Cochranův přehled zjistil, že antiamyloidové léky přinášejí jen minimální kognitivní přínos, zároveň však zvyšují riziko otoku a krvácení v mozku.
Léky fungují přesně tak, jak byly navrženy – odstraňují toxické bílkovinné plaky z mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou. Problémem však podle nedávné rozsáhlé analýzy je, že odstranění těchto plaků podle všeho samotnému onemocnění nepomáhá.
Komplexní přehled publikovaný v Cochrane Database of Systematic Reviews hodnotil sedm monoklonálních protilátek vyvíjených v posledních 20 letech s cílem zaměřit se na amyloid beta – bílkovinu, která v mozku lidí s Alzheimerovou chorobou vytváří plaky.
Autoři analyzovali data ze 17 klinických studií s více než 20 000 účastníky a dospěli k závěru, že vliv těchto léků na zpomalení kognitivního úpadku zůstává výrazně pod úrovní, kterou lékaři považují za klinicky významnou, a že zároveň přinášejí reálná zdravotní rizika.
„Důkazy bohužel naznačují, že tyto léky pro pacienty nepředstavují žádný smysluplný rozdíl,“ uvedl ve svém prohlášení hlavní autor Francesco Nonino, neurolog a epidemiolog z IRCCS Institute of Neurological Sciences v italské Boloni.
Ačkoli rané studie vykazovaly statisticky významné výsledky, „je důležité rozlišovat mezi tímto zjištěním a klinickou relevancí“, dodal. „U studií se běžně stává, že najdou statisticky významné výsledky, které se u pacientů nepromítnou do klinicky významného rozdílu.“
Rozpor mezi biologickým účinkem a skutečným přínosem
Hlavní paradox antiamyloidových léků spočívá v tom, že dělají přesně to, co mají dělat. Odstraňují amyloid beta z mozku. Tento biologický úspěch se však nepřenesl do klinických výsledků, které pacienti potřebují.
Podle Nonina nyní existuje přesvědčivý soubor důkazů, že tyto léky nemají klinicky významný účinek.
„Mezi změnami biomarkerů a skutečně významnými klinickými výsledky je reálná propast,“ řekl Epoch Times Mohammed Abouelsoud, neurovědec, který vyvíjí aktivní neurostimulační platformu pro Alzheimerovu chorobu a je zakladatelem společnosti U: The Mind Company, jež zkoumá neinvazivní léčbu neurodegenerativních poruch. Do studie zapojen nebyl.
Abouelsoud upozornil, že obor stále více potřebuje výzkum, který tyto dvě oblasti propojí a zaměří se na výsledky hlášené samotnými pacienty, například na kvalitu života.
„Zjištění, jako jsou tato, posunou odborná doporučení směrem k přísnějšímu výběru pacientů a pravděpodobně urychlí zájem o nefarmakologické přístupy,“ uvedl.
Peter Whitehouse, profesor neurologie na Case Western University, se závěry přehledu souhlasí. „Lékaři by měli posoudit, zda minimální šance na funkční zlepšení převáží náklady pro pacienty, rodiny a společnost,“ řekl Epoch Times.
Zvýšené riziko otoku a krvácení v mozku
Antiamyloidové léky pravděpodobně zvyšují riziko stavu označovaného jako amyloid-related imaging abnormalities, zkráceně ARIA, tedy amyloidové abnormality patrné na zobrazovacích vyšetřeních. Na snímcích magnetické rezonance se obvykle projevují jako otok nebo drobná ložiska krvácení.
ARIA se dělí na dva typy: ARIA-E, která zahrnuje dočasný otok nebo hromadění tekutiny v mozku, a ARIA-H, charakterizovanou drobnými tečkami krvácení nebo ložisky železa na povrchu mozku. Tyto stavy se často objevují v rané fázi léčby, obvykle během prvních šesti měsíců, a mívají tendenci vyskytovat se současně. Stav bývá bezpříznakový a na zobrazovacích vyšetřeních se zpravidla časem upraví.
Rizika převažují nad přínosy
Většina případů je bezpříznaková, což znamená, že pacienti nezaznamenají žádné potíže. Pokud se však příznaky objeví, často zahrnují bolest hlavy, zmatenost, závratě, poruchy vidění a nevolnost. Dlouhodobé následky zůstávají nejasné, protože jednotlivé studie je uváděly nejednotně.
„Lékaři by měli posoudit, zda minimální šance na funkční zlepšení převáží náklady pro pacienty, rodiny a společnost,“ poznamenal Whitehouse.
Mezi další možná rizika spojená s touto třídou léků patří reakce související s infuzí, například příznaky podobné chřipce a změny krevního tlaku, které se objevují během infuze nebo krátce po ní.
Přetrvávají také obavy z nevysvětleného úbytku objemu mozku, který byl pozorován u některých pacientů užívajících tyto léky.
Výzkum by se neměl soustředit jen na amyloid
Autoři přehledu navrhují, aby se budoucí výzkum zaměřil i na jiné mechanismy než pouze na odstraňování amyloidu beta. Zároveň zdůrazňují, že probíhající studie se už nyní soustřeďují na odlišné přístupy k léčbě Alzheimerovy choroby.
Hlavní autor Edo Richard, profesor neurologie, vyjádřil ve svém prohlášení zklamání a poukázal na potřebu účinnější léčby. „Stávající schválené léky některým pacientům určitý přínos nabízejí, ale potřeba účinnějších terapií zůstává vysoká a nenaplněná,“ uvedl. „Antiamyloidové léky to bohužel nenabízejí a přinášejí další rizika.“
Podle Abouelsouda nemusí být amyloidová hypotéza nutně chybná, stále jasněji se však ukazuje, že je neúplná.
„Pacienti a lékaři si zaslouží více možností,“ řekl. „Otázkou příštího desetiletí je, zda dokážeme najít přístupy, které přinesou skutečně významný funkční přínos bez takového rizikového profilu.“
Whitehouse byl přímočařejší: na obzoru podle něj nejsou žádné nové léky.
–ete–
