Komentář
Kubánci se nijak neliší od ostatních lidí na této zemi; Bůh je obdařil právem na život, svobodu a usilování o vlastnictví. Po posledních 67 let je těchto práv zbavuje nelítostný režim, ovládaný převážně jednou rodinou, a kdykoli pozvedli hlas, režimní pohůnci je uvrhli do žalářů a nechali je tam celé roky.
Teror funguje vždy. Stalin zemřel přirozenou smrtí, stejně jako Mao. K vyhnání Adolfa Hitlera byla zapotřebí invazní armáda složená z asi 50 zemí vedených Spojenými státy a Británií. Neozbrojené obyvatelstvo toho mnoho nezmůže, když jsou ti, kdo drží monopol na násilí, dostatečně bezcitní na to, aby utlačovali vlastní spoluobčany.
Teď se však objevuje záblesk naděje. Díky krokům Trumpovy administrativy se v posledních několika měsících zdá, že Kubánci v sedmé dekádě svého utrpení přece jen směřují stále blíž k tomu, aby si znovu užívali práv, která jim dal Bůh (nebo chcete-li příroda). Planety se skutečně začínají řadit tak, že dostatek režimních vykonavatelů začne odmítat utlačovat vlastní lid.
Dne 20. května, při 124. výročí kubánské nezávislosti, došlo k obrovským krokům. Prvním z nich bylo, že americké ministerstvo spravedlnosti oznámilo trestní obvinění proti Raúlu Castrovi, vládnoucímu 94letému patriarchovi rodiny, která od vítězství revoluce v roce 1959 tahá na Kubě za nitky (a to je naprosto přesný výraz).
Castro byl obviněn kvůli své účasti na sestřelení dvou letadel Cessna v roce 1996, která pilotovali američtí piloti pracující pro charitativní organizaci Brothers to the Rescue se sídlem v USA mimo kubánské teritoriální vody, přičemž tato organizace létala při pátrací a záchranné misi zaměřené na vyhledávání Kubánců prchajících z ostrova na vorech, kteří se dostali do nouze ve Floridském průlivu.
Čtyři muži na palubách obou Cessen uhořeli poté, co se jejich letadla po zásahu kubánských pilotů v sovětských stíhačkách MiG proměnila v ohnivé koule. Jeden z kubánských stíhacích pilotů byl po střelbě nahrán, jak se chlubí: „Ustřelili jsme mu [koule]. Už nám nebude dělat žádné další zatracené problémy.“
Castro tehdy působil jako ministr obrany svého bratra Fidela Castra, vůdce revoluce z roku 1959 a diktátora, který Kubu po mnoho desetiletí osobně ovládal. Na zvukové nahrávce, která se objevila v roce 2006, je slyšet Raúl Castro, jak konstatuje: „Řekl jsem jim [kubánským pilotům], aby se je pokusili sestřelit nad [kubánským] územím, ale oni [piloti obou Cessen] vpluli do Havany a zase odletěli. Samozřejmě, když jedna z těch raket vzduch–vzduch zasáhne cíl, dolů padá ohnivá koule, která dopadne na město. … Tak je sestřelte do moře, až se znovu objeví.“
V únoru čtyři američtí zákonodárci požádali prezidenta Donalda Trumpa, aby Castra v souvislosti s těmito událostmi obvinil.
V poslední době se stalo mnoho dalších věcí, které dávají naději, že změna na Kubě přece jen může přijít, dokonce i těm největším skeptikům. Na začátku tohoto měsíce navštívil Havanu šéf Ústřední zpravodajské služby John Ratcliffe, aby tam vládnoucímu režimu doručil poselství od Trumpa.
Axios uvádí, že mu jeden představitel sdělil, že Kuba koupila od Ruska 300 dronů určených k použití proti americké námořní základně v Guantánamu na východě Kuby a případně i proti americkým lodím.
V dalším klíčovém kroku ministr zahraničí Marco Rubio poslal Kubáncům videovzkaz, v němž obyvatelům ostrova vysvětloval, že jejich utrpení je důsledkem kruté represe režimu, a nabídl podporu Spojených států.
Rubio, hrdý syn kubánských exulantů, ve španělštině řekl: „Skutečný důvod, proč nemáte elektřinu, palivo ani jídlo, spočívá v tom, že ti, kdo ovládají vaši zemi, rozkradli miliardy dolarů, ale nic z toho nebylo použito na pomoc lidem.“
„Kubu neovládá žádná ‚revoluce‘,“ vysvětloval Rubio. „Kubu ovládá GAESA,“ konglomerát, který kontroluje 70 procent kubánské ekonomiky. GAESA založil Castro, který nad ní dodnes drží obrovskou moc. „Prezident Trump nabízí nový vztah mezi Spojenými státy a Kubou,“ konstatoval Rubio ve videu. „Musí však být přímo s vámi, kubánským lidem, ne s GAESA.“
Trumpova vize Kuby podle Rubia spočívá v tom, aby se z ní stala normální země, místo „kde si můžete stěžovat na nefungující systém bez strachu z vězení nebo z toho, že budete donuceni opustit svůj ostrov“.
„To není nemožné. To všechno existuje na Bahamách, v Dominikánské republice, na Jamajce a dokonce jen 90 mil odsud na Floridě. Když je možné vlastnit vlastní podnik a mít volební právo všude kolem Kuby, proč to není možné pro vás na Kubě?“ Kubánci se k tomuto životu mohou vrátit. Dříve ho měli.
Kroky Spojených států proti Kubě podniknuté tento týden by mohly přesvědčit Castrovy gorily, že hra skončila. Mohou si uvědomit, že už nestojí za to dál utlačovat obyvatelstvo, které vybuchuje v protestech. Poté, co režim konečně padne, mohou dlouho trpící Kubánci začít dlouhý a namáhavý proces obnovy.
Kuba byla v pěstování cukrové třtiny natolik úspěšná, že před revolucí v roce 1959 produkovala asi třetinu světového exportu cukru. Pak marxistické centrální plánování zničilo ekonomiku a revoluce začala produkovat vnitřní represi a vyvážet do světa násilný chaos.
Dnes se snad začíná něco měnit.
Přetištěno se svolením The Daily Signal, publikace nadace The Heritage Foundation.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
