohaté rolníky; uměle vyvolaný hladomor Velkého skoku vpřed, který zabil desítky milionů; Kulturní revoluci, jež pohltila vlastní děti a zničila tisíce let tradiční čínské kultury; a masakr na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, kdy režim poslal tanky a vojáky, aby postříleli vlastní neozbrojené studenty a občany požadující základní svobody.
V každé éře strana zacházela se svým lidem nikoli jako s občany s právy, ale jako s jednorázovými nástroji své vůle.
To není historie normální vlády, která se učí ze svých chyb. Je to konzistentní záznam režimu, jehož samotná podstata vyžaduje totální nadvládu, a který pohlíží na lidský život jako na spotřebovatelnou surovinu. Když tedy v roce 1999 začalo brutální potlačování Falun Gongu, režim pouze nasměroval tentýž aparát k novému účelu.
Dne 25. dubna 1999 se více než 10 000 praktikujících Falun Gongu pokojně shromáždilo před Zhongnanhai, sídlem vedení KS Číny v Pekingu – šlo o největší spontánní nenásilný apel v Číně od roku 1989. Přítomní usilovali pouze o ukončení narůstajícího obtěžování a mediálních útoků, jimž čelili.
Reakce byla okamžitá a nemilosrdná. Tehdejší vůdce KS Číny Jiang Zemin, který se obával jakékoli skupiny, již nemohl kontrolovat, nařídil v červenci 1999 celostátní zákaz a spustil kampaň, jejímž cílem bylo „zničit jejich pověst, finančně je zruinovat a fyzicky je zlikvidovat“.
Režim spustil státem schválený systém násilného odebírání orgánů vězňům svědomí – vlastním lidem. Praktikující Falun Gongu byli hlavními oběťmi.
Později byl tatáž infrastruktura namířena proti Ujgurům, Tibeťanům, křesťanům a dalším menšinám. Zadržovaným se provádějí krevní testy a skenování orgánů nikoli kvůli jejich zdraví, ale kvůli zásobování živé banky orgánů. Když platící zákazník potřebuje srdce, játra, ledvinu nebo rohovku, odpovídající vězeň je na objednávku zabit.
Nezávislé důkazy jsou zdrcující. China Tribunal – mezinárodní panel vedený bývalým žalobcem OSN pro válečné zločiny – prozkoumal hory dat, nemocniční záznamy a svědecké výpovědi. V roce 2020 jednomyslně a nade vší rozumnou pochybnost konstatoval, že násilné (nucené) odebírání orgánů bylo po léta prováděno ve značném rozsahu, přičemž praktikující Falun Gongu byli jedním – a pravděpodobně hlavním – zdrojem. Nenašel žádný důkaz, že by byla tato infrastruktura rozebrána. Tato praxe pokračuje.
Co nám to říká o samotném režimu?
Říká nám to, že KS Číny pohlíží na lidské bytosti nikoli jako na občany s právy, ale jako na surovinu – spotřebovatelné zdroje k těžbě pro zisk a moc. Toto zvěrstvo zindustrializovala. Bez zaváhání lže světu a tvrdí, že jde o „dobrovolný darovací“ systém, zatímco těla dál mizí.
Vláda, která systematicky vraždí vlastní občany kvůli jejich orgánům, nemá žádné morální dno. Nerespektuje ani život, ani zákon.
Nová silná kniha Jana Jekielka Zabíjeni na objednávku předkládá tyto důkazy s jasností a zdrženlivostí. Nutí nás čelit ostré otázce: Může jakákoli dlouhodobá strategická dohoda s Čínou obstát, dokud je Komunistická strana Číny u moci?
Odpověď, domnívám se, zní: ne. A právě proto byla představa, že Peking bude dodržovat mezinárodní závazky, obchodní dohody nebo strategické smlouvy, od začátku jen zbožným přáním. Pokud čínský režim zachází takto se svým vlastním lidem, proč by se k zahraničním partnerům choval jinak, když se mu to bude hodit?
Státy, které se pokusily budovat s Pekingem dlouhodobé vztahy, se to naučily tvrdou cestou. Izrael usiloval o konstruktivní obchodní vazby, přesto KS Číny pracovala proti izraelským zájmům na každém kroku – nejvýrazněji tím, že odmítla odsoudit masakr Hamásu ze 7. října a že dlouhodobě podporuje Írán.
I s takzvanými spojenci, jako je Írán, zachází čistě transakčně. Peking ochotně nakupuje zlevněnou, sankcemi zatíženou íránskou ropu a prodává mu technologie dvojího užití, ale neposkytuje žádnou smysluplnou pomoc, když se Írán dostal pod útok loni v létě a znovu letos na jaře. Jediný okamžik, kdy se Čína spolehlivě objeví, je tehdy, když boje skončí a na stole leží miliardové rekonstrukční kontrakty.
Volba, která před námi stojí, je, zda budeme dál ignorovat varovné signály – nebo konečně jednat podle toho, co nám důkazy říkají už více než 77 let.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
