Debata o zavírání uhelných elektráren opět rozproudila téma přísad stavebních materiálů, které díky spalování uhlí vznikají a bez nichž se neobejde výroba cementu, betonu, sádrokartonu, cihel a dalších. Řeč je o tzv. vedlejších energetických produktech (VEP), nebo též stavebních alternativních materiálech, mezi něž patří zejména popílek, energosádrovec a struska. Ty se prodávají jako certifikované stavební výrobky.
Ve stavebním průmyslu jde o žádané zboží, přičemž poptávka neustále stoupá s tím, jak se společnosti snaží dekarbonizovat výrobu a ušetřit. Díky použití tohoto odpadu nemusejí výrobci stavebního materiálu těžit a zpracovávat přírodní materiály a vypouštět přitom do ovzduší emise. Využitím jedné tuny stavebních alternativních materiálů ve výrobě lze ušetřit cca 0,8 tuny CO2.
Téměř před dvěma lety jsme psali, co si výrobci bez VEP počnou. Dnes se k tématu opět vracíme, abychom zjistili, co se za tu dobu změnilo.
Pro výrobce cementu jsou VEP jedním z klíčových prvků, jak snížit uhlíkovou stopu. Hlavní složkou cementu je slínek, který vzniká vypálením vápencového slínu, což vytváří velké množství emisí. Částečné nahrazení slínku popílkem nebo struskou tím pádem redukuje i objem emisí CO2.
Podle Vesselina Barlieva, manažera společnosti Cemex pro korporátní záležitosti a udržitelnost, jsou VEP klíčovým krokem k dekarbonizaci cementářství. Cemex se zavázal, že do roku 2050 bude vyrábět pouze uhlíkově neutrální cement. Bez popílku a strusky to ale zatím nedokáže. „Jejich využití je dnes stále ekonomicky nejefektivnějším způsobem, jak snižovat uhlíkovou stopu výroby cementu,“ poznamenal pro Epoch Times.
Žádná schůdná alternativa pro cementáře zatím neexistuje. „Současné vědecké poznatky sice naznačují, že se postupně objevují i další technologie a možnosti, které mohou v budoucnu přispět k dekarbonizaci cementářství, nicméně v horizontu příštích let zůstávají VEP důležitou a obtížně nahraditelnou součástí stávajícího řešení,“ dodal.
Výrobce populárních cihel Ytong, společnost Xella, využívá z VEP pouze sádrovec, a i to přerušovaně. Výrobní ředitel Roman Němec sdělil před dvěma roky Epoch Times, že nad vhodnou alternativou již uvažují. Podle něj bude záviset i na konkurenci, jakou náhradu si zvolí, protože od nabídky a poptávky pak bude záviset cena dané komodity. Letos byla jeho odpověď podobná s tím, že alternativu stále hledají. „Testujeme různé možnosti, ale konkrétnější být nechceme,“ reagoval Němec prostřednictvím tiskové mluvčí firmy.
Jednou z možností je i přestěhovat továrnu, například do Polska, které si vyjednalo konec uhlí později než my. To zvažuje výrobce sádrokartonu Rigips spadající pod nadnárodní koncern Saint Gobain. Mluvčí společnosti Jakub Benda před dvěma lety řekl Epoch Times, že kromě neekonomické a neekologické volby v podobě těžby přírodního sádrovce či zatím pouze testované chemické výroby této suroviny zbývá ještě možnost recyklace sádrokartonu, kde vidí velký potenciál.
„Na českém trhu máte ročně instalováno 20-30 milionů metrů čtverečních sádrokartonů. Ten se někde potom zase vrátí, že ano?“ dodal. Tímto způsobem by se dalo nahradit 60-70 % sádrovce, odhaduje Benda.
Stát však musí podle něj přinést takovou legislativu, která by umožnila recyklaci sádrokartonu tak, jak je to dnes u jiných surovin. Tím by se využily objemy vybouraného materiálu. Zatím však taková situace na trhu není. „Dneska každá firma ví, že když sádrokarton vyhodí na skládku, vyjde ji to třikrát levněji,“ uvedl mluvčí Saint Gobain.
Nejschůdnější cesta k dekarbonizaci
Společnost Silo Transport, patřící pod skupinu Sev.en Pavla Tykače, s VEP obchoduje a ročně prodá asi 550 tisíc tun tohoto materiálu. Poptávka je stále velmi silná, potvrdil pro Epoch Times předseda představenstva a generální ředitel Tomáš Bartoška a dodal, že „vzhledem k tlaku na brzké ukončení provozu uhelných elektráren nemusí být v budoucnu dostatek materiálu pro stavební společnosti nejen v ČR“. Jeho firma zásobuje popílkem a sádrovcem nejenom výrobce betonu, cementu a dalších stavebních materiálů a hmot, ale i podniky v silničním stavitelství, které žádají strusku místo kameniva a popílky k úpravě zeminy v dopravních stavbách.
Silo Transport kupuje VEP nejenom z uhelných lomů, tepláren a elektráren skupiny Sev.en, ale i od ČEZ a dalších. Nouzi proto zatím nemají. Na konec uhlí se nicméně připravují. „Momentálně realizujeme kroky k tomu, abychom byli schopni zabezpečit odpovídající množství stavebních alternativních materiálů především pro výrobce betonu, sádrokartonu i cementu. V ČR je k dispozici na složištích těchto materiálů významné množství, nicméně ne všechny jsou vhodné pro zpětné využití,“ uvedl Bartoška s tím, že pozdější odtěžování z uložených zásob a jejich úprava na požadované normy výrobu VEP prodraží.
Silo Transport CZ pracuje i na zkoumání dovozů z okolních zemí, jako je Polsko. Nicméně, šéf firmy konstatoval, že produkce vedlejších energetických produktů klesá i tam. Zároveň by delší dojezdová vzdálenost ceny produktů navýšila také.
V polostátním ČEZ využívají drtivou většinu VEP na krajinotvorbu, zejména na rekultivace. Vloni tak upotřebili 78,4 % všech vedlejších energetických produktů, sdělil pro Epoch Times mluvčí skupiny Martin Schreier.
K prodeji ve stavebnictví mířilo z lokalit ČEZu v roce 2025 celkem 563 tisíc tun energetického sádrovce na výrobu sádrokartonu a cementu, což představuje cca 21,6 % celkového množství vyprodukovaných VEP, dodal.
Vzhledem k budoucímu útlumu provozu uhelných elektráren společnost již dnes aktivně hledá způsoby, jak prodloužit možnost zpeněžení těchto druhotných surovin. „V případě energosádrovce by řešením mohlo být vytvoření tzv. utěsněných a zakrytých deponií, které by mohly odběratelům ve stavebním průmyslu sloužit pro jejich potřeby desítky let,“ upřesnil Schreier.
Další varianta spočívá podle něj v odtěžení současných deponií, kam se neprodaný energosádrovec v současnosti ukládá. Surovina by se pak vysušila a vytřídila na požadovanou zrnitost. „Uvedené způsoby využití VEP z deponií byly úspěšně ověřeny v laboratorním měřítku a v současnosti připravujeme realizaci,“ uzavřel mluvčí ČEZ. Takovéto řešení by však nevyhnutelně, jak již bylo zmíněno, zvedlo cenu sádrovce.
